„Provozuji privátní ORL praxi. Pokud vím, žádný právní předpis mi neukládá, že musím ovládat nějaký cizí jazyk. Současně však platí, že zdravotní péči zpravidla lze poskytnout lege artis pouze na základě informací získaných od pacienta. Kromě toho bych měl svoje pacienty poučit, aby mohli vyslovit řádný informovaný souhlas. Je mi jasné, že v situacích ohrožení života nebo hrozícího vážného poškození zdraví musím poskytnout lékařskou péči každému. Ale jak je to v případě zákroků, které nejsou neodkladné? Mohu péči odmítnout, jestliže se s pacientem nemůžu dorozumět?“ ptá se v dotazu pro naši rubriku Právní poradna.
Odpovídá JUDr. Pavel Zajíc
Hned na úvod musím potvrdit správnost předpokladů a dílčích závěrů obsažených ve Vašem dotazu. Navíc je třeba dodat, že tento dotaz je velmi aktuální, neboť v roce 2011 poskytly nemocnice v ČR zdravotní péči téměř 84 tisícům cizinců, přičemž počet cizinců ošetřených v českých nemocnicích má podle statistik Ústavu zdravotnických informací a statistiky vzrůstající tendenci.
Situace ohrožující život
Skutečně platí, že žádný právní předpis lékaři neukládá ovládat cizí jazyk. Lékař však pochopitelně musí být schopen se vyjadřovat v českém jazyce, a to v rozsahu, který je nezbytný pro výkon povolání lékaře. Plně s Vámi souhlasím, že zdravotní péči lze zpravidla poskytnout lege artis pouze na základě informací získaných od pacienta. Pacient by navíc samozřejmě měl být od lékaře náležitě poučen, aby poté mohl poskytnout svůj platný informovaný souhlas se zákrokem.
V situacích ohrožujících život nebo vážně hrozícího poškození zdraví však jednoznačně platí, že lékař je povinen provést neodkladné zákroky i přesto, že se nemůže s pacientem domluvit.
Kdo zajistí tlumočníka
V případě, že se nejedná o neodkladné zákroky a současně se lékař s cizojazyčným pacientem nedokáže domluvit, má lékař dvě možnosti:
1. Vysvětlí pacientovi, že podmínkou poskytnutí zdravotní péče je zajištění komunikace mezi ním a pacientem (s tím, že pacient nebo lékař na náklady pacienta zajistí tlumočníka, který bude jejich komunikaci překládat). V takovém případě by k poskytování zdravotní péče cizojazyčnému pacientovi mohlo dojít.
2. Pokud lékař ani pacient neznají jazyk, jímž se mohou spolu domluvit, je třeba zdůraznit, že lékař zpravidla nebude schopen poskytnout zdravotní péči lege artis a pacient nebude schopen dát lékaři svůj informovaný souhlas se zákrokem. V této situaci lékař není oprávněn zdravotní péči poskytnout.
Závěrem doplňuji, že výše uvedené platí i v případě, že pacientem je osoba němá či hluchoněmá, která se nedokáže s lékařem dorozumět jiným způsobem (třeba písemně).