Na dotaz čtenáře odpovídá Mgr. Petra Maryšková
Zdravotnický pracovník je podle § 51 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, povinen zachovat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb.
Tato mlčenlivost je úplná a vztahuje se na veškeré informace (ať již lékařského nebo nelékařského charakteru), jež se při výkonu zdravotních služeb dozvěděl. Povinnosti mlčelivosti tak podléhá i informace, zda je určitý zaměstnanec pacientem konkrétního lékaře, či nikoli a zda u něj pacient podstoupil lékařské ošetření, či nikoli.
Lékař bez souhlasu pacienta tyto informace podávat nesmí (s výjimkou situací, kdy to zákon dovoluje, což se ale na popsaný případ nevztahuje).
Dle tazatelem zmiňovaného ustanovení § 206 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, je překážku v práci zaměstnanec povinen prokázat zaměstnavateli a zdravotnický pracovník k tomuto prokázání musí být zaměstnanci nápomocen.
Zdravotnický pracovník tedy může pomáhat výlučně přímo zaměstnanci a na jeho přání mu například vystavit potvrzení o návštěvě lékaře, nemůže však tuto informaci podat přímo zaměstnavateli (tedy třetí osobě).
V případě, že zaměstnanec návštěvu u lékaře jako překážku v práci řádně neprokáže, nemusí mu zaměstnavatel poskytnout pracovní volno s náhradou mzdy.