Avšak objevují se zde i pacienti, u kterých zlepšení zdravotního stavu neprobíhá tak rychle, jak by se očekávalo. Stávají se z nich chronicky kriticky nemocní pacienti (CHKNP), kteří potřebují velké množství materiálních prostředků a pomoci personálu.
Charakteristika chronicky kriticky nemocného člověka
CHKNP zůstávají na ošetřovací jednotce déle než 21 dní, a dokonce i po stabilizaci jejich primárního kritického stavu. Mezi příčiny chronických zdravotních problémů patří: přítomnost chronických zdravotních potíží ještě před výskytem akutního stavu, komplikovaný průběh operace nebo komplikace při pobytu v nemocnici, minimální fyziologická rezerva, závislost na dýchacím přístroji, ochabování svalů a ztráta fyzické kondice, infekce nebo sepse v minulosti, podvýživa, psychosociální znepokojení, např. v důsledku izolace a deprese z prodloužení hospitalizace. Protože CHKNP mají minimální fyziologické rezervy, jsou náchylní ke vzniku komplikací, které souvisejí s prodlouženou hospitalizací.
Fyziologické potřeby. Uspokojování metabolických potřeb
CHKNP mají často zvýšenou potřebu kyslíku a výživných látek, které potřebují nejen k hojení pooperačních ran a k imunitní odezvě na infekce, ale také pro ukončení mechanické ventilace. Schopnosti uspokojovat vlastní metabolické potřeby však brání zmenšené fyziologické rezervy. Je proto důležité, aby se ošetřovatelské priority nezaměřovaly pouze na zlepšení fyziologických rezerv, ale také na redukci metabolických potřeb.
Nutriční podpora
Během léčby primárního kritického stavu může pacient projít obdobím, kdy nedochází k pokrytí jeho kalorických a nutričních potřeb. Takový důvod u CHKNP bývá příčinou nerovnováhy v množství přítomného dusíku, která přispívá k ochabování svalů, špatnému hojení ran a nutnosti napojení na dýchací přístroj. Nutriční podpora zajišťuje vyváženou směs proteinů, uhlovodíků a tuků v množství lehce přesahujícím základní metabolické potřeby, které se vypočítávají podle velikosti člověka.
Enterální způsob výživy nozagastrickou sondou se jeví stále více výhodnějším řešením vzhledem k výživě parenterální. Pokud pacient enterální výživu nesnáší, nebo je kontraindikována z důvodu gastrointestinální dysfunkce, přijímá celkovou parenterální výživu. Při tomto způsobu náhrady energie je třeba sledovat obsah glukózy v krvi z důvodu rizika vzniku hyperosmolárního hyperglykemického neketonického kómatu.
Efektivitu dietního plánu je nutné pravidelně vyhodnocovat. Jedenkrát za týden je třeba provést kontrolní vyšetření laboratorních výsledků, zejména séra, krevního obrazu a moči. Je také důležité sledovat pokroky pacienta při ukončení mechanické ventilace a jeho únavu při provádění aktivit denního života - jako jsou hygienická péče, příjem potravy apod.
Zlepšování fyzické kondice
Snížená pohyblivost CHKNP může vést až k atrofi i svalů. Nečinnost svaloviny neznamená jen pouhou ztrátu síly a svalové hmoty, ale také ohrožení vznikem rezistence na inzulín, snížení intravaskulárního objemu tekutin, snížení průměrné minutové ventilace a změnu srdeční kontraktility. Vzhledem k důsledkům, které přímo souvisejí s délkou nečinnosti, se zařazení fyzické aktivity do denní péče o pacienty stává prioritou.
Pravidelný odpočinek ve spánku
CHKNP nemají dostatek nepřetržitých cyklů spánku, nutných pro udržení normálního spánkového režimu. Práce na JIP je hlučná, osvětlená ostrým světlem, neexistuje rozdíl mezi dnem a nocí. Sestra může podporovat navození správného fyziologického cyklu spánku informováním pacienta o čase a plánováním ošetřovatelských aktivit tak, aby měl nerušený prostor na spaní.
Ukončení mechanické ventilace
Před ukončením mechanické ventilace je nutné zapojit do péče víceoborový tým, který se zabývá sestavením a důsledným provedením plánu ukončení mechanické ventilace. Ještě předtím je však zapotřebí zlepšit výživu pacienta, dodržovat režim spánku a bdělosti, zlepšit fyzickou kondici a obnovit jeho fyzické rezervy. Ukončení mechanické ventilace také závisí na správné emocionální přípravě pacienta.
Psychosociální potřeby. Posílení interakcí rodiny
Sestry pracující v kritické péči přijímají přítomnost rodiny na JIP s obavami a jen velmi pozvolna. Mnoho sester není v boji s život ohrožujícími komplikacemi ochotných dělit svoji pozornost mezi pacienta a rodinu. Zapojení rodiny do péče však jisté výhody přinést může. Rodina je důležitým zdrojem informací ohledně síly pacienta a může zdravotníkům pomoci určit, co pacient během poskytované péče ještě potřebuje.
Podpora samostatnosti
Kdykoli je to možné, je nutné pacienta zapojit do stanovování cílů péče, a dát mu možnost měnit prostředí, ve kterém se nachází. Pacientům jsou doporučovány aktivity v oblasti jejich víry, jsou odkazováni na církevní představitele a sociální služby.
Dávat naději
Kritická nemoc má zdrcující účinek na psychický stav pacienta, a čím déle ji pacient musí snášet, tím větší může mít chuť svůj boj vzdát. Důvěrná a osobní podstata vztahu sestra - pacient staví sestru do jedinečné pozice, ze které pacientovi může předávat naději a realistický pohled na budoucnost.
Koordinační péče. Spolupráce při péči
Komplexní potřeby CHKNP přesahují hranici 12hodinové směny. Péče o pacienta musí být koordinovaná s různými zdravotními obory. Musí mít stanovené cíle péče a zásady, se kterými by cílů bylo dosaženo. Problémy CHKNP úspěšně zvládá metoda case managementu. Manažerka případu nese odpovědnost za koordinaci služby a řízení mezioborového týmu, o pacienta se však nestará. Manažerka dohlíží na poskytovanou zdravotnickou péči a zajímá se o plnění stanoveného plánu.
Může představovat moc ošetřovatelské péče tam, kde medicína se svými možnosti končí. CHKNP nemají stejné ošetřovatelské priority jako pacienti s kritickými stavy, které přicházejí v epizodách. Aby mohly sestry zdravotní stav těchto pacientů úspěšně zlepšovat, musí se znovu zabývat otázkou: Jakým způsobem ošetřovatelskou péči poskytují?
O autorovi: Překlad M. Nollová, NCONZO, Brno