V čem vidíte hlavní přínos a specifikum Malých doškolovacích dnů? Každoročně mě překvapuje, jak pěkně tyto doškolovací dny fungují a drží si vysokou účast i při velké konkurenci vzdělávacích akcí. Začali jsme je organizovat před osmi lety s cílem přinést vzdělávání do jednotlivých regionů a zvýšit tak jeho dostupnost pro širší spektrum účastníků. Brzy se ukázalo, že na tyto semináře chodí lékaři rádi, a stala se z nich největší doškolovací akce v oboru gynekologie a porodnictví. Každý cyklus navštíví až 1000 gynekologů. Vybíráme vždy pestrá a aktuální témata, tak aby si v kurzu každý našel něco pro svoji klinickou praxi. Mezi účastníky jsou lékaři z nemocnic i z ambulancí, mladí lékaři před atestací stejně jako lékaři, kteří mají za sebou praxi trvající několik desítek let. Také bych rád uvedl, že klíčový je pro Malé doškolovací dny výběr špičkových přednášejících pro každé téma a vysoká kvalita přednášek. Většina příspěvků je vždy nezávislá, nepodporovaná sponzory.
V přednáškách několikrát zaznělo, že bez aktuálních poznatků se v praxi dělají chyby. Můžete nastínit, kde je v oboru gynekologie a porodnictví nedostatek průběžného vzdělávání nejvíce „vidět“? Z vnějšího pohledu může člověk jednotlivé obory medicíny vnímat jako oblasti, kde se nic moc neděje. To však není pravda. V každém oboru a podoboru probíhá dynamický vývoj. Postgraduální vzdělávání je tedy naprosto klíčové. Vidím to i u sebe. Specializuji se na onkogynekologii, takže se účastním velkých onkogynekologických kongresů a to, co se děje v urogynekologii či v reprodukční medicíně, se dozvídám buď na této akci, nebo na konferenci nemocničních gynekologů. Upozorňovat kolegy na novinky z jednotlivých podoborů gynekologie a porodnictví je hlavní náplní doškolovacích dnů. Myslíte, že v současnosti dochází k rychlejšímu vývoji medicíny než v době, kdy jste začínal? Že ztratit přehled o aktuálních poznatcích se dá za kratší dobu, kdy se lékař nevzdělává?
Velké a převratné objevy sice už v současnosti nepřicházejí tak často, nicméně třeba technologický pokrok je velmi rychlý. Vedle toho se provádí stále více kvalitních studií, které díky dostatečnému vzorku subjektů, kvalitnímu designu i provedení mění zavedené postupy. A zdaleka nejde jen o to, že přibývají nové léky. Závěry velkých studií často dokládají, že tradiční výkony či léčebné postupy nepomáhají. Tím se tyto postupy stávají non lege artis.
Když jsem nastupoval na kliniku, největším oddělením bylo oddělení rizikového těhotenství, kde ležely ženy v prvním a druhém trimestru, dostávaly infuze, abychom podpořili růst plodu. Polovina těchto pacientek měla cerkláž. Dnes se tento výkon na děložním hrdle téměř neprovádí, preventivní hospitalizace nejsou a v některých velkých porodnicích oddělení rizikového těhotenství zcela chybí, protože se veškerá péče provádí ambulantně. Tyto změny nastaly postupně v důsledku nových publikací. Lékař, který rezignuje na postgraduální vzdělávání, si dnes nemůže udržet svoji erudici. Proto je tak důležité se kontinuálně vzdělávat, a já věřím, že Malé doškolovací dny za 8 let své existence, během kterých je navštívilo více než 12 tisíc gynekologů, k erudici lékařů v našem oboru významně přispěly.