Letos to bude 7 let, co zajišťuji domácí péči v našem regionu. Sedmička je známá jako šťastné číslo a tak se pokouším o rekapitulaci své dosavadní činnosti. Tak jako v každé práci, jsou stránky dobré a zároveň stinné. Dobré bych mohla hodnotit ze strany pacientů, kteří tuto péči velmi vítají a jsou spokojeni, že mohou být v době nemoci ve svém domácím prostředí a ne v nemocnici. Špatné stránky jsou ve spolupráci s některými lékaři, kteří nepochopili význam a hlavně prospěšnost této péče pro pacienta. Malá je hlavně spolupráce se sociální sestrou nemocnice, která nemá dostatečnou snahu vysvětlit rodinám výhody této péče. Přesouvá pacienty hlavně charitě, což je pro nás, civilní sestry, naprosto ponižující, přesto, že v řadě případů zajistíme daleko lepší zdravotní péči.
Hlavním argumentem ze strany lékařů, proč nedávají pacienta do domácí péče, je, že jim tato péče jde ze strany zdravotní pojišťovny do sledovaných nákladů, což se nezakládá na pravdě. Potřebovali bychom najít další ze způsobů, jak více zviditelnit naše agentury a prospěšnost péče pro pacienty samotné i jejich rodiny. Přes veškerou snahu, která spočívá v přednáškách, letáčcích a publikacích v místním tisku, je to stále málo.
Informovanost ze strany lékařů je malá, mnozí, hlavně mladí lékaři na odděleních v nemocnicích ani netuší, že domácí péče existuje. Tím se pacienti automaticky odesílají na LDN nebo do domovů důchodců, kde především strádají hlavně psychicky a brzy umírají.
Myslím si, že hlavní chyba je změna systému dalšího vzdělávání lékařů, neustálé změny ministrů zdravotnictví a neucelená koncepce ve zdravotnictví.
Naproti tomu sestry domácí péče, které jsou členkami asociace domácí péče při Národním centru domácí péče ČR (NCDP), se neustále vzdělávají, absolvují minimálně 6krát ročně víkendové semináře. Na těchto školeních jsme seznamovány s novinkami v ošetřování, s novými pomůckami i léky, které budou na trhu, a také vzájemným předáváním zkušeností z léčebných postupů. V praxi to vypadá tak, že když sestra domácí péče navrhne lékaři novinku, o které se dozvěděla na školení, tak se samotný lékař diví, co to je. Po získání informací zjistí, o kolik je příslušný obvaz nebo lék dražší, a raději zůstane u staré, neefektivní léčby. Sestry registrované u NCDP každé dva roky obhajují certifikát kvality, který centrum vydává.
V další části mého zamyšlení uvedu příklad péče o pokožku sestrou domácí péče.
Záleží na tom, v jakém stavu dostaneme pacienta domů a hlavně na jeho diagnóze. Převážná většina našich klientů jsou ve věku nad 65 let, kdy sama kůže a její stav jsou už problematické. Po dlouhodobé hospitalizaci po CMP, zlomenině krčku nebo interních onemocněních je někdy pro nás nepochopitelné, že má pacient zanedbané dekubity a s tím spojené bolesti atd., ale i to se stává. Nám začíná „kolotoč“ s návštěvou 3krát denně, ošetřením, polohováním apod., ale je to náplň naší práce. Většinou se nám v poměrně krátké době podaří tento problém zlikvidovat, zahojit a můžeme dále pokračovat v péči, která je nutná. V oblasti, kde působí moje agentura, máme poměrně hodně lidí s dg. bércové vředy a k tomu případně další nemoc pacienta či pacientky.
Jako jeden z příkladů bych uvedla paní, kterou jsem měla osobně v péči od března 1998. Domácí péče byla doporučena ortopedickým oddělením kliniky v Hradci Králové pro nácvik chůze na protéze po amputaci PDK. Vedlejší diagnóza byla leukémie, levé oko slepé, pravé vidí pouze přes lupu, hmotnost 125 kg, prakticky paní na vozíku. Doporučeno pro péči, nácvik chůze na protéze, snížit hmotnost, hlídat a provádět odběry krve a Q test atd. Vše se nám poměrně dařilo do té doby, než přišla povodeň. Klientku museli odvézt hasiči, byt byl zatopený do 3/4 m. Když voda opadla a ona se mohla vrátit domů, nastal během dvou dnů problém. Všude mokro, na zdech se tvořila plíseň a v bytě byla zima. Proto si pacientka zapnula spirálová přímožárná kamínka a o ně si spálila druhou zdravou DK na holeni. Postup byl následovný: nejprve puchýře velikosti vejce (bylo ošetřeno ošetřujícím lékařem). Za dva dny povleklá spodina, bolestivost, mokvání. Léčba denními převazy s višněvským balzámem. Po 14 dnech rehospitalizace na rehabilitačním oddělení v Hradci Králové, kde byla léčba prováděna na stejné bázi. Po návratu a týdenní kontrole na chirurgické ambulanci pro stále se zhoršující stav. Prováděly se 2krát denně převazy sestrou domácí péče dle ordinace příslušného chirurga. Podotýkám, že každý chirurg, který pacient ku ošetřoval, navrhl jiný léčebný postup a léky. Později byly převazy 3krát denně, stav se nelepšil, možná i vzhledem k dg. leukémie. V říjnu 1999 se pacientce objevila vyrážka po celém těle a nastalo „martyrium“. Pobyt v nemocnici na kožním oddělení, odtud po 10 dnech do jiné nemocnice na chirurgické oddělení vzhledem ke stavu DK. Odtud po 10 dnech na oddělení LDN. Pobyt na tomto oddělení byl pro pacientku velmi stresující. Pacientka uprosila jednu paní, aby mi zatelefonovala, že to tam nevydrží, chce domů. Po mé návštěvě a pohovoru s ošetřujícím lékařem v LDN byla pacientka propuštěna dne 22. 12. 1999 domů. Stav LDK byl velmi špatný i přes veškerou snahu a různé změny léčby, ale co bylo hlavní, pacientka se už nesebrala psychicky z pobytu na LDN. Koncem ledna letošního roku následovala další hospitalizace na chirurgickém oddělení nemocnice, kde bylo uvažováno o plastice.
Zde jsem pacientku osobně navštěvovala 3 až 4krát denně, hlavně pro její psychický stav a na její přání. Došlo ale k smutnému konci, plastiky se nedočkala a v únoru zemřela.
Je to jenom jeden z mnoha případů, se kterými se v praxi setkáváme. Proto potřebujeme prosadit více informovanosti mezi klienty. Jsme přesvědčené, že je to práce záslužná, a když chceme vstoupit do EU, i v tomto směru nutná. V zemích EU tato domácí péče funguje. Mám za to, že by nebylo na škodu vyhlásit den domácí péče, kde by byla ve všech médiích prováděna agitační činnost pro laickou veřejnost.
sestra Z. H.
Ilustrační foto Marta Jedličková