Zprávy tvrdící, že si farmaceutické firmy vymýšlí nemoc jen proto, aby mohly těžit z prodeje léčiv, vyvolaly rozruch v odborné i laické veřejnosti. Jde navíc o citlivé téma: ženskou sexuální dysfunkci, tedy potíže při pohlavním styku. Je to nemoc, nebo jen důsledek psychických problémů?
Jedna strana sporu tvrdí: Ženskou sexuální dysfunkci si vymysleli výrobci léků, aby měli další chorobu, na niž mohou prodávat léky. Druhá říká: Ženská sexuální dysfunkce skutečně existuje a trápí někdy v životě zhruba polovinu žen. První tvrzení se objevilo před měsícem v odborném tisku, věnovaly se mu i české deníky. Druhé tvrzení říkají lékaři mnoho let. V posledním měsíci ještě intenzívněji.
Kde je pravda?
Autor článku, který před měsícem vyšel v prestižním lékařském časopise British Medical Journal uvádí, že farmaceutické firmy se snaží vytvořit diagnózu, která by měla být ekvivalentem problémů s mužskou erekcí. Tu je možné mimo jiné řešit léky vyvinutými v posledních letech - viagra a uprima.
Především první z nich přináší svým výrobcům veliké zisky. Podle autora článku, australského novináře Raye Moyniho jsou lékaři, kteří to tvrdí ovlivněni farmaceutickými firmami, podporují jejich zájmy, a to i z toho důvodu, že se podílejí na studiích financovaných výrobci léků.
Autor se domnívá, že problémy žen v sexuálním životě nelze srovnávat s poruchami potence u mužů a není je možné řešit spolknutím jedné tablety. Napadá především lékařskou studii, která tvrdí, že problém se týká 43 procent žen v USA.
Jedna tableta nestačí?
Článek vyvolal velkou odezvu v celém světě. Ohrazují se přirozeně jednak výrobci léků, ale také lékaři - sexuologové, gynekologové, kteří tvrdí, že se ve svých ordinacích s těmito problémy setkávají a pro mnoho žen nemají řešení. Co si vlastně pod termínem ženská sexuální dysfunkce představit? Jde především o neschopnost prožívat orgasmus, nechuť k sexu či bolesti při něm.
Autor článku v British Medical Journalu uvádí, že tyto potíže mají rozmanité příčiny a podle něj tak hrozí, že lékaři budou předepisovat léky a nebudou řešit problém, který za potížemi stojí. Za ty považuje například stres, únavu či pocit ohrožení ze strany partnera. Obává se, že pokud by byly řešeny „tabletami“, bude se skutečná příčina odsouvat do pozadí.
Lékaři se ale ohrazují. Mužská impotence často také souvisí s podobnými psychickými potížemi. Vystresovaný manažer také v podstatě netrpí žádnou chorobou, ale přesto má potíže s potencí, které mu lék může odstranit.
To potvrzuje i Ondřej Trojan, klinický sexuolog a psychiatr: „Do příchodu viagry jsem tvrzení o kořenech ve sféře psychické a vztahové u mužských sexuálních poruch slýchal i v odborných kruzích poměrně často. Uvedený lék pak ukázal nové možnosti léčby tam, kde jiné prostředky selhávaly.“ Podobnou naději je pak podle něj možné hledat i v případném léku pro ženy. „A že z dobrých léků mají firmy prospěch? Proč by je, proboha, jinak vyvíjely a investovaly do výzkumu,“ dodává Ondřej Trojan.
Bez farmaceutických firem by to nešlo
Podle Ondřeje Trojana by se mnohé lékařské konference bez finanční účasti firem prostě nekonaly.
„Autor článku v British Medical Journalu zcela jistě nemá zkušenost s marasmem českého zdravotnictví, kdy by za účast na světovém kongresu lékař musel obětovat několikaměsíční příjem, a tak je možnost využít grantů poskytovaných firmami mnohdy jediným schůdným řešením, aby si mohli mladí lékaři udržovat a rozvíjet svoji kvalifikaci,“ vysvětluje Ondřej Trojan. Z toho ale podle jeho slov nutně nevyplývá vazalství lékařů k výrobcům léků a zkreslování klinických dat.
JAK SE PROJEVUJÍ SEXUÁLNÍ DYSFUNKCE U ŽEN porucha sexuální vzrušivosti, porucha dosahování orgasmu (anorgasmie) porucha sexuální potřeby vaginismus (náhlé a bolestivé stažení svalstva pochvy a pánevního svalstva, které znemožňuje soulož) dyspareunie a algopareunie (tedy nepříjemné až bolestivé pocity při souloži) a další.
|
„Metodika výzkumu je nesmírně složitá a svázána odbornými i etickými pravidly. Jak ví každý lékař, jenž nějakou studii realizoval, není tam skutečně mnoho prostoru pro falšování. Lékaři jsou navíc, a to i když realizují klinické výzkumy, nezávislé osoby s vlastním úsudkem,“ dodává Ondřej Trojan.
Výrobce léků hájí Richard Tiner, ředitel Association of the British Pharmaceutical Industry: „Tohle je nabízení určité alternativy, kterou by mohli lékaři předepisovat v situacích, kdy je to třeba,“ říká. Rovněž podle John Dean z British Society for Sexual and Impotence Research by léky mohly hrát určitou roli při léčení sexuálních dysfunkcí u žen.
„Fakt, že se na výzkumu podíleli lékaři, kteří spolupracují s výrobci léků mi nepřipadá jako závažný problém. Ve výzkumu je totiž vždy nutné se od takových věcí oprostit,“ dodává.
Řešení neexistuje
Český sexuolog Petr Weiss ze Sexuologického ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze připomíná, že termínem „ženská sexuální dysfunkce“ se označuje mnoho různých druhů potíží, které lze tímto termínem označit.
„Tyto pak nejsou samozřejmě ničím novým a uměle vytvořeným pro potřeby zmíněných farmaceutických společností. Jsou známy a diagnostikovány už desítky let a jsou součástí i posledního mezinárodně platného seznamu poruch a nemocí vydaného Světovou zdravotnickou organizací v roce 1992,“ vysvětluje.
O tom, že nejde o poruchy nijak vzácné, svědčí i poslední reprezentativní výzkum sexuálního chování obyvatelstva, podle kterého až sedmnáct procent českých žen někdy v životě trpělo či trpí některou z uvedených dysfunkcí.
Jde především o sníženou sexuální potřebu a potíže při dosahování orgasmu. Z výzkumu dále vyplývá, že až 30 procent žen není spokojeno se svým sexuálním životem.
Petr Weiss tedy nevidí důvod, proč by se nemělo pracovat na vývoji léku, který by tyto potíže mohl v určitých případech zmírnit.
„Zatímco pro léčbu mužských sexuálních poruch jsou k dispozici moderní a účinné léky, pro terapii sexuálně dysfunkčních žen tyto prostředky v podstatě zatím neexistují,“ říká Petr Weiss.
I v odborném tisku se objevují informace o tom, že některé potíže ženám pomáhá řešit viagra.
Podobně jako u mužů podporuje prokrvení v oblasti pohlavních orgánů. Nedostatečné prokrvení je jednou z příčin potíží při sexuálním styku. Lékaři ji ale rozhodně ženám nesmějí předepisovat.
Možnosti léčby jsou v případě poruch ve většině případů omezené na psychoterapii a sexuální nácvik. Ženám v klimaktériu, jejichž potíže souvisejí s úbytkem hormonů pomáhá hormonální substituční terapie. Dodání ubývajících hormonů může oddálit potíže při sexuálním styku.
Tyto léčebné postupy však podle sexuologa řeší pouze část uvedených problémů. „Pro lékaře zabývající se terapií žen trpících sexuálními dysfunkcemi a především pak pro samotné pacientky by proto existence účinných léků byla jednoznačným přínosem,“ dodává Petr Weiss.
MARKÉTA GROSMANOVÁ, Hospodářské noviny, 13.02.2003