Lidský život se neustále prodlužuje, což přináší řadu nových skutečností. Do života společnosti stále více zasahují nemoci typické pro starší věk. Patří sem i Alzheimerova nemoc (AN) – nejrozšířenější demence na celém světě.
AN postihuje kolem 5 % šedesátníků, ale až 20 % osmdesátiletých (Pidrman, 2007). Nemoc se přímo týká tří subjektů – nemocného, jeho příbuzných a ošetřujícího personálu.
Pacient může s nemocí žít 15 i 20 let, průměr je ale kolem 8 let. Pečující o nemocného musí počítat s obtížemi, jimž budou muset čelit. Od seznámení se s projevy diagnózy přes způsoby přiměřené léčby až po povinnosti vážící se k péči o nemocného. Je přirozené, že se v této situaci obracejí na kompetentní instituce zdravotnické a sociální péče s prosbou o všestrannou pomoc.
Výzkum provedený na našem pracovišti potvrzuje, že zhoršení zdravotního stavu a některých schopností, pokládané za přirozený projev stáří, ve skutečnosti způsobuje samota, izolace, ztráta citových vazeb, špatný životní styl, špatné stravování, ale i duševní a tělesná nečinnost.
Cílem naší práce je: • poukázat na důležitost tréninku paměti a ošetřovatelské péče o pacienty s AN v souvislosti s prevencí nemoci, • zjistit v rámci výzkumu pomocí dotazníkové metody informovanost laické veřejnosti o možnostech tréninku paměti, • zjistit v rámci průzkumu pomocí dotazníkové metody informovanost pacientů o možnostech tréninku paměti, • zmapovat postoje a úroveň vědomostí sester o cvičení paměti, • zjistit využití tréninku v praxi.
Analýza současného stavu
Alzheimerova nemoc je nejčastější formou demence. Jde o neurodegenerativní onemocnění mozku – nenávratné poškození mozkových buněk a spojení mezi nimi, jehož klinické příznaky jsou velmi variabilní. Převážně však začíná nenápadně, záludně a má chronicko-progresivní průběh. Základním příznakem nemoci je porucha paměti, což se projevuje lehkou ztrátou schopnosti vzpomenout si na nedávné události. První příznaky se připisují stárnutí, stresu či depresi. Starší člověk se začíná povahově měnit, přestává se zajímat o svoji práci i koníčky. Začíná se opakovat a může se objevit podezíravost a obviňování druhých z odcizení věcí, které nemůže najít. Brzy dochází ke zvýraznění poruchy, přidružují se změny osobnosti, apatie, ztráta zájmu o okolí, o druhé, izolace a pokles kognitivních funkcí. Mnohdy se nadměrně zvýrazní negativní povahové rysy (Jirák, 2009). Poruchy paměti často provázejí deprese z uvědomění si neschopnosti zvládat vlastní život a z odkázanosti na druhé. Kromě deprese se objevují i další příznaky jako neklid, strach z okradení, pocity opuštěnosti, období výbuchů při rozhovoru, pláč nebo násilné chování. Nejvýraznější jsou asi poruchy spánku. Postižený v noci nespí, bloudí po místnostech přesvědčen, že je čas oběda nebo vycházky, kterých se dožaduje. Ve střední fázi onemocnění nemocný přestává chápat nové informace, nezřídka se ztratí, a to i ve známém prostředí. Má porušenou dlouhodobou paměť, je ohrožen pády, žádá o pomoc při běžných činnostech. Zatím se sám pohybuje a většinou i stravuje. Brzy se objevují zkraty v chování a úplná časoprostorová dezorientace. V pokročilém stadiu nemocný přestává chodit, vykonávat běžné činnosti, je inkontinentní, krátkodobá i dlouhodobá paměť se úplně ztratí. Může se přidružit mutismus (ztráta komunikace, zejména verbální). Zhoršuje se polykání, zvýší se riziko komplikací, jako jsou podvýživa, dehydratace, infekční onemocnění, zejména zápal plic a proleženiny.
Incidence a mortalita AN
Z dostupných pramenů víme, že AN trpí na celém světě až 36 milionů lidí. Podle Alzheimer’s Disease International se každých 20 let toto číslo zdvojnásobuje, v roce 2030 bude 66 milionů nemocných a v roce 2050 až 115 milionů. Jiné zdroje odhadují, že pokud nebude objevena účinná léčba, do roku 2050 vzroste počet nemocných na celém světě čtyřnásobně.
V Americe mělo v roce 2012 demenci 5,4 milionu lidí, 5,2 milionu bylo starší 65 let, z toho 3,4 milionu žen a 1,8 milionu mužů. Počet Američanů, u nichž se začala projevovat demence v nižším věku, stoupá, protože stárne silná generace lidí narozených po druhé světové válce (Fredman et al., 2012).
Mortalita ve Spojených státech se rapidně změnila. AN se stává častější příčinou smrti než jiné nemoci. Počet úmrtí z jiných příčin výrazně klesá (HIV o 42 %, CMP o 23 %, kardiovaskulární nemoci o 16 %, karcinom prostaty o 8 %, karcinom plic o 2 %), mortalita v souvislosti s AN se zvýšila na 68 % (viz graf 1).
Podle nejnovějších odhadů v Evropě v současné době trpí AN a příbuznými demencemi 7,3 milionu lidí. V roce 2040 bude trpět AN a dalšími formami demence více než 11 milionů Evropanů. Celkové náklady na zdravotní péči dosáhly v roce 2005 v zemích EU 141 miliard Eur.
Demografický vývoj populace v České republice ilustruje tab. 1 a předpokládá se, že jde o trend, který bude stále pokračovat, tedy populace bude nadále stárnout. Regnaut (2011) uvádí, že v roce 2000 v České republice touto chorobou trpělo asi 50–70 tisíc osob, v roce 2010 bylo zaznamenáno již 120 tisíc případů. Mátlová (2009) však tvrdí, že v roce 2006 bylo demencí postiženo 123 194 osob. Nejvíc pacientů bylo ve věku 80–84 let (36 tisíc). V každé věkové kategorii převládá ženská populace. Situaci na Slovensku přibližují tab. 2 a 3. Praxe ukazuje, že pacienti se na první diagnostické vyšetření dostavují až v pokročilém stadiu, což činí 60 % vyšetřených v neurologické ambulanci a 70 % prvně vyšetřených na psychiatrii.
Vzhledem k závažnosti problematiky vznikla v EU nová vize pro demenci. Evropský parlament se zavázal k podpoře organizace Evropské hnutí Alzheimerovy nemoci, aby se demence stala evropskou prioritou. Jejich snaha vyplynula z následujících varovných faktorů: • v EU žije 6,1 milionů (rok 2005) lidí s AN, • každý rok přibude 1,4 milionů nemocných s demencí, • každých 24 vteřin se objeví nový případ, • diagnostikování může trvat až 20 měsíců, • pouze 17 % ošetřovatelů je spokojeno s úrovní péče o nemocné s demencí, • 1 z 5 ošetřovatelů nedostane žádnou informaci o diagnóze (AA, 2009).
Dosud nevíme, koho se AN může v budoucnosti týkat a neumíme tuto nemoc léčit. Ale víme, že existuje prevence – aktivní péče o paměť formou tréninku – a pomoc v podobě psychiatrické péče, speciálních pobytů (denní, týdenní, celoroční), péče odborníků a poradenství.
Co dělat v rámci prevence?
Účinným prostředkem zvyšování obranyschopnosti organismu, zejména však mozku, je duševní a tělesná činnost. Prostředí bohaté na podněty a intenzivní aktivitu pomáhá zvětšovat mozkový objem a rozmnožit počet spojení mezi buňkami, čímž se zlepší výkonnost mozku.
Většina pozorování dokázala ochranný účinek aktivizujících podnětů na mozek. Hrozba AN a jiných demencí ve vyšším věku vede k otázce jak si uchovat dobré mentální schopnosti až do nejvyššího věku. Optimistická odpověď zní: podobně, jako si cvičením můžeme uchovat tělesnou kondici, lze si zasloužit i duševní zdraví a svěžest. Činnost mozku můžeme porovnávat s činností svalů. Jestliže svaly nezatěžujeme, snižuje se jejich funkční zdatnost. Nezatěžujemeli psychiku, může docházet k snižování schopnosti koncentrace, zvyšuje se zapomnětlivost a neschopnost najít v řeči správný výraz. Tyto schopnosti je možné znovu získat a zlepšovat přiměřenou aktivizací a stimulací. Trénink paměti pro aktivní seniory je vzdělávací program komplexního charakteru zaměřený na aktivizaci rozumových schopností, jehož cílem je udržet si dobrou paměť i ve vyšším věku, dosáhnout zdravého sebevědomí i dostatečného stupně nezávislosti a soběstačnosti v denním životě. Praktickým cvičením zaměřeným na paměť se udržují a rozvíjejí rozumové dispozice seniorů, schopnost přijímat nové vědomosti, porozumět jim a orientovat se ve změnách.
Samotný trénink probíhá jako cyk lus setkání – lekcí v trvání 1,5 až 2 hodiny. Lekce se konají pravidelně, zpravidla jednou týdně v pevně stanoveném čase. Jeden cyklus sestává obvykle z 12 lekcí (Čunderlíková, Wirth, 2009). Tréninky paměti je možné organizovat i pro osoby s kognitivním postižením. Zde hovoříme o kognitivní rehabilitaci, kdy je trénink zaměřen na udržování existující kognitivní úrovně a ne na její rozvoj.
Cíl trénování paměti aktivních seniorů: • přesvědčit seniory, že úbytek paměťových schopností je možné omezit, pokud je paměť přiměřená a cvičená, • vytvořit návyky a potřebu starat se o vlastní paměť, pravidelně aktivizovat a cvičit svoje mentální schopnosti pro dobré fungování paměti i ve vyšším věku, • dosáhnout dostatečného stupně nezávislosti seniora v každodenním životě, zdravé sebevědomí a zájem o nové poznání a dění okolo něj.
Cílové skupiny: 1. zdraví, samostatně žijící starší lidé 2. zdraví lidé s pasivnějším životním stylem 3. lidé hospitalizovaní ve zdravotnických nebo v sociálních zařízeních 4. osoby lehce dementní, schopné vzájemné komunikace 5. lidé s poruchami komunikace a kooperace, se středními poruchami paměti, vaskulární demencí či s AN (Čunderlíková, Wirth, 2009)
„Nemoc století“
Alzheimerova nemoc je jedna z nejobávanějších nemocí současnosti, jejíž výskyt s prodlužováním průměrného věku neustále roste. Je proto pochopitelné, že podnítila obrovský zájem ve vědeckých a odborných kruzích. Ačkoli v současnosti neexistuje kauzální léčba, osud postiženého nemusí být beznadějný. Úkolem lékaře je zahájit léčbu umožňující postiženému i jeho rodině snesitelný život v rámci možností diagnózy. Pomocí tréninků paměti odborný personál pomáhá udržovat existující kognitivní úroveň seniora. Každodenní péče o pacienta je však v kompetenci rodinných příslušníků nebo ošetřovatelské služby, nemocniční či sociální péče. Ze strany příbuzných si péče žádá velké pochopení a trpělivost. V nemocném je třeba vždy vidět osobu hodnou úcty a člověka, o něhož je potřeba se starat podle nejlepšího vědomí a svědomí. Zpřesní-li se etiopatogeneze onemocnění, najde se i účinný lék. Výsledky dosavadního výzkumu dávají naději, že to může být v dohledné době. Literatura u autorky
Tab. 1 Demografické stárnutí populace ČR v historickém vývoji
a prognóze (Zdroj: Pidrman, 2007)
Senioři 1950 1975 2000 2025 2050
Zastoupení osob
nad 65 let 8,3 % 12,9 % 13,9 % 23,1 % 32,7 %
Zastoupení osob
nad 80 let 1,0 % 1,7 % 2,5 % 5,3 % 9,5 %
Index stárnutí * 51,7 % 82,3 % 111,8 % 243,0 % 296,1 %
Index stárnutí je počet osob nad 65 let na 100 osob ve věku 0–14 let.
Tab. 2 Evidované osoby s Alzheimerovou nemocí na Slovensku
v období 2000–2008 (Zdroj: NCZI, 2013)
Období vybraných Evidované skupin osoby diagnóz podle celkem Počet z toho ženy
2008 Alzheimerova nemoc (G30) 4 556 2 697
2004 Alzheimerova nemoc (G30) 2 967 1 710
2000 Alzheimerova nemoc (G30) 1 448 782
Tab. 3 Evidované osoby s Alzheimerovou nemocí na Slovensku
v roce 2012 (Zdroj: NCZI, 2013)
Počet osob
Evidované osoby
podle diagnózy a pohlaví evidovaných nově
v sledovaném období k 31. 12. 2012 diagnostikovaných
muži ženy muži ženy
Alzheimerova nemoc (G30) 3 922 6 262 666 1011
O autorovi| PhDr. Helena Vavrúšová, VŠZaSP sv. Alžbety Bratislava, hvavrusova@gmail.com
Graf 1 Změny v příčinách smrti v USA (Zdroj: Fredman et al., 2012)