V popsané situaci, kdy dochází k převodu praxe, resp. k převodu činnosti zaměstnavatele, se podle mého názoru naplnily podmínky stanovené § 338 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, tedy institutu přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů ze stávajícího na nového zaměstnavatele. Tento institut pracuje s tím, že dochází-li k převodu činnosti zaměstnavatele k jinému zaměstnavateli, přecházejí práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů v plném rozsahu na nového zaměstnavatele.
Z toho vyplývá, že u zaměstnankyně nedochází k ukončení pracovního poměru, ale okamžikem převodu praxe dojde pouze ke změně v osobě zaměstnavatele. Upozorňuji, že pracovní poměr u nového zaměstnavatele zůstává zachován ve stejném rozsahu jako pracovní poměr se stávajícím zaměstnavatelem. Zjednodušeně lze říci, že zaměstnanec pokračuje v práci podle své pracovní smlouvy, pouze se změní označení zaměstnavatele.
Podotýkám však, že povinností původního i nového zaměstnavatele je v souladu s § 339 zákoníku práce zaměstnankyni s 30denním předstihem informovat o skutečnosti, že k tomuto převodu dojde a o jeho provedení; přitom je nutné konstatovat konkrétní datum převodu, vysvětlit jeho důvody, oznámit právní, ekonomické a sociální důsledky převodu a připravovaná opatření ve vztahu k zaměstnankyni, spojená s tímto převodem.