Pozitiva a kontroverze enterální a parenterální výživy v onkologii

Přehledový článek uveřejněný v lednu 2016 v časopise Annals of Palliative Medicine kriticky hodnotí historický vývoj názorů na jednotlivé formy umělé výživy a hlouběji se věnuje využití, výhodám i nevýhodám u onkologicky nemocných. V současnosti se v klinické praxi dostává do popředí přesvědčení, že enterální (EN) a parentální výživa (PN) nemají být v rámci péče o onkologického pacienta vnímány jako protichůdné přístupy. Aktuálně totiž nejsou k dispozici doporučení opírající se o principy medicíny založené na důkazech, která by umožnila vybrat optimální metodu umělé výživy u onkologicky nemocných, neboť vliv EN a PN na nutriční status těchto pacientů je zcela srovnatelný. Oba přístupy však mají svá pro a proti, jež je třeba u konkrétního nemocného zvážit. Parenterální výživa Evropské i americké guidelines doporučují zahájit EN, pokud je běžná strava zhodnocena jako nedostačující. PN by pak měla být indikována, pokud není EN vhodná nebo dostatečně účinná. U obou typů umělé výživy je možné za určitých okolností přistoupit k domácímu podávání. Bezpečnost domácí PN výrazně zvýšilo používání vícekomorových (tzv. all-in-one) vaků. Komplikace PN je možné rozdělit do čtyř kategorií: metabolické, infekční, mechanické a psychologické. Metabolické komplikace, jako jsou poruchy elektrolytové rovnováhy nebo hyperglykemie, jsou obecně vzácné. Poruchy jaterních funkcí nebo metabolické kostní choroby související s dlouhodobým podáváním PN nejsou u onkologicky nemocných pozorov