Praha - Pokud mají příbuzní pochybnosti, na co zemřel někdo z rodiny, musí požadovat, aby se případem zabývala ústřední znalecká komise.
Podle ředitele odboru léčebné péče Ministerstva zdravotnictví Pavla Březovského jde o jednu z možností, jak se mohou pozůstalí po vězni, který zemřel loni ve věznici v Ostravě-Heřmanicích, domoci svého práva.
Rodiče mladíka, který zemřel za nejasných okolností v heřmanickém vězení, se marně dožadovali synovy zdravotní dokumentace. Obrátili se nakonec na ombudsmana Otakara Motejla. Ani on však neuspěl, a proto vše zveřejnil. Považuje za absurdní a protizákonné, když se pozůstalí nemohou informací domoci.
Chystá se změna zákona
Jestli někdo zemřel ve vězení - zdůraznil Březovský - měli by se příbuzní obrátit na Vězeňskou službu. „Ministerstvo spravedlnosti pak o zřízení znalecké komise požádá náš resort,“ uvedl a dodal, že podobnou kauzu řešili s resortem obrany a vyřešili ji k všestranné spokojenosti.
Ministryně zdravotnictví Marie Součková sice včera potvrdila, že české zákony neumožňují poskytnout pozůstalým pacientovu dokumentaci, ale situace by se měla změnit. V návrhu zákona o zdravotní péči, který ministerstvo připravuje, budou paragrafy, jež nahlédnutí do dokumentace pozůstalým umožní. Pokud to ovšem pacient za svého života písemně nezakáže.
Stejné paragrafy už obsahoval minulý návrh zákona, který předkládal bývalý ministr Bohumil Fišer, ale předloha tehdy v Parlamentu neprošla.
Experti: Rozhoduje úmluva o lidských právech
Příbuzní se mohou informací ze zdravotnické dokumentace zemřelého člena rodiny domoci už dnes. Právníci Rady Evropy při svém pobytu v Česku o tom poskytli podle předsedkyně Občanského sdružení na ochranu pacientů Vladimíry Boškové jednoznačný výklad.
„Na základě úmluvy o lidských právech a precedentních kauz řešených štrasburským soudem je i pro Českou republiku jednoznačně závazné to, že úmluva je nadřazena našim nevyhovujícím zákonům,“ uvedla. K tomuto výkladu se připojilo například Maďarsko a Slovensko.
Bošková řekla, že pozůstalí se mohou domáhat přímo nahlížení do zdravotnické dokumentace, nikoli jen vyžadovat ústní informace od lékaře. „Právníci Rady Evropy sdělili, že úmluva je vymahatelná u našich soudů. Občan by spor vyhrál,“ upozornila. Pokud člověk nechce, aby se po jeho smrti některé údaje z jeho zdravotní dokumentace rodina nedověděla, může si za života vymínit, aby určité osoby z rodiny k ní neměly přístup.
O harmonizaci českého práva s legislativou EU a přípravě nového zákona bude Součková veřejného ochránce práv informovat. Motejl se totiž obrátil i na vládu, aby uložila šéfce zdravotnického resortu předložit návrh zákonné normy, která bude jednoznačně respektovat práva pozůstalých v této oblasti.
Jako jeden z argumentů pro svůj požadavek uvádí Motejl také fakt, že získat informaci, na co blízký člověk zemřel, ztěžuje i nový zákon o matrikách. Podle něj se na úmrtním listě příčina smrti už neuvádí jako dřív.
Příbuzní zpravidla nevědí, že na matrice mohou nahlédnout do listu o ohledání mrtvého, z nějž se to mohou dozvědět. „Pro některé však může být tato možnost i časově a finančně náročná, protože příslušná matrika se může nacházet na opačném konci republiky,“ zdůraznil ombudsman.
Ivana Kněžínková, Hospodářské noviny, 9.8.2002