Práce přesčas se týká mnoha lékařů v nemocničních zařízeních a upravuje ji zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZP). Úprava je však pro některé profese specifická a například u lékařské profese je velmi benevolentní zejména ve smyslu celkových ročních limitů práce přesčas. S ohledem na možné dohody, které obvykle nebývají v pracovněprávních vztazích zcela „dobrovolné“, zde rovněž dochází k jistému potírání obvyklé pracovněprávní ochrany zaměstnance jakožto slabší strany. Obecně délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin (v souladu s § 83 ZP).
Nejdéle po 6 hodinách práce náleží zaměstnanci přestávka na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut, která se nezapočítává do pracovní doby a neposkytuje se na začátku ani konci pracovní doby. Přiměřená doba na oddech a jídlo musí být zajištěna i v případě, že nelze práci přerušit (za těchto okolností se přestávka započítává do pracovní doby). Při rozdělení přestávky musí jedna část činit alespoň 15 minut (v souladu s § 88 ZP).
Mezi koncem jedné směny a začátkem další musí být nepřetržitý odpočinek v trvání alespoň 11 hodin. Tento může být ve zdravotnických zařízeních zkrácen až na 8 hodin, pokud však následující odpočinek bude prodloužen o dobu zkrácení (podle § 90 ZP). Práci přesčas je možné nařídit na dobu nepřetržitého odpočinku, nesmí však činit více než 8 hodin týdně. Více hodin je možné požadovat pouze se souhlasem zaměstnance na základě písemné dohody (viz § 93 ZP).
Ve zdravotnictví je možné u lékaře dohodnout další práci přesčas, a to výhradně z důvodu příjmu, léčby, péče nebo zajištění přednemocniční neodkladné péče v nemocnici, lůžkovém zdravotnickém zařízení nebo zdravotnickém zařízení zdravotnické záchranné služby – jedná se tedy výhradně o nepřetržité provozy. S tímto výkonem práce však musí zaměstnanec souhlasit. Nesouhlas nesmí být v žádném případě k jeho újmě. O takové práci je nutné sepsat dohodu a tuto oznámit příslušnému orgánu inspekce práce. Takováto další dohodnutá práce přesčas: i) nesmí přesáhnout 12 hodin týdně, ii) nesmí být vykonána v prvních 3 měsících pracovního poměru, iii) nesmí být vykonána na základě ústní dohody, iv) může být okamžitě, a to i bez uvedení důvodu, zrušena (písemně) i ze strany zaměstnance bez újmy, v) může být písemně vypovězena ve lhůtě dvou měsíců.
Pracovní pohotovost se počítá do pracovní doby.
Shrnuto: odpověď zní nikoli, uvedené nelze, došlo by tak k porušení ustanovení o maximální délce směny (12 hodin) a rovněž k porušení ustanovení o nepřetržitém odpočinku mezi směnami (v délce alespoň 8 hodin).
odpovídá Mgr. Bc. Petra Vodáková