Tyto vztahy ovlivňují spokojenost v práci a jsou jedním z předpokladů odvádění profesionálního pracovního výkonu a dobrých pracovních výsledků. Zmiňované tři spolupracující skupiny (sestry, lékaři, pacienti) mohou navíc mít často odlišné požadavky, očekávání a představy o roli a povinnostech všeobecných sester. Vztahy na pracovišti mohou být z tohoto důvodu zdrojem napětí, neklidu a nespokojenosti s prací.
Z tohoto důvodu byla těmto otázkám věnována ve výzkumu značná pozornost. V rámci výzkumu byla v oblasti pracovních vztahů a kompetencí sledována celková atmosféra na pracovišti, vztahy mezi všeobecnými sestrami a lékaři a skutečnost, zda jsou pověřovány ze strany lékařů odbornými úkoly, které nespadají do jejich kompetence. Dále byl výzkum zaměřen na spolupráci s ošetřovatelským managementem v oblasti řízení, kontroly, způsobu předávání informací, motivace a ocenění práce a v poskytování pocitu jistoty na pracovišti.
Podobně jako v případě lékařů bylo rovněž zjišťováno, zda všeobecné sestry nejsou pověřovány ošetřovatelským managementem úkoly, které nespadají do jejich kompetence. Předmětem výzkumu byly rovněž vztahy sester k pacientům a eventuálním příčinám neshod mezi nimi.
Soubor, metodika
Šetření bylo provedeno technikou řízeného rozhovoru tazatele s respondentem. Do výzkumu bylo zapojeno 348 tazatelů z celé ČR, kteří byli před zahájením výzkumu podrobně instruováni. Kvantitativní vyhodnocení řízeného rozhovoru na reprezentativním souboru sester jsme doplnili ještě kvalitativní technikou „focus groups“. Použili jsme ji k zjištění názorů především u vedoucích pracovníků (hlavních, vrchních a staničních sester) na danou problematiku. Statistické zpracování dat bylo provedeno programem SPSS. Do výběrového souboru bylo zařazeno v rámci výzkumu celkem 1040 sester z celé ČR, vybraných náhodným výběrem pomocí kvót. Jejich složení z hlediska regionu a místa výkonu povolání bylo voleno tak, aby odpovídalo struktuře základního souboru všeobecných sester ČR. Za základní ukazatel reprezentativnosti při konstruování výběrového souboru byl vzat počet všeobecných sester v jednotlivých krajích ČR. Kraje byly definovány na základě administrativního členění platného od 1. 1. 2001. V rámci výzkumu byly osloveny všeobecné sestry ze všech krajů ČR, přičemž jejich zastoupení odpovídá struktuře základního souboru. Lze konstatovat, že odchylka od základního souboru nepřesahuje 0,5 %. Závěry výzkumu jsou reprezentativní pro všeobecné sestry ČR z hlediska jednotlivých krajů. Druhým znakem, u kterého byla sledována reprezentativnost, byl charakter pracoviště. Výběrový soubor se z hlediska místa výkonu profese skládal ze všeobecných sester působících v nemocnicích (fakultních a ostatních; 625 respondentek), dále v zařízeních ambulantních charakteru (265 dotazovaných) a v ostatních zařízeních (lázně, léčebny, domácí péče; 150 respondentek).
Rovněž z tohoto hlediska odpovídá struktura výběrového souboru složení souboru základního (maximální odchylka je 1,0 %), takže výsledky výzkumu jsou reprezentativní pro všeobecné sestry v České republice podle charakteru zařízení, ve kterém vykonávají svou profesi.
Ostatní znaky sociodemografického charakteru, které byly v rámci výzkumu u všeobecných sester sledovány, nebyly určeny jako reprezentativní.
Celková atmosféra na pracovištích
Atmosféra na pracovišti všeobecných sester byla zjišťována prostřednictvím uzavřené otázky následujícího znění: „Pracovní atmosféru na vašem pracovišti považujete z větší části za: 1. přátelskou a kooperativní; 2. neutrální; 3. napjatou a konfl iktní“. Celkové hodnocení pracovní atmosféry na pracovištích všeobecných sester vyznívá příznivě. Plné 2/3 z dotázaných (66,5 %) ji hodnotí jako přátelskou a kooperativní, to znamená, že v atmosféře na svém pracovišti nevidí zdroj nespokojenosti s prací a nespatřuje v ní příčinu konfl iktů na pracovišti. Další 3/10 dotazovaných (30,1 %) hodnotí atmosféru na pracovišti jako neutrální a jen 3,4 % z nich ji označuje jako napjatou a konfl iktní.
Celkově lze říci, že mezi všeobecnými sestrami ČR převládá ve velké míře spokojenost s atmosférou na pracovišti a v souvislosti s ní volí hodnocení „přátelská a kooperativní“. Na hodnocení atmosféry na pracovišti mají vliv některé demografické, sociální a profesní faktory. Pozitivnější hodnocení (přátelská a kooperativní) volí v souvislosti s atmosférou na pracovišti starší, vdané sestry s dětmi a s delší praxí, zatímco mladší, svobodné a bezdětné s praxí do 3 let častěji hodnotí pracovní atmosféru jako neutrální. Je možné, že přes tyto znaky zprostředkovaně působí charakter pracovního zařazení všeobecné sestry. Jako přátelskou a kooperativní významně častěji hodnotí pracovní atmosféru všeobecné sestry, zaměstnané v soukromých ordinacích praktických a odborných lékařů. Tato souvislost je pochopitelná, neboť v rámci těchto pracovišť působí všeobecná sestra zpravidla v úzkém kontaktu s lékařem, počet pracovníků na tomto pracovišti je malý a k pracovním konfl iktům zde dochází méně často než na pracovištích s velkým počtem zaměstnanců. Na tomto typu pracovišť (nejvíce v nemocnicích na lůžkových odděleních) je pracovní atmosféra významně častěji hodnocena jako neutrální. Charakter pracoviště a způsob výkonu povolání má tedy na hodnocení atmosféry na pracovišti velmi silný vliv.
Vztahy mezi všeobecnými sestrami a lékaři
Vztahy mezi všeobecnými sestrami a lékaři byly v rámci výzkumu sledovány ze dvou úhlů pohledu. První z nich byl zaměřen na nejčastější problémy, které se ve vztazích mezi lékařem a sestrou vyskytují, druhý pak na pověřování odbornými úkoly, nespadajícími do kompetence práce sestry.
Na nejčastější problémy ve vztahu lékaře a všeobecné sestry byla zaměřena polootevřená otázka, v jejímž rámci měly dotázané možnost zvolit maximálně dvě odpovědi. Z tohoto důvodu překračuje součet relativních četností 100 %. Přesné znění otázky bylo následující. „I v podmínkách poměrně dobré spolupráce mezi lékařem a sestrou se vyskytují pracovní, organizační a osobní problémy, které mohou občas vyvolat neshody. Uveďte prosím ty problémy, se kterými se setkáváte nejčastěji na svém pracovišti. (Můžete maximálně označit dvě možnosti).“ Dotázaným byla nabídnuta škála možných odpovědí, vyjadřujících problémy ve vztahu lékaře a sestry (graf č. 1).
Nejčastější problémy ve vztahu lékaře a sestry pramení z nervozity nebo napětí v jejich jednání, plynoucí z pracovního přetížení. Tuto okolnost zvolila jako hlavní příčinu problému necelá 1/2 (46,3 %) všeobecných sester a ve srovnání s ostatními příčinami je tato uváděna výrazně nejvíce. Na druhém místě uvádějí všeobecné sestry výkon činností, spadajících do kompetence někoho jiného. Na tuto okolnost poukázala necelá 1/3 (30,9 %) dotazovaných sester. Poměrně častou příčinou problémů je narušování organizace práce neplánovanými zásahy -uvádí 1/4 (25,4 %) dotázaných - a podceňování práce sestry ze strany lékařů označila více než 1/5 (21,3 %) dotázaných. Lze tedy konstatovat, že všeobecné sestry ČR vidí nejčastěji hlavní příčinu problémů ve vztahu lékaře a sestry v nervozitě nebo v napětí, plynoucí z nadměrného pracovního přetížení lékaře nebo sestry. Tato příčina je uváděna jednoznačně nejčastěji.
Poměrně časté je rovněž narušování kompetence všeobecné sestry jejím pověřováním úkoly, spadajícími do kompetence někoho jiného, dále narušování organizace práce sestry neplánovanými zásahy a konečně podceňování práce sestry ze strany lékařů. Tyto příčiny jsou nejdůležitějším zdrojem problémů ve vztahu mezi lékařem a sestrou v ČR. Pověřování všeobecné sestry úkoly nespadajícími do její kompetence je, jak již bylo uvedeno, častým zdrojem problémů ve spolupráci lékaře a sestry. Této problematice byla v rámci výzkumu věnována větší pozornost. Ty, které se účastnily výzkumu, byly přímo dotázány, zda bývají pověřovány ze strany lékaře odbornými úkoly, které nespadají do kompetence práce sestry.
Více než 1/10 (12,5 %) všeobecných sester ČR bývá velmi často ze strany lékaře pověřována odbornými úkoly, které nespadají do kompetence sestry. Další více než 1/4 (22,8 %) uvádí, že k tomu dochází občas. Znamená to, že více než 1/3 sester (35,3 %) má s takovým počínáním lékaře problémy, neboť jsou jím velmi často nebo občas pověřovány pracovními úkoly, které neodpovídají jejich kvalifikaci. Pro doplnění uveďme, že podle šetření 47,5 procent respondentek volilo možnost odpovědi „vůbec ne“ a 17,2 procent „pouze ojediněle“.
Analýzy druhého stupně třídění identifikovaly odpovědi v případě pověřování odbornými úkoly ze strany lékaře, které nespadají do kompetence práce všeobecné sestry. Objevily se statisticky významné souvislosti mezi tímto jevem a některými sociálními, demografickými nebo profesními znaky. Na tuto okolnost poukazují častěji mladší sestry ve věkové skupině 18-34 let, s kratší praxí (do 10 let), pracující zpravidla na svém prvním pracovišti, zaměstnané především ve fakultních a ostatních nemocnicích, zde zejména na lůžkových odděleních, odděleních ARO, koronárních jednotkách a JIP. Významně častěji tuto skutečnost uvádějí všeobecné sestry, které absolvovaly PSS či dlouhodobé kurzy. Naopak s pověřováním odbornými úkoly ze strany lékaře, překračujícími kompetenci práce sestry se významně méně setkávají starší sestry (45-59 let), s delší praxí (21 a více let), zaměstnané v soukromých ordinacích praktických lékařů.
Významně méně tuto skutečnost rovněž uvádějí všeobecné sestry, které absolvovaly bakalářské studium. Výzkum jasně prokázal, že způsob vykonávání profese a charakter práce všeobecné sestry významně souvisí s okolností, že lékař pověřuje sestru odbornými úkoly, které nespadají do její pracovní kompetence.
Charakter odborných úkolů, kterými lékaři pověřují všeobecné sestry, byl sledován prostřednictvím otevřené otázky následujícího znění: „Uveďte prosím, jakými odbornými úkoly, které nespadají do kompetence práce sestry, jste lékařem většinou pověřována.“ Na tuto otázku, položenou na základě filtru, odpovídalo 463 všeobecných sester. Vzhledem k tomu, že měly možnost v odpovědi uvést více úkolů, přesahuje součet relativních četností 100 procent.
Jednoznačně nejčastěji jsou všeobecné sestry ze strany lékařů pověřovány aplikací intravenózních injekcí, infuzí, případně krevních transfuzí. Tuto skutečnost uvedlo 39,5 % z těch dotázaných sester, které připustily, že jsou ze strany lékařů pověřovány odbornými úkoly nad rámec své kompetence. Provádění odborných úkonů tohoto typu je jednoznačně nejčastější z těch, které přesahují pracovní kompetenci sester. Do druhé skupiny častých výkonů patří zejména výkony administrativního charakteru, nespadající do kompetence všeobecných sester. Tuto skutečnost uvedla více než 1/5 (22,3 %) dotazovaných sester ČR. Mezi tyto úkony patří např. administrativní práce spojené s agendou zdravotního pojištění (kódování výkonů, sestavování výkazů, jednání se zdravotními pojišťovnami), dále sjednávání odborných vyšetření pacientů, konziliárních vyšetření, vypisování žádanek na rtg, sonografii, přepisy ordinací lékařů, vypisování receptů apod.
Velmi časté jsou rovněž odborné úkony, spojené se zaváděním cévek, kanyl, sond, drénů apod. Nejčastěji sem patří zavádění permanentní cévky u mužů. Na tuto skutečnost poukázalo 16,2 % z těch dotazovaných sester, které uvedly, že jsou lékaři pověřovány odbornými úkoly nad rámec svých pracovních kompetencí. Všeobecné sestry jsou rovněž často nuceny provádět nejrůznější odborné činnosti, jako chirurgické převazy, vytahovat stehy a drény, provádět sádrování apod. Tyto výkony uvedlo 13,4 % dotazovaných sester.
Ostatní odborné výkony jsou méně časté, jako např. sdělení diagnózy pacientům nebo příbuzným, informování je o zdravotním stavu jejich blízkých a komunikace s nimi (10,7 % dotazovaných), určování dávkování léků a jejich úprav (3,9 % dotazovaných), provádění odběru krve, případně odběru jiného typu a vyhodnocování výsledků (3,2 % dotazovaných), ordinace za lékaře po telefonu nebo jeho zastupování v případě nočních služeb (2,3 % dotazovaných), očkování, vedení terapeutické skupiny (5,6 % dotazovaných). Zbývajících 5,4 % dotázaných sester odmítlo blíže tyto odborné úkony specifikovat.
Lze tedy konstatovat, že přehled odborných výkonů, kterými jsou sestry ze strany lékařů pověřovány, je velmi rozmanitý a lékaři si často na úkor nich svou práci ulehčují i s rizikem, že může dojít k poškození zdraví pacienta, neboť provádět tyto výkony není všeobecná sestra oprávněna. Tyto výkony však nelze paušalizovat, neboť záleží vždy na konkrétní situaci. Je nutno též připomenout, že sestry určitých odborností jsou za určitých podmínek oprávněny činit i některé výkony, o kterých se domnívají, že je činit nemohou. Nicméně v rámci výzkumu nebyla zjišťována podrobně kvalifikace jednotlivých sester.
Vztahy mezi sestrami a ošetřovatelským managementem
Vztahy mezi všeobecnými sestrami a jejich ošetřovatelským managementem nepochybně velmi významně ovlivňují kvalitu pracovních i mezilidských vztahů na pracovišti a významnou měrou přispívají k vytváření konstruktivní pracovní atmosféry. V rámci vztahů sester a jejich ošetřovatelského managementu bylo sledováno několik oblastí. Všeobecné sestry hodnotily v této souvislosti způsob řízení a kontroly, způsoby předávání informací, motivaci a ocenění práce a skutečnost, zda jim ošetřovatelský management poskytuje pocit jistoty. Vzhledem k tomu, že pro hodnocení všech oblastí spolupráce s ošetřovatelským managementem byla použita stejná standardní pětistupňová škála odpovědí (viz tab.), bylo možné porovnat jednotlivé oblasti mezi sebou na základě váženého aritmetického průměru.
Platí, že čím je hodnota tohoto průměru nižší, tím lépe je spolupráce s ošetřovatelským managementem hodnocena. Z porovnání jednotlivých oblastí spolupráce s ošetřovatelským managementem vyplývá, že nejlépe je všeobecnými sestrami v ČR hodnocena spolupráce v oblasti řízení a oblasti způsobu předávání informací. V těchto případech se hodnocení sester kloní k hodnotě škály „spíše dobrá“. Naopak nejhůře hodnotí všeobecné sestry svůj ošetřovatelský management z hlediska jeho schopností poskytovat pocit jistoty a zejména pak schopnost motivovat a ocenit jejich práci.
V těchto případech je převažující hodnocení vyjádřeno hodnotou škály „přiměřená“. Lze tedy uzavřít, že všeobecné sestry v ČR nejvíce postrádají ze strany svého ošetřovatelského managementu poskytování pocitu jistoty, motivaci a ocenění práce.
Podobně jako v případě lékařů, bylo i v případě sesterského managementu zkoumáno, zda jím jsou všeobecné sestry pověřovány úkoly, které nespadají do kompetence jejich práce. Jak vyplývá z grafu č. 2 a jeho porovnání se stavem, zjištěným u lékařů, pověřuje sesterský management sestry úkoly, nespadajícími do jejich kompetence mnohem méně než lékaři. Z analýzy odpovědí vyplývá, že 4/5 (78,7 %) všeobecných sester ČR není pověřována sesterským managementem úkoly, nespadajícími do jejich kompetence (v případě lékařů takto odpovědělo 47,5 % všeobecných sester). Odpovědi mohly být v tomto případě zkresleny skutečností, že sestry pracující v soukromých ordinacích praktických nebo odborných lékařů nad sebou fakticky žádný sesterský management nemají a podléhají přímo lékaři, u kterého v ordinaci působí. Toto konstatování potvrzují i analýzy druhého stupně třídění.
Ty prokázaly statisticky významné souvislosti v případě všeobecných sester, zaměstnaných v ordinacích praktických lékařů, které volily významně častěji zamítavou odpověď (vůbec ne). Naopak častěji na tuto skutečnost poukazovaly všeobecné sestry, zaměstnané na JIP, ARO a koronárních jednotkách. Jiné statisticky významné souvislosti nebyly v tomto případě zjištěny.
Jak již bylo uvedeno, úkoly ze strany ošetřovatelského managementu nespadajícími do kompetence práce sester byla ve větší či menší míře pověřována asi 1/5 (19,4 %) dotazovaných. Tyto sestry byly prostřednictvím otevřené otázky dotázány, o jaký typ odborných úkolů se jedná. Značná část těchto dotázaných (36,5 %) odmítla na tuto otázku odpovědět. Z těch, které odpověděly, největší část (39,6 %) uvedla, že jsou sesterským managementem nejčastěji pověřovány úkoly, které spadají do kompetence ošetřovatelského personálu nebo sanitářů. V naprosté většině případů se jedná o úklidové práce, pomocné práce v kuchyňkách, převozy a doprovod pacientů na vyšetření, donášení vzorků do laboratoří apod. Nejde tedy o odborné úkoly, ač otázka směřovala k nim, ale o úkoly pomocné.
Ty tíží všeobecné sestry v ČR nejvíce, neboť často suplují práci méně kvalifikovaného personálu. Poměrně často (12,7 %) uváděly všeobecné sestry, že jsou ze strany sesterského managementu pověřovány úkoly administrativního charakteru, do kterých patří psaní nejrůznějších výkazů a hlášení, ale i inventury majetku, zaškolování nových pracovníků apod. Z odborných úkolů se nejčastěji objevuje aplikace intravenózních injekcí, infuzí a transfuzí (8,1 %) a jiné odborné činnosti (4,6 %) typu ergoterapie, rehabilitace, ale též činností pedagogického či psychologického charakteru.
Lze tedy konstatovat, že sesterským managementem jsou všeobecné sestry v ČR nejčastěji pověřovány úkoly, které spadají do náplně práce pomocného nebo méně kvalifikovaného personálu (ošetřovatelek, sanitářů, uklízeček). Je poměrně obvyklé, že tímto sesterský management nahrazuje chybějící pomocný personál. Úkoly odborného charakteru, překračující pracovní kompetence, naopak sestry častěji pověřují lékaři. Ve vztahu k sesterskému managementu všeobecné sestry nejčastěji postrádají pocit jistoty, motivaci a odpovídající ocenění práce. Spokojenější jsou se způsobem řízení a předávání informací.
Vztahy mezi všeobecnými sestrami a pacienty
Vztahy na pracovištích všeobecných sester bývají ve významné míře ovlivňovány jednáním pacientů. To může být často příčinou napětí a konfl iktů ve vztazích mezi zainteresovanými - lékaři, všeobecnými sestrami a pacienty. V rámci výzkumu byly všeobecné sestry dotázány na příčiny neshod s pacienty. Otázka byla položena jako polootevřená: „Co bývá nejčastější příčinou neshod mezi vámi a vašimi pacienty?“. Respondenti mohli označit maximálně dvě odpovědi, škála je uvedena v legendě grafu č. 3. Příčiny neshod mezi všeobecnými sestrami a pacienty lze rozdělit do tří základních skupin. Mezi nejčastější příčiny neshod s pacienty řadí sestry nevhodné jednání ze strany rodinných příslušníků a organizační potíže pramenící z nadměrného počtu pacientů. Tyto skutečnosti vedou podle všeobecných sester nejčastěji k neshodám mezi nimi a pacienty a označuje je více než 1/3 dotázaných. Druhou nejčastější příčinu neshod s pacienty vidí sestry v neoprávněných žádostech pacientů o přednostní vyšetření a v porušování zdravotního řádu pacienty. Tyto skutečnosti označila asi 1/4 dotázaných sester. Netrpělivost a nervozita v jednání všeobecné sestry, pramenící z její přetíženosti a podceňování odborných znalostí lékaře a sestry ze strany pacientů patří do třetí, nejméně početné skupiny příčin neshod s pacienty.
Tyto skutečnosti označilo 15 %, resp. 13 % dotázaných sester. Mezi jinými než uvedenými příčinami uváděly sestry nervozitu, spěch a nespolupráci pacientů, dlouhé čekací doby, nerespektování pokynů lékaře, lhostejnost k vlastnímu zdraví, simulování apod. Lze tedy konstatovat, že nejčastěji bývá příčinou konfl iktů a neshod mezi pacienty a sestrami nevhodné jednání ze strany rodinných příslušníků a organizační problémy, pramenící z nadměrného počtu pacientů.
Organizační potíže pramenící z nadměrného počtu pacientů a netrpělivost a nervozitu, pramenící z pracovní přetíženosti, uvádějí jako nejčastější zdroj neshod s pacienty především všeobecné sestry, pracující v Praze. Mladší, svobodné sestry s praxí do 3 let, pracující zpravidla ve fakultních nemocnicích, si častěji stěžují na podceňování jejich odborných znalostí ze strany pacientů. Jinak jsou příčiny neshod s pacienty závislé na charakteru pracoviště všeobecné sestry.
Sestry, které pracují v ambulantních složkách u odborných lékařů nebo na příjmech, častěji vidí příčinu neshod v organizačních potížích, pramenících z nadměrného počtu pacientů, sestry působící v ordinacích praktických lékařů uvádějí nejčastěji neoprávněné žádosti o přednostní vyšetření, u sester působících ve výjezdových skupinách RZP a RLP působí zejména netrpělivost a nervozita, pramenící z pracovní přetíženosti a konečně sestry na lůžkových odděleních častěji uvádějí porušování zdravotního řádu pacienty.
Shrnutí
Celkové hodnocení pracovní atmosféry na pracovištích všeobecných sester v ČR vyznívá příznivě, neboť 2/3 z do tázaných ji hodnotí jako přátelskou a kooperativní, což znamená, že v atmosféře na svém pracovišti nevidí zdroj nespokojenosti s prací a nespatřují v ní příčinu konfl iktů na pracovišti. Na hodnocení atmosféry na pracovištích má však velmi silný vliv charakter pracoviště a způsob výkonu povolání.
Nejčastější problémy ve vztahu lékaře a všeobecné sestry pramení z nervozity nebo napětí v jejich jednání, plynoucí z pracovního přetížení. Tuto okolnost zvolila jako hlavní příčinu problému necelá 1/2 (46,3 %) dotazovaných sester.
Na druhém místě uvádějí sestry výkon činností, spadajících do kompetence někoho jiného. Na tuto okolnost poukázala necelá 1/3 (30,9 %) dotazovaných sester, další příčinou je narušování organizace práce neplánovanými zásahy, podceňování práce sestry ze strany lékařů. Mladší sestry ve věku 18-34 let, s kratší praxí (do 10 let), p racující zpravidla na svém prvním pracovišti, zaměstnané především ve fakultních a ostatních nemocnicích, zde zejména na lůžkových odděleních, odděleních ARO, koronárních jednotkách a JIP uvádějí častěji pověřování odbornými úkoly ze strany lékaře, které nespadají do kompetence práce všeobecné sestry. Nejčastěji jsou sestry ze strany lékařů pověřovány: Aplikací intravenózních injekcí, infúzí, případně krevních transfuzí (39,5 % z těch všeobecných sester, které připustily, že jsou ze strany lékařů pověřovány odbornými úkoly nad rámec své kompetence), i když podle vyhlášky č. 424/2004 Sb. § 4 bod 4 všeobecná sestra pod odborným dohledem lékaře aplikuje nitrožilně krevní deriváty a podle bodu 3 podává nitrožilní injekce s výjimkou u novorozenců a dětí do 3 let, b ez odborného dohledu a na základě indikace lékaře. Bylo by vhodné zjistit, zda je zajištěna rychlá dostupnost lékaře v případě nežádoucí reakce pacienta.
Výkony administrativního charakteru, např. práce spojené s agendou zdravotního pojištění, dále sjednávání odborných vyšetření pacientů, konziliárních vyšetření, vypisování žádanek na rtg, sonografii, přepisy ordinací lékařů, vypisování receptů apod. (22,3 % dotazovaných sester v České republice).
Odbornými úkony, spojenými se zaváděním cévek, kanyl, sond, drénů apod. (16,2 % z t ěch sester, které uvedly, že jsou lékaři pověřovány odbornými úkoly nad rámec svých pracovních kompetencí.) Zde došlo pravděpodobně k nepochopení otázky, neboť podle vyhlášky č. 424/2004 Sb. a dodatku č. 401/2006 Sb. k této vyhlášce, cévkovat může jedině sestra specialistka se specializací Sestra pro intenzivní péči. Z rozboru „focus groups“ nevyplývá, že by tato skutečnost byla tak pregnantně uváděna.
Nejrůznějšími odbornými úkony, jako chirurgické převazy, vytahování stehů a drénů, provádění sádrování apod. (13,4 % dotazovaných sester). Ostatní odborné výkony jsou méně časté: např. sdělování diagnózy pacientům nebo příbuzným, informování o zdravotním stavu pacientů jejich blízkých a komunikace s nimi (10,7 % dotázaných), určování dávkování léků a jejich úprava (3,9 % respondentů), ordinace za lékaře po telefonu nebo ho zastupují v případě jeho nočních služeb (2,3 % dotazovaných), očkování, vedení terapeutické skupiny (5,6 % dotazovaných). Zbývajících 5,4 % dotázaných sester odmítlo blíže tyto odborné úkony specifikovat.
Všeobecné sestry uvedly řadu odborných výkonů, kterými jsou pověřovány ze strany lékařů, tyto výkony však nelze paušalizovat, neboť záleží vždy na konkrétní situaci a je třeba přihlédnout jednak k zákonu č. 96/2004Sb. § 5 b od 3, kde se uvádí, že „za výkon povolání všeobecné sestry se považuje poskytování ošetřovatelské péče. Dále se všeobecná sestra ve spolupráci s lékařem podílí na preventivní, léčebné, diagnostické, rehabilitační, neodkladné nebo dispenzární péči“ a k výše jmenované vyhlášce č. 424/2004 Sb., která uvádí činnosti nelékařských povolání. Je nutné na tomto místě zdůraznit, že ačkoli v poslední době se zdůrazňuje samostatnost ošetřovatelské role sestry, je zcela nepochybné, že při péči o pacienta musí sestra především plnit pokyny lékaře (viz zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů).
V oblasti sesterského managementu je všeobecnými sestrami v ČR nejlépe hodnocena spolupráce v oblasti řízení a oblasti způsobu předávání informací. Co však postrádají ze strany sesterského managementu, je poskytování pocitu jistoty, motivaci a odpovídající ocenění práce.
Sesterským managementem jsou všeobecné sestry v ČR nejčastěji pověřovány úkoly, které spadají do náplně práce pomocného nebo méně kvalifikovaného personálu. Tímto způsobem sesterský management nahrazuje často chybějící pomocný personál. Úkoly odborného charakteru, překračující pracovní kompetence, naopak všeobecné sestry častěji pověřují lékaři. Mezi nejčastější příčiny konfl iktů a neshod mezi pacienty a sestrami bylo uvedeno nevhodné jednání ze strany rodinných příslušníků pacientů a organizační problémy, pramenící z nadměrného počtu pacientů. Na tyto příčiny poukazují sestry nejčastěji.
Závěr
Pracovní vztahy jsou jedním z významných a důležitých aspektů atmosféry na pracovišti, a proto vyžadují mnohostranný přístup. V budoucnosti bude nutné podporovat týmovou práci, zlepšit komunikaci a spolupráci členů léčebného i ošetřovatelského týmu, jehož jediným společným cílem by měl být zájem o zdravotní stav pacienta a jeho léčba. Zlepšení vztahů mezi lékaři a sestrami je nejdůležitějším faktorem při redukování nežádoucích účinků nevhodného chování na klinické výsledky. Prvním krokem při realizaci úspěšné strategie zlepšení je zvýšení informovanosti o závažnosti problému. Příspěvek se vztahuje k řešení grantového úkolu IGA MZ ČR č. NR/7960-3, který je realizován za finanční podpory IGA MZ ČR a byl přednesen na konferenci s mezinárodní účastí „Změny v roli sestry na počátku nového tisíciletí“ Brno, NCO NZO 21.-22. 11. 2006.
O autorovi: PhDr. Sylva Bártlová, CSc. NCO NZO, Brno (bartlova@nconzo.cz)