rozhovor
Když jste před půlrokem usedl do ředitelského křesla, řekl jste, že přebíráte záchranku smutnou, unavenou a nespokojenou. Jak se situace od vašeho nástupu posunula?
Rozhodně jsem splnil, co jsem slíbil, v oblasti personálního auditu, který výměně ředitele předcházel, a dál na zlepšování pracuji. Moje strategie a vize je usazená uvnitř organizace i na Magistrátu hlavního města Prahy. Základní problémy s přestávkami dispečinku, korektními vztahy a vystupováním, dohledatelnosti rozhodnutí jsou vyřešeny. Já chodím do práce rád a mám pocit, že se zaměstnanci více usmívají. Když sloužím na urgentním příjmu v nemocnici, přijíždějí s pacientem na příjem naše posádky záchranářů a ta setkání jsou milá. A stejnou zpětnou vazbu mám od kolegů, i když v práci nejsem – naše posádky jezdí spokojené. Na druhou stranu únava a zranění na duši jsou hlubší a všichni úplně spokojení nejsou. Na vymítání ďáblů totiž nedošlo. Jsem zvyklý dělat minimální změny, a to až poté, co se o jejich účelnosti sám přesvědčím. Snažím se řešit věci teď a tady a dívám se dopředu.
Stále u vás existují dvě odborové organizace?
Ano, jsou tady dvě. Jednu vede bývalý ředitel ZZS MHP MUDr. Schwarz. Druhá organizace je zaregistrovaná v rámci pracovníků ve zdravotnictví, má své předsednictvo, které bylo na výroční schůzi částečně obměněno. Oba předsedové se účastní obou našich porad.
To není úplně standardní…
Není, na druhou stranu jsou organizace, které mají těch odborových i desítky. Já jsem tenhle typ organizací jako zaměstnanec nikdy nepotřeboval, ale respektuji pocit zaměstnanců, kterým to v rámci jednání se zaměstnavatelem pomáhá. Pokud budou odbory plnit své úkoly – tzn. správně legislativně se za své členy stavět –, budu je respektovat. Velmi si vážím jakékoli zpětné vazby, která je v tomto případě efektivní, a komunikace mezi vedením a oběma organizacemi je nastavená správně. Nyní nás čeká vyjednávání o kolektivní smlouvě.
Zdůraznil jste, že o zaměstnance chcete pečovat i po stránce jejich psychologické podpory. Jak?
V tuto chvíli vybíráme kolegy, kteří budou ochotni vstoupit do kurzu SPIS, tedy systému psychosociální intervenční služby (školení záchranářů, kteří mohou svým kolegům na vyžádání poskytovat psychosociální pomoc – pozn. red), což je standardizovaný kurz pro záchranné služby. Inspirací nám byla ZZS Středočeského kraje. Zatím se do kurzu nikdo nepřihlásil, ale jakmile se přihlásí, zaregistrujeme se a ihned kurz zavedeme.
Jak se věnujete ochraně posádek před napadením?
V povinné výbavě výjezdových skupin máme standardně zařazen pepřový sprej a ve vozech máme nouzovou signalizaci. Novinkou a třetím bezpečnostním prvkem je radiostanice Matra v každé výjezdové skupině. Funguje v součinnosti s integrovaným záchranným systémem a má také nouzové tlačítko, jímž se aktivuje celý záchranný systém. Aktivovaná tíseň se pak vždy musí dořešit. Dozorový systém je v dikci policie. Naše výcvikové a vzdělávací středisko čeká v tomto roce organizační změna, protože vedoucí střediska se rozhodl ve své pozici ke konci roku skončit. Trénink psychologické ochrany a komunikace s případným násilníkem i nácvik fyzické ochrany bude spadat do jednoho z kurzů, které budeme v našem středisku provozovat. Zatím nevím, zda půjde o spolupráci se speciálními útvary policie, nebo armády. Na vedení střediska bude vypsán konkurz a jedním z úkolů nového vedoucího bude tento kurz rozjet. Dominantním kurzem nebude sebeobrana, ale psychologický trénink – cesta jak vyvážit převahu agresora a správně ho z agrese vyvést, a to prostřednictvím komunikace. Nebudeme vyrábět bojovníky.
Vylepší se vybavení posádek osobní elektronikou?
Ano. Praha má v tomto ohledu velký dluh. Jsme sice lídři v oboru v rámci ČR i Evropy, ale už jsme jediní, kdo záznam dokumentace neprovádí elektronicky. Od snahy zavedení tabletů do vybavení posádek došlo na pražském magistrátu k několika výměnám ředitelů IT. Projekt se bude tento rok soutěžit, půjde o velké výběrové řízení v objemu 30 milionů korun. Na podzim 2016 by měl startovat pilotní projekt. Předpokládáme jeho zavedení v roce 2017.
Jak tedy nyní probíhá záznam do dokumentace?
Na místě zásahu ji vypisujeme ručně a na základně se poté dokumentace přepisuje do systému vyúčtování zdravotním pojišťovnám. Zápis do počítače na místě události bude pro nás i nemocnice velkým zjednodušením.
Určitě i zpřesněním, přepisování zvyšuje chybovost…
Pocházím z oblasti řízení kvality, takže vím, že čitelnost je i v souvislosti s vyhláškou o zdravotní dokumentaci ve zdravotnictví obecně velké téma. Dobrá kvalita záznamu nás přitom chrání, když pacienta odevzdáváme do cizích rukou. To, že jsme poslední, kdo tablety v posádkách nemá, mi vadí. Na druhou stranu máme naději, že v systémech už naši kolegové z jiných záchranek vychytali chyby, kterým my se na jejich doporučení vyhneme a vysoutěžíme velmi kvalitní produkt. Všude na záchrankách si systém doprogramovávají, u nás už by mělo být změn co nejméně.
Jaká je dnes situace v oblasti předávání pacientů do nemocnic?
Uklidnila se. Spolupráce s nemocnicemi si velmi vážím. Poskytování přednemocniční péče znamená tři sta výjezdů denně a za minulého půl roku jsme řešili asi jen 15 problémových příjmů. Když před Vánoci Nemocnice Na Františku zavřela neurologii a internu, informovali jsme o tom sami všechny ostatní nemocnice. Upozornili jsme je na přibližný počet pacientů dle předchozího roku a poté jsme nezaznamenali komplikace.
Takže intervence ministra zdravotnictví v tomto ohledu pomohla?
Ano. Po jednání na ministerstvu zdravotnictví byla naším prvním krokem prezentace uzavírek, které nám jednotlivé nemocnice písemně hlásí, směrem k ostatním zařízením. Nemocnice se pak mezi sebou mohou domluvit, zda je účelné uzavřít souběžně dvě koronární jednotky. To by neměla řešit záchranka, ale jednotlivá zařízení v rámci kolegiality. Většinu nemocnic znám a pracoval jsem na různých mechanismech zprůchodnění urgentního příjmu v Motole, kde jsem jako lékař v minulosti působil. I tyto informace jsem ostatním nemocnicím poskytl a doufám, že pomohly. Navíc nyní Thomayerova nemocnice a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze připravují výstavbu urgentních příjmů, takže myslím, že vcházíme do dobré doby.
Ještě k činnosti ministerstva, úhradová vyhláška byla letos představena s předstihem, nad úhradou zdravotní péče záchranné služby se segment s ministerstvem dohodl. Jak budete letos hospodařit, jste například připraveni na navýšení tarifních platů o 5 procent?
Vyjednávání nad úhradami je úspěchem Asociace zdravotnických záchranných služeb ČR. Ale u nás je jakýkoli výjezd dotován. My hovoříme o tom, o kolik se dotace sníží, když vyúčtujeme péči zdravotním pojišťovnám. Je fajn, že se cena bodu posunula v náš prospěch, ale pořád jsme dotovanou službou a bodově je záchranná služba hrazena z 51–53 procent. Navýšení platů máme připravené a platové výměry jsou vydány.
Jak úspěšní jsou záchranáři v poskytované péči?
Praha vychází díky krátkým dojezdovým časům dlouhodobě velmi dobře v resuscitacích, a to i celosvětově – jsme pod sedmi minutami. Loni v Praze v rámci kongresu European Resucitation Council zasedala Česká resuscitační rada, tam zveřejněné statistiky předchozích let vycházely pro Prahu zcela excelentně a v roce 2015 se to nezměnilo. Počet výjezdů stále roste kvůli centralizaci zaměstnanosti nebo nastartování cestovního ruchu. Každý rok se počty ošetřených zvyšují o jednotky procent. Do budoucna ale může krátké dojezdy zhoršit budování různých tramvajových pásů na pražcích a s travními plochami, čímž přicházíme o střední průjezdovou cestu, kam kromě tramvají a nás nikdo nesměl jezdit. Navíc v pruzích vpravo jsou tzv. dopravní šikany a sloupky „boch“ (bezpečnostní ochrana chodce), ty jsou dnes na každém kroku a svou funkci plní, ale prorazíte o ně pneumatiku, protože v zúženém pásu auta nemají kam uhnout. Cesta od Prašného mostu na Petřiny je takto zúžená, lemovaná „bochy“ a tramvaje jezdí na pražcích, takže pokud nebudeme jezdit kolejovými vozidly, nemáme moc šanci přijet včas. Trochu se obávám, aby se v dojezdových časech za rok 2016 tato situace negativně neprojevila. I s ohledem na to, že máme na Petřinách výjezdovou základnu. Také proto již uvažuji o jiné, průchodnější lokaci.
Uvažuje se o návrhu odlišit běžné zdravotnické dopravce od vozů záchranky?
Dosud nedošlo na novelizaci zákona o zdravotních službách, jeho návrh půjde nyní do připomínkového řízení. Odlišení výstražných a signalizačních zařízení (barevné odlišení výstražných světel, typ sirény) je téma, které bych za pražskou záchrannou službu rád uvedl. Pokusíme se soustředit toto úsilí v rámci asociace, ale zkušenosti s prosazováním takových změn jsou velmi negativní. Nekázeň ze strany dopravců je obrovská. Jsem přesvědčen, že cestování na maják u dopravních zdravotních společností nemá s indikací na užití majáku z 80–90 procent vůbec nic společného, a pokud ano, jde o tři případy ročně. Signalizace se zneužívá ke zrychlení dopravy a převozu více pacientů za časovou jednotku.
V čem vám to tedy nejvíce vadí?
V tom, že nás řidiči nerozliší. Pokud my máme 300 výjezdů, plus něco od středočeské záchranky a hasičů a policie, siréna by nemusela zaznít tak často a Praha by mohla být celkem klidná. Ale zdravotnických dopravců, kteří používají při neprůjezdnosti městem maják, je obrovské množství, a tak Praha houká nonstop. Řidič, který tráví v autě víc času, nerozliší důležitost jednotlivých vozů. Dovedu si představit zóny, kde by platil zákaz používání výstražných zařízení, postačila by světelná signalizace.