„Jestliže nevíte, co chcete od života, co si myslíte, že dostanete?“
N. Hill:
Americká sebedůvěra proti evropskému skepticizmu
To, že Američané, jako národ i jako jednotlivci, jsou bezesporu výkonnější, přátelštější a optimističtější, zřejmě není jen díky čerstvému povětří za mořem. Severoameričané mají velkou tradici efektivního sebezdokonalování, přirozeně uplatňované psychohygieny, postavené šířeji než jen na kultu úspěšnosti. I když do značné míry zde hraje svou roli historická situace příznivá dobrému vývoji osobnosti, i to, že země jako celek je úspěšná. Američané věří, že cílevědomý, pozitivní přístup k životu je za jedny peníze jako navrčenost, ale daleko víc se vyplácí, jak pro jedince samotného, tak pro jeho okolí. A není důvodu je nenapodobit.
Člověk, který neví, kterým směrem se vydat, asi nedojde nikam, kam by chtěl. Jednou z nejspolehlivějších cest, jak dosáhnout úspěchu, je například podle známého A. Carnegieho pozorovat jednání úspěšných lidí a výsledky uplatnit ve svém chování. Ne každý má ovšem ve svém okolí nositele Nobelových cen nebo Oskarů. V takovém případě může člověk čerpat třeba i z literatury, ale měla by to být publikace vyzkoušená, a pokud možno, v přístupu k životu co nejkomplexnější. Těmto požadavkům odpovídá kupříkladu kniha Pozitivním přístupem k úspěchu od Napoleona Hilla, kterou vydalo nakladatelství Pragma, vedené ve své ediční činnosti záměrem zprostředkovat kvalitní zahraniční zkušenosti sebezdokonalování. V publikaci je souhrnně ve formě 365 kapitolek pro každodenní zamyšlení, epigramů a motivujících podnětů shromážděna celoživotní práce autora. Napoleon Hill, předběhl svou dobu, jeho nejprodávanější kniha Myšlením k bohatství, která dosáhla rekordního nákladu 20 miliónů výtisků, byla poprvé vydána už ve třicátých letech. Hill který se celý život držel svého tématu, se stal nejprodávanějším autorem tohoto žánru.
Jako téma k zamyšlení a možná i následování pro příslušnice jednoho z nejnáročnějších povolání, majícího velké požadavky na charakter a komplexní osobnost, uvádíme výběr tří kapitolek či vybraných myšlenek, doplněných recenzentem v du-chu jiných relevantních částí knihy.
Mysl je jako padák. Nejlépe funguje, když je otevřená
Mozek sílí tím, že ho používáte, nebojíte se i obtížných úkolů, které jej cvičí a navíc posilují charakter. Autor vypravuje příběh o svém dědečkovi, který v Severní Karolíně stavěl vozy. Při mýcení lesa, aby se mohla obdělávat půda, nechal starý muž vždy napospas živlům několik dubů. A právě z nich – protože musely osamoceny dlouho bojovat s drsnou přírodou – byl pak nejlepší materiál na kola k vozům, která musela vydržet největší zátěž. Ani člověk se nezocelí tím, že se vyhýbá v přeneseném i skutečném smyslu drsnému počasí.
Přiměřené strádání nám také dovoluje vychutnat kouzlo pohodových situací, které mohou naopak na pohodlného zhýčkaného člověka působit jen nudou. Možná by také stál za pokus malý průzkum, jak čelí útrapám nemocí tvrdým životem zocelení pacienti ve srovnání s lidmi pohodlnými, kteří si hleděli vždy spíše vyhovět.
Považujte za ztracený ten den, kdy zapadající slunce zjistilo, že jste neudělal dobrý skutek
Mezi lidmi, kteří jsou zvyklí pomáhat druhým, je velmi dobře známo, že služba poskytnutá druhému člověku přináší prospěch dárci – stejně tak (ne-li více) jako příjemci. Uděláte-li nějaký dobrý skutek pro někoho jiného, stanete se lepším člověkem. „Pozitivní vliv, jaký má na vás váš dobrý skutek,“ říká Napoleon Hill, „bude trvat ještě dlouho poté, kdy na něj už příjemce zapomněl.“ Dobrý skutek nemusí být velký nebo drahý. Tím největším darem je váš čas a vy sami. Laskavé slovo lidé vždy ocení.
Povolání, která lidem dávají, jsou tak trochu specifická a snad každá sestra si může říci: Ano, dávám nesrovnatelně víc, než přijímám. Ale jsou ti, které nebo i kteří mají dobré skutky pro jiné v denním popisu práce, opravdu automaticky lepší? Je zde přece důležitý i postoj člověka. Můžete třeba uvolnit místo starému člověku v tramvaji, a můžete to udělat otráveně nebo mile. Skutek sám je tak jako tak dán, hádejte ale, co je pro obě strany jednoznačně cennější? Když už druhým pomáháme, dopřejme si tu radost z toho, probarví a prodlouží nám to život. Ale nezapomínejme, že všechno je v kvalitě naší účasti. Jak říká v jedné kapitole citovaný Mark Twain: „Mezi správným slovem a téměř správným slovem je rozdíl jako mezi bleskem a světluškou.“
Omezení v naší mysli nemusí být skutečná
V jednom pokusu umístili vědci vědci mezi dvě ryby, lovce a kořist, skleněnou stěnu. Dravec opakovaně narážel do skla a nakonec to vzdal. I když přepážku pak výzkumníci odstranili, už plaval jen ve své části akvária.
I my většinu svých omezení přijímáme dobrovolně a stavíme na nich, i když okolnosti, za kterých byly vytvořeny třeba již neplatí. Jsme bytosti návyku. Udělejme si někdy z odstupu inventuru, jak se vyvíjíme a zda se zbytečně nevyhýbáme skleněným stěnám. Udělejme si čas na produktivní snění a možná zjistíme, že předmět těch snů, ať již v práci nebo životě, je dostupnější, než si myslíme, stanovíme-li si jednoznačné cíle a připravíme jasný plán.
A nakonec jenom několik citátů z názvů dalších kapitolek, které jsou předkládány k úvaze nebo meditaci. A nenechte se mýlit tím, že si řeknete: To mi připomíná, co už jsem někdy slyšel, anebo na co jsem přišel sám. Američané mají jednu větu, kterou rádi často opakují: „Co si ksakru myslíš, že děláš?“
Ono to, co si o svých výstupech myslí člověk sám, nemusí být totéž viděno zvenku. I když zase silný charakter je přesvědčen o správnosti svých činů, ale to už by právě mělo být předmětem hlubšího přemýšlení, ve kterém vám může být kniha Napoleona Hilla a jeho redakčních spolupracovníků velmi užitečným kompasem.
Dobré vlastnosti může mít i býk. Nikdy je však neodhalíte, budete-li mu před očima mávat červeným hadrem.
Jste-li skutečně skvělí, dovolte ostatním, aby tento fakt zjistili na základě vaší práce.
Zmocněte se své mysli a život vám to brzy vrátí.
Ilustrační foto Marta Jedličková