(NRZP), která chce přesvědčit politiky, aby v příštím volebním období takový zákon přijali.
Ke zlepšení postavení lidí s psychickým postižením by podle nich měly přispět ministryně zdravotnictví a spravedlnosti již nyní úpravami několika vyhlášek. Zástupci NRZP to v Praze řekli novinářům.
Podle rady jsou práva duševně nemocných lidí porušována zejména tím, že bývají často léčeni a hospitalizováni nedobrovolně a nemají možnost si na způsob léčby stěžovat u nezávislých orgánů. V léčebnách také obvykle nemají dostatečné soukromí a personál někdy nebere ohled na jejich lidskou důstojnost.
Časté nedůstojné životní podmínky v psychiatrických léčebnách uváděla již loni na podzim vydaná zpráva ombudsmana vypracovaná na základě kontrol v osmi léčebnách. Někteří pacienti v nich žijí v pokojích s mnoha lůžky; někde jich kontroloři napočítali dokonce 17. Žádné soukromí pacienti často nemají ani na toaletách či ve sprchách; hygiena se často provádí před zraky dalších lidí.
„Myslím si, že to je věc, která do 21. století snad nepatří,“ řekl ČTK předseda NRZP Václav Krása. „Člověk s duševním onemocněním nemá klid. Pořád je v chumlu lidí, což je pro něj naopak velmi stresující věc,“ konstatoval.
Se závěry zprávy ombudsmana souhlasili i někteří odborníci pracující v psychiatrických léčebnách. Upozornili na to, že ČR dává z rozpočtu na zdravotnictví na psychiatrii málo peněz. Na psychiatrii připadá jen 3,7 procenta výdajů na zdravotní péče; méně na ni z celé EU podle NRZP platí již jen Slovensko.
Podle zprávy ombudsmana zdravotní pojišťovny při kalkulaci neberou v úvahu skutečné náklady. Léčebnám tak na péči o pacienta chybí denně asi 400 korun; ročně je to celkem 150.000 korun na osobu. Podle rady postižených by se výdaje na psychiatrii měly zvýšit. Úřady však na zprávu ombudsmana podle NRZP dosud nijak nereagovaly.
Krása uvedl, že česká společnost vnímá problematiku lidí s psychickými problémy jako zcela okrajové téma. Podle statistik Světové zdravotnické organizace (WHO) za svůj život přitom pomoc psychiatra potřebuje každý čtvrtý občan EU a odborníci předpokládají, že by ji zřejmě potřebovalo ještě mnohem více lidí.
Pacienty psychiatrických léčeben i jejich blízké trápí také často minimální znalosti zdravotníků o jejich právech a neexistence nástrojů na jejich vymáhání. Zájem na obraně práv duševně nemocných lidí prý obvykle nemají ani právníci. „Advokát hájící ex offo práva vraha dostane za jeden úkon až pětkrát více než advokát ustanovený za opatrovníka hájícího práva a zájmy duševně nemocného,“ dodal Krása.
ČTK