V uplynulých týdnech se dostali do popředí zájmu médií pacienti, jejichž jste ombudsmankou. Objevila se i zpráva o vámi připravovaném zákonu o právech pacientů. Mohla byste prosím čtenářům Zdravotnictví a medicína představit jeho základní obrysy?
Základním rámcem navrhovaného zákona o právech pacientů je transpozice Evropské charty práv pacientů do českého práva. Ta zakotvuje právo pacienta na včasnou, úplnou a kvalitní zdravotní péči odpovídající současným vědeckým poznatkům a jeho zdravotnímu stavu a odpovědnost státu za regulaci, kvalitu a dostupnost péče.
Další velkou oblastí je právo pacienta na informace, soukromí a důstojné zacházení, ale také odmítnutí informace. Část návrhu není jen záležitost ochrany pacientů, ale také zdravotníků a zdravotnických zařízení. To se týká práva volby zdravotnického zařízení, odmítnutí informace a odmítnutí léčby.
Etickou debatu předpokládáme u kapitol řešících situaci umírajících, odmítnutí zákroku nebo život prodlužující léčby u smrtelně nemocných, práv nedobrovolně hospitalizovaných a duševně nemocných osob.
Návrh je první pracovní verzí, kterou chceme diskutovat jak s odbornou, tak občanskou veřejností. Takže díky za tu příležitost tuto diskuzi nyní otevřít i na stránkách Zdravotnictví a medicína.
Jak tento zákon, bude-li přijat, změní dosavadní praxi zdravotníků a postavení pacientů ve zdravotnictví?
Jako pacientská organizace bychom si přáli, abychom těmito jasně a srozumitelně danými pravidly vztahu pacient, lékař, potažmo zdravotnické zařízení a stát, podpořili postavení pacienta jako důstojného partnera v procesu léčby.
Naší nemalou ambicí je vrátit mezi pacienty a zdravotníky léčivou sílu důvěry, která bohužel byla reformními experimenty a komercionalizací zdravotní péče silně narušena.
Práva pacientů, respektive jejich rozšíření a upevnění postavení pacientů ve zdravotnictví sliboval už reformní zákon ministra zdravotnictví Leoše Hegera o zdravotních službách. Jakou přidanou hodnotu by přinesla pacientům vaše norma?
Ministerstvo zdravotnictví sice deklarovalo posílení práv pacientů v zákoně o zdravotnických službách, ale fakticky tento zákon nepřinesl nic jiného, než už bylo doposud zakotveno v Etickém kodexu práv pacientů platících od devadesátých let jako vyhláška ministerstva zdravotnictví.
Návrh, který připravujeme, je mnohem širší a dotýká se zásadních záležitostí, se kterými se pacienti i zdravotníci potýkají a to v jedné monotematické a i laikovi srozumitelné právní normě. To je důležité pro to, aby zákon skutečně lidem sloužil.
Máte již pro tento zákon podporu? Případně jak vidíte vaše šance na jeho prosazení v současném politickém uspořádání?
Každý z nás může být pacient minulý, současný nebo budoucí. Snažíme se také o to, aby jasně formulovaná pravidla vytvářela dobré podmínky a klid pro práci i pro lékaře a zdravotníky. Práva pacientů by tedy neměla být politicky konfliktní normou. Věřím proto, že přijat bude.
Svaz pacientů ČR se navzdory prvotním zprávám z tisku, připojil k námitkám České lékařské komory, které vyjádřila v souvislosti s návrhem normy určující dostupnost zdravotní péče. V čem spatřujete hlavní problémy této normy?
Návrh ministerstva, pokud by skutečně byl realizován, významně omezí dostupnost péče. Z rozhodnutí pojišťoven, které nejsou oprávněny rozhodovat o síti zdravotnických zařízení, by mohlo být zavřeno až 90 % zdravotnických zařízení a lékáren. Navrhované čekací doby jsou delší než současné. To se opět vzdalujeme civilizovanému světu.
V tomto případě se tedy pacienti s lékaři ocitli na jedné lodi, jak by tomu ostatně mělo být vždy. Avšak v případě sankcí pro lékaře se ze strany pacientů ozývaly i souhlasné hlasy. Právě sankce jsou teď jedním z bodů ústavní stížnosti na tento zákon, který na podnět ČLK podala skupina senátorů. Jaký je skutečný postoj pacientů k této části zákona o zdravotních službách?
Tak jako u návrhů změn v dostupnosti zdravotní péče, tak návrhu sankcí vůči lékařům, jsme se jako Svaz pacientů ČR postavili za lékaře. Ptáte-li se na skutečný postoj pacientů, kdyby mi nebránilo slušné vychování, řekla bych: „ Nechť si to ministerstvo strčí za klobouk“. To s právy pacientů nemá nic společného. Sankce za administrativní záležitosti jako je označení ordinačních hodin nebo chybné označení zdravotnického zařízení, jsou skutečně jen šikanou, která musí každého slušného doktora urážet už tím, že někoho napadla.
Pokutu za nedostatečné přístrojové vybavení by měla dostat pojišťovna, která nasmlouvala poskytování péče se zařízením, které nemá příslušné vybavení, a to nejméně o řád vyšší než je nyní. Směšné, kdyby nebyly k pláči, jsou stotisícové pokuty kvůli nakládání se zdravotnickou dokumentací. To je chráněno jinými zákony.
Na druhou stranu není vůbec řešen například problém ošetření bez souhlasu pacienta, což je etický problém, při jehož řešení musí být bráno v úvahu nejen právo pacienta, ale i ochrana lékaře.
(Celý rozhovor s místopředsedkyní senátu Alenou Gajdůškovou naleznete v příštím vydání Zdravotnictví a medicína)