Zdá se, že autoři této části zákona měli za úkol zajistit přístup k těmto údajům pro blíže nespecifikované zájemce, a zařadili do zákona nezvykle velké sankce pro lékaře, kteří by se vzpěčovali uvedené kroky realizovat.
Zákon byl přijat i přes odpor Senátu PČR, ale tato jeho pasáž je v rozporu s vyšším zákonem – Úmluvou o lidských právech a biomedicíně – a proto je právně neúčinná. Jde o kapitolu III., článek 10, paragraf 1. Úmluvy:
„1. Každý má právo na ochranu soukromí ve vztahu k informacím o svém zdraví.“
Samozřejmě jde také o rozpor se Zákonem na ochranu citlivých údajů, ale jednodušší je využít rozporu s Úmluvou, protože ta přímo ruší účinnost všech ustanovení obyčejných zákonů, která jsou s ní v rozporu.
Námitka, že některá data, která mají lékaři registrovat, nejsou údaji o zdraví, neobstojí. Data nevztahující se ke zdraví, není rezort zdravotnictví oprávněn sbírat vůbec. A pokud tam je nějaký vztah ke zdraví, platí Úmluva.
Celá věc znova dokumentuje zoufale špatný stav našeho zákonodárství. Někdo na ministerstvu navrhne právní zmetek, Legislativní rada vlády to nezastaví, poslanci a jejich poradci nechápou, nebo nechtějí chápat a když se někdo (Senát, ÚOOÚ nebo jednotlivci) ozve, je přehlasován.
Bez zásadní změny se lepšího výsledku nedosáhne a ta je nutná z více než sta, možná tisíce, vážnějších důvodů, než je tento.
Svaz pacientů ČR podporuje stanovisko Úřadu na ochranu osobních údajů, že jde o neústavní opatření a prohlašujeme, že lékařům pacienti jistě budou poskytovat toliko informace o svým zdravotních problémech.
Prohlašujeme, že se budeme i nadále řídit Úmluvou o lidských právech a biomedicíně !
za Svaz pacientů ČR
Luboš Olejár, v.r., prezident
Ing. Josef Mrázek, CSc., v.r., viceprezident