Pro konkrétní představu uvádím tři hypotetické příklady.
Příklad 1: Sestra pod dohledem způsobí pacientovi újmu svým špatným postupem a bude se odkazovat na sestru bez dohledu, která ji tento postup ústně poradila správně, ale výkon byl špatně pochopen a proveden.
Příklad 2: Sestra bez dohledu špatně vysvětlí sestře pod dohledem pracovní postup a dojde k újmě na zdraví, samozřejmě se bude hájit, že vše vysvětlila správně, opět ústní dohoda.
Příklad 3: Sestra bez odborného dohledu a z jiného oddělení telefonicky sestře nebo zdravotnickému asistentovi pracujícímu pod odborným dohledem také jinde opět vysvětlí postup práce, který je zase špatně proveden a dojde k pochybení a újmě na zdraví.
Kdo je jak zodpovědný za tato pochybení, když nikdo není PÍSEMNĚ pověřen, a bude tu platit tvrzení proti tvrzení? Toto se běžně děje. Tedy zatím díky bohu bez té újmy na zdraví, ale to je jen otázka času, kdy se něco stane. Prosím o odpověď a děkuji,
D. N.
Odpověď na váš dotaz dává částečně zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a částečně zákoník práce č. 262/2006 Sb.
Zákon č. 96/2004 Sb. při členění zdravotnických povolání vychází ze způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání, které je rozlišeno podle toho, zda je zdravotnický pracovník způsobilý k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, nebo pod odborným dohledem. V ustanovení § 4 jsou tyto pojmy definovány. Výkon povolání bez odborného dohledu je vázán na spolupráci s lékařem, zubním lékařem nebo farmaceutem a na jejich indikaci, s výjimkami explicitně stanovenými prováděcím právním předpisem. Podmínkou k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu je získání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu.
Za výkon povolání bez přímého vedení nebo odborného dohledu (tzv. „výkon povolání bez odborného dohledu“) se považuje výkon činností, ke kterým je zdravotnický pracovník způsobilý na základě indikace lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta, které provádí bez ohledu na přítomnost nebo dosažitelnost rady a pomoci lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta a ke kterým získal osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu (hlava VI). Výkon povolání bez přímého dohledu mohou vykonávat zdravotničtí pracovníci, kteří vykonávají povolání uvedené v hlavě I, dílu 1 zákona (tj. všeobecná sestra, porodní asistentka, ergoterapeut, radiologický asistent, zdravotní laborant, zdravotně sociální pracovník, optometrista, ortoptista, asistent ochrany a podpory veřejného zdraví, ortotik-protetik, nutriční terapeut, zubní technik, dentální hygienistka, zdravotnický záchranář, farmaceutický asistent, biomedicínský technik, biotechnický asistent, radiologický technik, adiktolog).
Za výkon povolání pod odborným dohledem se považuje výkon činností, ke kterým je zdravotnický pracovník nebo jiný odborný pracovník způsobilý nebo ke kterým způsobilost získává, při dosažitelnosti rady a pomoci zdravotnického pracovníka způsobilého k výkonu těchto činností bez odborného dohledu a v rozsahu, který tento zdravotnický pracovník určí. Odborný dohled může vykonávat také lékař, zubní lékař nebo farmaceut v rozsahu své způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání. Výkon povolání pod odborným dohledem mohou vykonávat zdravotničtí pracovníci uvedení v hlavě II, dílu 2 zákona (tj. psycholog ve zdravotnictví a klinický psycholog, klinický logoped, zrakový terapeut, fyzioterapeut, radiologický fyzik, odborný pracovník v laboratorních metodách a v přípravě léčivých přípravků, biomedicínský inženýr, odborný pracovník v ochraně a podpoře veřejného zdraví).
Za výkon povolání pod přímým vedením se považuje výkon činností, ke kterým je zdravotnický pracovník nebo jiný odborný pracovník způsobilý nebo ke kterým způsobilost získává, při stálé přítomnosti a podle pokynů zdravotnického pracovníka způsobilého k výkonu těchto činností bez odborného dohledu a v rozsahu, který tento zdravotnický pracovník určí. Přímé vedení může vykonávat také lékař, zubní lékař nebo farmaceut v rozsahu své způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání. Výkon povolání pod přímým vedením mohou vykonávat zdravotničtí pracovníci uvedení v hlavě II, dílu 3 zákona (tj. zdravotnický asistent, laboratorní asistent, ortoticko-protetický technik, nutriční asistent, asistent zubního technika, dezinfektor, řidič vozidla zdravotnické záchranné služby, ošetřovatel, masér a nevidomý a slabozraký masér, laboratorní pracovník, zubní instrumentářka, řidič dopravy nemocných a raněných, autoptický laborant, sanitář).
Co se týká odpovědnosti sester, platí, že všeobecná sestra, která získala odbornou způsobilost podle § 5 odst. 1 písm. e) až g) zákona č. 96/2004 Sb., může vykonávat své povolání bez odborného dohledu až po 3 letech výkonu povolání všeobecné sestry. Do té doby musí vykonávat své povolání pouze pod odborným dohledem. Tato povinnost se nevztahuje na všeobecné sestry, které po získané odborné způsobilosti absolvovaly vysokoškolské studium ošetřovatelského zaměření nebo které získaly specializovanou způsobilost podle § 96 odst. 3 zákona.
Z tohoto pohledu je pak všeobecná sestra bez odborného dohledu, která řídí práci všeobecné sestry pod dohledem, podle zákoníku práce vedoucím zaměstnancem. Zákoník práce stanoví, že vedoucími zaměstnanci zaměstnavatele se rozumějí zaměstnanci, kteří jsou na jednotlivých stupních řízení zaměstnavatele oprávněni stanovit a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny. Sestra bez dohledu si musí být ve vztahu k sestře pod dohledem své odpovědnosti vědoma. Ona je pro ni de facto vedoucím zaměstnancem. To nic nemění na skutečnosti, že například na nemocničním oddělení je hlavním vedoucím zaměstnancem sester vrchní sestra. Vrchní sestra je pak pochopitelně dalším stupněm vedoucího zaměstnance a je vedoucím zaměstnancem ve vztahu k sestrám bez dohledu. Postavení a odpovědnost jednotlivých sester na všech stupních řízení (myšleno bez dohledu i pod dohledem) vychází z organizačního členění zaměstnavatele a jeho organizační struktury.
Jinak se samozřejmě jejich odpovědnost (lhostejno zda sestry bez dohledu, nebo sestry pod dohledem) řídí zásadami obecné odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli podle zákoníku práce, kde platí, že aby zaměstnavatel mohl po zaměstnanci nějakou náhradu škody požadovat, musí prokázat jeho zavinění. Tím se odlišuje odpovědnost zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli od odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnanci. Zavinění může být úmyslné nebo nedbalostní (pro účely zákoníku práce stačí nevědomá nedbalost), ale zavinění musí být prokázáno, jinak nejsou naplněny skutkové znaky odpovědnosti zaměstnance za škodu.
Vnímám, že kdyby se v konkrétním případě zavinění prokazovalo a vycházelo se pouze z výpovědí sestry pod dohledem a sestry bez dohledu (bez svědků), že by zaměstnavatel měl ztíženou pozici rozhodování. Od toho je však zaměstnavatel zaměstnavatelem, aby v případě škody celou záležitost řádně vyšetřil. To je jeho odpovědnost a bez ní nemůže po zaměstnanci požadovat náhradu škody.
Ve vámi uváděném třetím případě by podle mého názoru byla odpovědná sestra bez dohledu, protože ta musela být při nástupu do zaměstnání poučena, kdo ji bude řídit a kdo jí bude k její práci dávat závazné pokyny. Ona sama o své vůli si nemůže volat někoho jiného a žádat ho o radu, jak má ve své práci postupovat. Tam by se pravděpodobně jednoduše prokázalo její zavinění a závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k její vykonávané práci.