Pacient tak učinil zcela nepředvídatelně, předtím nejevil žádné známky psychické lability, pouze si – podle výpovědí sester – opakovaně stěžoval na kvalitu nemocniční stravy, nedostatek soukromí a nudu. Bezprostředně před svým skokem z okna sledoval ve společenské místnosti televizi.
Nyní požaduje po nemocnici náhradu za škodu na svém zdraví s tím, že byl ve špatném psychickém stavu. Prý nebyl s to ovládnout své nutkání okamžitě opustit oddělení a zbavit se tak stresu z pobytu zde. Podle něj jsme měli jeho špatný psychický stav rozpoznat a řešit. Větrací okna na toaletě nemáme nijak zabezpečena, neboť nepředpokládáme, že z nich naši pacienti budou chtít skákat. Ale to je další argument pacienta – prý nemáme dostatečně zajištěnou bezpečnost hospitalizovaných.
Celá situace nám připadá absurdní. Rádi bychom se zeptali, jestli se pacient na příkaz soudu musí podrobit psychiatrickému vyšetření, zda bude mít u případného soudu váhu takové zpětné posouzení jeho psychického stavu, a jestli půjde o rozhodující argument při posuzování našeho „zavinění“. Anebo jestli by mohlo „mluvit“ v náš neprospěch i „nezajištění“ oken.
Důkazní břemeno
V uvedeném případě se dostáváme do oblasti občanskoprávní odpovědnosti, která, jak již název této odpovědnosti napovídá, je upravena v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku (OZ), v platném znění, konkrétně v ustanoveních §§ 415 a 420 upravujících tzv. generální prevenci a „obecnou odpovědnost“. Těžiště řešení tohoto problému najdeme v § 420, který v odst. 1 přisuzuje odpovědnost za škodu tomu, kdo porušením své právní povinnosti škodu způsobil (porušit právní povinnost lze jak konáním, tak i opomenutím).
Odpovědnost je tedy vázána na porušení právní povinnosti. Důkazní břemeno, tj. povinnost prokázat, že vznikla škoda a že tato škoda byla způsobena právě vaším porušením právní povinnosti, nese poškozený, v této situaci váš pacient. Musel by tedy prokázat, že mu vznikla škoda a že tato škoda vznikla právě porušením vaší právní povinnosti.
Presumpce zavinění
Pokud by pacient výše uvedené prokázal, nastupuje v českém občanském právu presumpce zavinění (ve formě nevědomé nedbalosti), dalšího znaku nezbytně vyžadovaného pro vznik subjektivní občanskoprávní odpovědnosti za škodu. V tomto případě je naopak důkazní břemeno na škůdci, který se dle § 420 odst. 3 může odpovědnosti „zbavit“ (exkulpace) tak, že prokáže, že škodu nezavinil – tedy musí spolehlivě prokázat, že přesto, že došlo k porušení právní povinnosti a vzniku škody způsobené právě tímto porušením právní povinnosti, škůdce nenese na tomto porušení žádnou vinu.
Vzhledem ke značným změnám, které do českého civilního práva vnese nový občanský zákoník (NOZ), je nutné uvést, že do řešení tohoto případu se změna právní úpravy nijak zásadně nepromítne. V úpravě obsažené v NOZ by se tento případ subsumoval pod ustanovení § 2910, přičemž požadavek na zavinění je na rozdíl od právní úpravy v OZ přímo určen jako podmínka vzniku povinnosti k náhradě škody, nikoli až jako exkulpační důvod (viz výše – § 420 odst. 3 OZ).
Generální prevence
Dále, jak již bylo výše uvedeno, je v OZ i NOZ zařazeno ustanovení tzv. generální prevence (§ 415 OZ, § 2900 NOZ), z jehož znění vyplývá, že každý by si měl počínat tak, aby nezavdal příčinu ke vzniku škody. Podle těchto ustanovení tedy může být škůdcem i ten, kdo se řídí právními předpisy, ale vzhledem k předmětné situaci se nechová dostatečně opatrně a pečlivě.
Ať už by se váš pacient snažil dovodit vaši odpovědnost podle jakéhokoli z těchto ustanovení, u soudu by se řešilo, zda byly na vašem oddělení splněny bezpečnostní standardy běžně odpovídající takovému oddělení, jestli personál dodržoval právní předpisy, zda škoda, která vznikla, byla předvídatelná (tedy zda např. pacient vykazoval rozpoznatelné příznaky duševní poruchy) apod. V souvislosti s řešením takových sporů soud obvykle přibere příslušné znalce, a to jak z důvodu vyšetření psychického stavu pacienta, tak kvůli zhodnocení úrovně zabezpečení vašeho oddělení.
Spoluzavinění poškozeného
Vzhledem k tomu, že z dotazu je zřejmé, že při zařazení na vaše oddělení se obvykle neprovádí psychiatrické vyšetření pacientů a nejsou na něj umisťováni pacienti, u nichž se předvídají podobné excesy, se dá předpokládat, že na vašem oddělení nebude vyžadována taková míra zabezpečení jako například na psychiatrickém oddělení.
Spolu s tím, že pacient nevykazoval známky jakékoli duševní poruchy a zároveň musel vynaložit určité úsilí k překonání překážek k provedení popsaného skoku, je poměrně velká šance, že vaše zdravotnické zařízení nebude shledáno odpovědným, nicméně vzhledem k nutnosti vypracování znaleckých posudků a nuancím konkrétního případu nelze s určitostí výsledek takového soudního řízení předvídat.
V tomto kontextu je ještě třeba upozornit na ustanovení o tzv. spoluzavinění poškozeného (§ 441 OZ, § 2918 NOZ), která stanovují poměrnou odpovědnost poškozeného za jemu vzniklou škodu, pokud se svým konáním či opomenutím na vzniku škody podílel. V obou zákonících je také upravena odpovědnost za škodu způsobenou těmi, kteří nemohou posoudit následky svého jednání, ale použití těchto ustanovení (a vaše případná odpovědnost) by záviselo až na posouzení psychického stavu pacienta, respektive na tom, zda byl schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky.
Mgr. Libor Štajer
“Pojišťovně se však podařilo poprvé v její historii počet pojištěnců udržet. Velký počet pojištěnců byl získán zejména akvizicemi spojenými s projektem elektronických zdravotních knížek a projevil se zde i nový klientsky orientovaný přístup Pojišťovny. Nárůst počtu pojištěnců ve srovnání se Zdravotně pojistným plánem 2010 byl rozhodující pro překročení tvorby Základního fondu zdravotního pojištění i v okamžiku, kdy i za této situace poklesla oproti roku 2009 částka předpisu pojistného z v.z.p. o 1,3% a v porovnání s rokem 2008 dokonce o 1,8%.”
Zdroj: Výroční zpráva VZP ČR 2010 (kapitola 5.1 Základní fond zdravotního pojištění, strana 28).