Ve světových registrech je 23 milionů dárců. Díky jejich daru krvetvorných buněk se mohou uzdravit lidé s vážnými nemocemi krve, kdy žádná jiná léčba nepomůže.
Od roku 2005 se Český registr dárců krvetvorných buněk se sídlem v Praze rozrostl podle Kuříkové zhruba o pětinu. Snahou podle ní je oslovovat hlavně mladé lidi, sportovce a studenty.
„Například na Karlově Univerzitě dokonce vznikla iniciativa Na dřeň, která má za cíl podpořit dárcovství nejen na univerzitě, ale rozšířit toto téma i mimo její půdu. Teď právě společně sestavujeme plán, který zahrnuje i takové aktivity, jako je hudební festival na břehu Vltavy,“ doplnila koordinátorka pražského registru Gabriela Hošková.
Dárcovství je dobrovolné, bezplatné a anonymní. Člověk do registru vstupuje s vědomím, že je to dar pro jakéhokoli člověka na světě. „Nejdřív jsem chodil darovat krev, pak krevní destičky a pak jsem se rozhodl zapsat také do registru. Říkal jsem si, že dvě, tři zkumavky krve pro zvýšení šance někoho nemocného stojí za to, a ono to vyšlo,“ řekl novinářům mladý muž, jehož krvetvorné buňky už zachránily život nemocnému.
Do registru se může přihlásit každý zdravý člověk od 18 do 35 let věku. Vyšetření vzorku se platí ze sponzorských darů, zdravotní pojišťovny hradí až vyšetření vybraného dárce a transplantaci.
Dárcovství kostní dřeně je pro pacienty s leukémií, myelodysplastickým sydromem či třeba lymfomem stále důležitější. Počet transplantací krvetvorných buněk, které lékaři na světě každoročně provedou, je nyní tisíckrát vyšší než před 30 lety. V Ústavu hematologie a krevní transfúze (ÚHKT) byla první transplantace v roce 1986, loni se uskutečnila tisící.
„Přispěla k tomu kombinace několika faktorů. Pokrok medicíny umožňuje provést transplantaci krvetvorných buněk i tam, kde není ideální shoda znaků mezi dárcem a příjemcem, a zároveň se posouvají věkové limity pro transplantace,“ dodala Veronika Válková z transplantační jednotky ÚHKT.
Význam registrů stoupá s tím, jak stále méně pacientů najde svého dárce v rodině. Zatímco dřív byla šance na jeho nalezení mezi příbuznými kolem 30 procent, nyní je to 15 až 20 procent.
„Češi mají většinou málo dětí, a pokud jich mají více, tak často s různými partnery. Navíc stoupá věk transplantovaných, tedy i jejich sourozenců, to vše šanci na nalezení příbuzného dárce snižuje,“ řekla Válková. Tento posun platí i pro ÚHKT - v devadesátých letech minulého století zde byla příbuzenská transplantace každá druhá, nyní každá pátá. I proto ÚHKT potřeboval pomoc pražského registru v průměru každý sedmý den.