Policie se někdy může dostat k citlivým datům pacientů o jejich zdravotním stavu v neomezeném rozsahu a na neomezeně dlouho. O vlastní zkušenosti nám píše MUDr. Tibor Vicsápi.
Jistě každému je známo, že zdravotničtí pracovníci jsou vázáni mlčenlivostí. Podle současné legislativy tato mlčenlivost platí i vůči orgánům činným v trestním řízení. To znamená, že ani tyto orgány bez souhlasu nositele citlivých osobních údajů, za které jsou jakékoliv informace o zdravotním stavu považovány, nemají právo tyto údaje zpracovávat. K tomu, aby orgány činné v trestním řízení mohly citlivé osobní údaje zpracovávat, je nutné, aby si vyžádaly souhlas jejich nositele. Zákon o ochraně osobních údajů stanovuje, jaké náležitosti má tento souhlas obsahovat. V souvislosti se šetřením jakékoliv újmy na zdraví způsobené cizím zaviněním orgány činné v trestním řízení dávají při sepisování protokolu poškozenému k podpisu takzvané Prohlášení o souhlasu se zproštěním mlčenlivosti zdravotnických pracovníků asi v tomto znění:
„Prohlášení o souhlasu se zproštěním mlčenlivosti zdravotnických pracovníků. Podle § 55 odst. Písmeno d) zákona č. 20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů prohlašuji, že dávám souhlas, aby pro účely přestupkového případně trestního řízení byly ošetřujícím lékařem a zdravotnickými pracovníky sděleny orgánům činným v trestním řízení všechny skutečnosti, které se týkají mého zdravotního stavu. Toto prohlášení činím dobrovolně.“
Prohlášení v tomto znění je možno považovat za jakýsi „generální“ souhlas se zproštěním mlčenlivosti zdravotnických pracovníků. Pomineme-li skutečnost, že ne ve všech aspektech je tento souhlas v souladu s příslušným ustanovením Zákona o ochraně osobních údajů, pokud tento souhlas občan podepíše, souhlasí prakticky se sdělováním jakýchkoliv zdravotních údajů (to znamená, že nejen údajů týkajících se například předmětného poranění) u kteréhokoliv zdravotnického pracovníka a to na neomezeně dlouho.
Dovedu si docela dobře představit z mé strany poněkud spekulativní prohlášení orgánů činných v trestním řízení, že takový souhlas nezneužívají a že jiné údaje, než související s předmětným šetřením, nepotřebují či že je to věcí občana, co podepíše. Potom se ale naskýtá otázka, k čemu potřebují takto obecný souhlas a proč nerespektují zákon o ochraně osobních údajů, podle něhož má souhlas mimo jiné obsahovat i časové omezení poskytnutého prohlášení. Skýtá se i otázka, zda nejde o zneužívání neznalosti občana nebo je to snad neznalost orgánů činných v trestním řízení?
Stání orgány velmi často používají obecné formuláře, které mají k dispozici centrálně (z počítače). Osobně jsem se setkal s tím, že když jsem se zeptal, co znamená konkrétní text v protokolu, který při jednání vůbec nezazněl, pracovník policie mi to nebyl schopen vysvětlit. Zdůvodnil to s tím, že jim to nabízí „systém“. Samozřejmě jsem pracovníka požádal, aby nesrozumitelnou část textu vymazal, což mu kvůli „systému“ činilo dosti značné potíže. Chtěl bych touto cestou vyzvat všechny občany, kterým je dáván nějaký dokument k podpisu, obzvlášť týkající se citlivých údajů, byť je to státní orgán, který jim jej předkládá, aby vždy zvážili, co podepisují.
MUDr. Tibor Vicsápi, www.Zdravi.Euro.cz