Profesor ortopedie a dětské chirurgie a bývalý dlouholetý přednosta I. ortopedické kliniky v Praze byl žákem jednoho z nejvýznamnějších zakladatelů čs. chirurgie Otakara Kukuly. Vychoval generaci svých následovníků, díky jeho dílu „zmizelo prokletí celoživotního soužení o berlích, které stíhalo nešťastné děti, jež se narodily s vrozeným vymknutím kyčelních kloubů“.
Zahradníček se narodil v Mastníku u Třebíče. Po studiích na gymnáziu v Třebíči vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kterou ukončil v roce 1909. Po promoci pracoval krátce jako externista na interní klinice profesora Thomayera a pak se stal elévem na chirurgické klinice. Během první světové války působil jako velitel chirurgické skupiny na různých bojištích. Jeho působení jako válečného chirurga přineslo Zahradníčkovi obrovské zkušenosti a poskytlo mu schopnost rychle se rozhodovat a volit přímočaré řešení.
Zahradníček poté krátce působil na brněnské Masarykově univerzitě na chirurgii a v červnu 1926 byl povolán na ortopedickou kliniku v Praze. Zde rozvinul intenzivní operační činnost a zavedl prioritní operační techniky. Proslavil se vlastní metodou léčby vrozeného vykloubení kyčelního kloubu, je objevitelem tzv. derotačního principu v léčbě této vady a proslavil se i operativou pakloubu. Kliniku řídil až do své smrti do 12. října 1958.