Stávka pokračovala zhruba dva týdny s tím, že lékaři posílali zdravotní dokumentaci pacientů na ministerstvo. Chod nemocničních zařízení narušen nebyl.
Již v květnu 1995 pohrozil zakladatel Lékařského odborového klubu (LOK) David Rath, že nezvýší-li se platy doktorů ve státním zdravotnictví na dvojnásobek, vstoupí lékaři do stávky. O vyhlášení protestu rozhodli delegáti celostátního sněmu odborového klubu 21. září. V prohlášení požadovali zejména zvýšení částky za práci lékaře z 24 až 55 korun na 150 korun za hodinu a navýšení průměrných platů.
Tehdejší premiér Václav Klaus (ODS) odmítl, že by vláda mohla za dané situace s představiteli klubu jednat a ministr zdravotnictví Luděk Rubáš (ODS) vyzval ředitele nemocnic, aby proti stávkujícím zasáhli rozhodně, včetně propouštění. Tento jeho krok vzbudil mezi zdravotníky značnou nevoli.
Počátkem října byl Rubáš z funkce odvolán a do čela resortu usedl Jan Stráský. Ačkoli Stráský zdravotníkům přislíbil zapracovat jejich požadavky do připravované krátkodobé koncepce reformy zdravotnictví, stávka 1. listopadu skutečně byla. Na demonstraci bezprostředně navázala časově neomezená administrativní stávka, během níž zasílali lékaři veškerou agendu mimo lékařských zpráv na ministerstvo zdravotnictví a odmítali provádět interrupce.
Tato forma protestu trvala do 16. listopadu, kdy ji představitelé LOK po setkání s prezidentem Václavem Havlem přerušili do doby konání sněmu klubu, který se konal 30. listopadu. Sněm sice stávkovou pohotovost lékařů nezrušil, ale zároveň nepřijal návrh na pokračování protestů.
Na konci března 1996 následovala ještě mohutnější stávka zdravotníků. Na pražském Václavském náměstí se sešlo přes šestnáct tisíc lidí.