Nejznámější nacistický lékař-zločinec, Josef Mengele, však na lavici obžalovaných neseděl. Včas se mu totiž podařilo utéct do Jižní Ameriky, kde v poklidu dožil.
Takzvaný Ärzteprocess, nesoucí oficiální název Spojené státy versus Karl Brandt a kol., začal v norimberském Justičním paláci v prosinci 1946. Mezi 23 obžalovanými bylo 20 lékařů, dva úředníci a jeden právník.
V průběhu následujících devíti měsíců se před tribunálem probíraly nehumánní lékařské zákroky prováděné v koncentračních táborech i mimo ně. Jednalo se například o akci T4, během níž byli v souladu s pseudovědeckým učením o rasové hygieně vražděni psychicky nemocní pacienti.
Před soudem se mluvilo také o drastických pseudovědeckých pokusech zkoumajících vliv podtlaku a podchlazení na lidský organismus nebo o testování účinků různých vakcín a chemických zbraní. Na přetřes přišla i praxe zabíjení vězňů koncentračních táborů, kteří museli zemřít jen proto, aby jejich kostry obohatily anatomickou sbírku.
Tribunál vedený americkým soudcem Walterem B. Bealsem vynesl rozsudek koncem srpna 1947. Sedmi osobám vyměřil trest smrti, jenž byl vykonán v létě následujícího roku. V pěti případech byl vynesen trest doživotí a další čtyři osoby, včetně jediné souzené ženy, byly poslány do vězení na deset až 20 let.
Zbylých sedm účastníků procesu soud obvinění zbavil.