SUMMARY The article looks at the fact how n environmental changes positively influence early sensory and motor experience of an immature child from the point of view of Orofacial regulation therapy according to Castillo Morales.
Děti, které žijí na jednotce intenzivní péče, potřebují celou naši soustředěnou péči a pozornost. Již velmi brzy v graviditě jsou založeny jejich smyslové orgány (např. oči, uši), orgány rovnováhy, dotyku a pohybu. Platí to nejen u všech dětí po narození, ale i u extrémně nedonošených dětí.
Smyslové orgány u dětí po narození dosahují až podivuhodně rozlišovacího stupně. Již od 9.–14. týdne těhotenství se vyvíjí důsledný sled pohybů, které u zralého dítěte musí fungovat na prvním místě. Zajišťuje se tím jeho přežití při reakcích spojených s hledáním, sáním, polykáním.
Nikoli vyzkoušena je však spontánní aktivita a kontrola držení těla v gravitačním poli vně dělohy. Zatímco v mateřském lůně u dítěte do posledních týdnů gravidity přibývá spontánních pohybů orientovaných do skrčení a stabilizujícího omezení, pokouší se nedozrálý a předčasně narozený jedinec v inkubátoru tuto tělesnou orientaci a držení nalézt. Mnoha nestabilním, nedonošeným dětem se to podaří jen s orientací na ploché podložce, z polohy na zádech s tlakem hlavičky a ramen dozadu. Tento pohybový vzor však mnohdy vyvolával nejasnosti mezi odborníky a byl považován za příznak opistotonu. Ve skutečnosti se v mnoha případech jednalo o hledání plochy opory k realizaci pohybu zajišťujícímu aktivitu vitálních funkcí. Rovněž o pokračování vzoru pohybu, který fungoval uvnitř dělohy, jímž byl plod informován o hranicích svého těla s prostředím. Plochy opory a kontakt se stěnou dělohy vytvářely základ bazálních zkušeností plodu. Dále vytvářely možnosti pro vývoj a realizaci pohybů spojených se sáním a dalšími neurofyziologickým aktivitami v orofaciálním komplexu.
Jak se může podařit přestavba na život vně dělohy bez ochrany mateřského lůna doprovázejíc pokud možno psycho-biologické potřeby nedozrálého dítěte? Tak, že v inkubátoru vytvoříme jakési „náhradní lůno,“ kterým usnadníme pokračování vývoje a aktivit orofaciálního komplexu ve vztahu k tělu a jeho strukturám důležitým nejen pro přežití novorozence, ale i následný vývoj. „Náhradní lůno“ vytvoříme zmenšením plochy opory novorozence, konkrétně ovinutím jeho těla molitanovou rolkou, uvedením polohy hlavy do naznačeného předklonu a senzomotorickými aktivitami ze strany terapeuta v orofaciálním komplexu dítěte.
Polohou, která tvoří základ pro navození pohybového klidu a fungování orofaciálních funkcí ve vztahu k tělu, iniciujeme rovněž získávání a vštěpování prvních senzomotorických zkušeností po narození a motorickou stabilitu. Motorická stabilita a dovednost jsou důležité předpoklady pro navození soustředění při pozorování, naslouchání, čichu, při navazování očního kontaktu, při sání, motorickém učení a komunikaci. Motorickou stabilitu a dovednosti lze rovněž považovat i za jedny z primárních prvků podílejících se na rozvoji emocionality.
Emocionalita je základní dimenzí lidského vývoje a sociálního soužití. Emoce jsou označeny jako tělesné vegetativní aspekty. Jsou to zažité stavy, které souvisejí s kognitivě-analytickými procesy majícími komunikačně reakční funkci. Když je emocionální vývoj s příslušnými schopnostmi a omezeními zohledněn v léčebném procesu, evidentně to vede ke zdokonalení schopností jedince.
Emocionalita je významnou měrou brána na zřetel i v diagnostických a terapeutických procesech vyžadujících tělesnou blízkost mezi terapeutem a pacientem, která je v mnoha případech menší než osobní vzdálenost. Uvedené aspekty je nutné brát v úvahu při péči o jedince, protože tělesná blízkost navozuje přiblížení jak bazálních emocí a funkcí včasného vnímání u nedozrálého dítěte, tak i vlastní emocionality ze strany terapeuta. Zohledněním všech kritérií dojde k včasnému navození interakcí a komunikace, které dají volný průchod propojení odborných znalostí a vcítění se do potřeb jedince předčasně narozeného.
PaedDr. Eva Matejičková, Česká asociace ergoterapeutů (evita@orofacial.cz)