1. Prováděli jste ve svém zařízení průzkum mezi rodičkami, jestli by měly zájem o dřívější propuštění z porodnice? Nebo u vás převažují maminky, které by raději preferovaly hospitalizaci po standardní dobu?
2. Jaké jsou podmínky propuštění maminky a miminka do domácí péče? A jaká to pro ně má vlastně rizika?
3. V současné době se hodně mluví o měření kvality poskytované péče v nemocnicích a u praktiků. Měříte a vyhodnocujete nějakým způsobem kvalitu poskytovanou vaším porodnickým zařízením?
MUDr. Alexandr Barták
1. Je to různé. Jsou matky, jež by, pokud jde o dobu hospitalizace, preferovaly propuštění třeba hned následující den po porodu. Jedná se zejména o vícerodičky, které již mají doma děti, mají zkušenosti s péčí o novorozence a po porodu se obvykle cítí dobře. Ale jsou i takové, které si docela rády ty tři dny v porodnici odpočinou. A prvorodičky třeba zase oceňují, že se naučí o novorozence pečovat. Ale i mezi nimi jsou takové, které by rády domů odešly dříve, jsou to takové ty různé „alternativní“ matky. Ty dokonce někdy chtějí odcházet již dvě či tři hodiny po porodu, čemuž se pak říká „ambulantní porod“. Ale takové se v našem ústavu vyskytují zřídka.
2. Třídenní lhůtu, po kterou by matka měla být po porodu hospitalizovaná, prosazují spíše pediatři a na důvody se musíte zeptat jich. Z našeho porodnického hlediska by vlastně matka domů ve většině případů jít mohla, žádná velká nebezpečí jí nehrozí a já si myslím, že normální, průměrně inteligentní, přiměřeně vzdělaná a poučená žena je schopná případné komplikace rozpoznat a lékaře vyhledat včas. Ale lidé jsou různí a jsou schopní dělat neuvěřitelné pošetilosti. Když se jim to pak vymstí, stěžují si a podávají žaloby na zdravotnická zařízení, že kdyby leželi v nemocnici, nemohlo se to stát. Může rovněž nastat nějaká náhoda. Znám případ ženy, která si vymohla předčasné propuštění z nemocnice, podepsala revers a na vlastní žádost proti radě lékaře odešla domů. Druhý den pak upadla na chodníku, naneštěstí do vozovky pod projíždějící auto, a bylo z toho trestní stíhání proti lékaři, který ji propustil a nepoučil, že může upadnout… Lékaři se také bojí, a proto ženy raději nechávají ležet v nemocnici, i když obvykle je jim také jasné, že by mohly jít domů. Já sám jsem kdysi několik let pracoval v zahraničí a ženy jsme propouštěli hned druhý den po porodu. Když maminka porodila po půlnoci, tak vlastně ještě tentýž den. A nepamatuji, že by to zapříčinilo nějaký průšvih. Když došlo ke komplikacím, měli lidé dost soudnosti, aby se do nemocnice vrátili. Bylo to v severní Africe, kde se o velkém zdravotním uvědomění mluvit nedalo.
3. Ono je těžké říci, co to je vlastně ta „kvalita“ péče. Co je tedy „dobrá“ nemocnice nebo „dobrá“ porodnice? Je to ta, kde se nejvíc operuje? Nebo ta, kde se nejmíň operuje, třeba kde se dělá nejmíň císařských řezů? Nebo je to ta, která má nejlepší ekonomické výsledky? Či to zařízení, kde se pacientkám nejvíc líbí? Jednou, když jsem byl v zahraničí, ptal jsem se šéfa, co chápe pod pojmem „dobrý lékař“ (toto sousloví se tam skloňovalo často a ve všech pádech). Zjistil, že neví, zamyslel se a řekl: „Dobrý lékař je ten, se kterým nejsou problémy.“ A musím uznat, že lepší definici jsem od té doby neslyšel. Řekl bych, že se to dá vztáhnout i na nemocnice. V zařízení, v němž pracuji, jsou pro pacientky k dispozici anketní lístky, ale neřekl bych, že to alespoň my lékaři bereme nějak moc vážně. Proč? Snad jsem to již vysvětlil.
MUDr. Miroslav Kobsa, MBA
1. Samozřejmě, že nás zcela na začátku zajímal názor samotných maminek. Z oslovených 155 rodiček preferovalo krátkou dobu hospitalizace do 48 hodin 39 %. S klasickou délkou pobytu na porodním oddělení nemá problém 45 % maminek, zbytek se neuměl v danou chvíli rozhodnut. Výsledek nás vcelku mile překvapil, protože ukazuje, že dotázané maminky nepreferovaly žádnou módnost, ale přistoupily k tomu zcela racionálně a každá podle toho, na co se cítila v době zcela čerstvé zkušenosti s porodem.
2. Podmínka je vlastně jen jedna - profit jak pro dítě, tak i pro maminku. A to ve všech aspektech. Museli jsme odlišovat reálná rizika od hypotetických. Právě ta druhá bývají často argumentem opačných názorů. Pokud bychom to mohli krátce sumarizovat - nekomplikovaný a tedy fyziologický porod s minimální lékařskou asistencí, zcela normální a bezproblémová adaptace novorozence, zajištění všech potřebných screeningových procesů a okamžitá návaznost péče po propuštění. Jsme přesvědčeni, že splnění těchto čtyř podmínek zajistí dostatečnou míru bezpečnosti. K tomu musíme ještě přidat velmi podrobnou informovanost rodičů, aby i jejich rozhodnutí bylo kvalifikované a hlavně rozumné. Rád bych podotkl, že v tomto uvažování nemáme naštěstí žádný primát a že se náš názor stává součástí podobných nebo synchronních odborných názorů. To je i naše jistota, nejsme hazardéři. Často býváme konfrontováni s metodickým opatřením MZČR na téma Postup zdravotnických zařízení při propouštění novorozenců do domácí péče. Hovoříme tedy jasně o doporučení, které nemůže mít vyšší právní sílu než Zákon o péči a o zdraví a než má Listina základních práv a svobod, kde je mimo jiné ukotveno, že veškerá poskytnutá péče může být vykonávána pouze se souhlasem pacienta nebo v případě dítěte jeho zákonných zástupců. Za sebe mohu říci, že má 37letá praxe pediatra určitě nepodléhá módním trendům a že mé názory jsou opřeny právě o dlouhou praxi.
3. Sledování kvality péče je poměrně složitá záležitost a v současné době neexistují žádné specifické markery, které by vyhovovaly pohledu na hospitalizaci novorozenců po porodu jako takovou. Z toho důvodu nemůžeme zatím nic kvalifikovaně vyhodnocovat. Bude potřeba daleko širší konsensus odborné veřejnosti, aby výsledky byly srovnatelné a použitelné.