Ministra zahraničí Cyrila Svobodu ošetřuje v brněnské Úrazové nemocnici špičkový odborník na onemocnění páteře, přednosta Kliniky traumatologie Lékařské fakulty Masarykovy univerzity prof. Peter Wendsche (59). Přednostou ale je jen pověřen, protože se dvě ministerstva nemohou shodnout na výkladu zákona.
Suverénně vyhrál
Lékař nemá žádné lustrační potíže, ale paradoxně nesplňuje podmínku pro jmenovanou funkci - nemá lustrační osvědčení. Ani ho mít nemůže, je totiž německým občanem, který se v roce 1976 přiženil z NDR do Česka a od té doby tu žije s povolením k trvalému pobytu. A na cizince se lustrační zákon nevztahuje. „Konkurs vyhrál zcela suverénně, všichni ho znají, mluví česky, nemá žádné problémy,“ říká děkan LF MU prof. Jan Žaloudík. „Po léta nemůžeme tento trapný a nepříjemný stav zlomit. Nepomohly ministryně Petra Buzková ani exministryně Marie Součková, která tvrdila, že vše chápe, ale odkazovala věc do právní roviny,“ pokračoval děkan.
Wendsche, vyšší usměvavý muž s krátce střiženými vlasy, je velkorysý. „Já vlastně nemám s českým lustračním zákonem nějaké velké problémy, nepatřím k jeho odpůrcům. Ale jsem rozhořčen, že se v jednom momentě obrací tvrdě proti mně,“ říká.
Ani Nobelovka by nepomohla
Východisko vidí ve dvojím občanství. „Rád bych získal české, německého se nezřeknu. Cítím se v této republice doma a neznám důvod, proč bych tady nemohl normálně žít,“ svěřil se Právu. Nenormální situace ale trvá, děkan Žaloudík to ilustruje: „Kdyby se přihlásil špičkový lékař třeba z Londýna, snad i nositel Nobelovy ceny, nemůžeme ho zaměstnat v šéfovské funkci, protože nemá lustrační osvědčení, stejně jako ho nemůže mít Eskymák, Angličan a vůbec žádný cizinec!“
Společně s rektorem MU Jiřím Zlatuškou si děkan sliboval změnu neudržitelného stavu od vstupu Česka do EU. Ale právníci jim vysvětlili, že se nedá nic dělat, lustrační zákon bude platit i po 1. máji.
„Profesor Wendsche je špičkový traumatolog, v naší republice pracuje od roku 1976. Doslova vydupal naši spinální jednotku, která se pod jeho vedením stala jedním z nejlepších pracovišť v zemi,“ ocenil kolegu ředitel brněnské úrazovky Petr Zelníček. Ani on si nedokáže představit, že by Wendsche přišel po dalším konkursu o funkci kvůli administrativnímu zádrhelu.
Byrokracii nemá rád ani sám Wendsche, ale podřizuje se, alespoň v něčem. „Rád bych vám kdykoli sdělil podrobnosti o zdravotním stavu ministra Svobody, ale porušil bych subordinaci. Informace podává jen pan ředitel,“ odpovídá na naléhání novinářů. Pak se rošťácky zasměje a dodá: „Nikde to nepište, ale ministr by mohl ve čtvrtek přiběhnout do Sněmovny po svých.“
Buzková pro jmenování
Děkan Žaloudík vidí choulostivou kauzu nadějně. Snad pomůže nový vítr z ministerstva zdravotnictví, možná využijí medializaci Wendscheho v kauze zraněného ministra. Už samotný fakt, že Svobodova manželka, která je neuroložka, se rozhodla ponechat svého chotě v péči brněnských lékařů, především profesora Wendscheho, není samosebou. „Je to vynikající kapacita, a proto jsem chtěla, aby byl manžel v nejlepších rukou,“ vzkázala Právu.
„Ministerstvo školství doporučilo jmenovat pana profesora Wendsche přednostou kliniky. Můj názor je, že podmínka, aby vyhověl lustračnímu zákonu, se může vztahovat pouze na českého občana. V opačném případě bychom po cizinci vyžadovali něco, co vůbec nemůže dodat.
Proto považuji právní názor bývalé ministryně zdravotnictví Marie Součkové za chybný a myslím si, že nový ministr, Jozef Kubinyi, by měl tuto věc přezkoumat,“ řekla Právu Buzková.
Právo, 21.4.2004