Preeklampsie – predikce pomocí biomarkerů II. trimestru

SOUHRN Preeklampsie je v dnešní době závažným stavem, který komplikuje 2–8 % těhotenství. Její etiologii se zatím nepodařilo uspokojivě vysvětlit. Převládá hypotéza, že k problému dochází narušením fyziologického procesu placentace v průběhu I. trimestru, což zapříčiní sníženou perfúzi dělohy, nerovnováhu mezi proangiogenně a antiangiogenně působícími faktory a endotelovou dysfunkcí. Cílem přetrvávajícího vědeckého úsilí je objasnění patogenetických mechanismů, identifikace potenciálních rizikových faktorů a jejich uplatnění v rámci klinicky využitelného screeningu. Pro screening preeklampsie bylo vypracováno a hodnoceno množství algoritmů. Tento článek souhrnně a zjednodušeně pojednává o současných možnostech a limitech screeningu tohoto onemocnění. Predikce preeklampsie pomocí jednoho markeru je zatím nereálná. Vyselektovat rizikovou skupinu pro rozvoj preeklampsie umožňuje kombinovaný screening v I. trimestru – zhodnocení anamnézy a rizikových faktorů na straně matky, biofyzikálních parametrů a sérových markerů. U pacientek s pozitivním screeningem má preventivní význam dlouhodobé podávání nízkých dávek antiagregačně působící kyseliny acetylsalicylové. Snaha zvýšit záchyt preeklampsie vedla k přidání dalších markerů do kalkulace rizika. Postupně se ukazuje, že efektivní koncept screeningu by se mohl skládat ze dvou kroků. V prvním kroku (ideálně v I. tr