Dotaz: Máme dotaz, jak vyřešit náš systém dovolených. Pracujeme ve třísměnném provozu v kombinaci osmia dvanáctihodinových směn. Podle nového systému zaměstnavatele musíme čerpat dovolenou za službu podle počtu hodin.
Sestry pracující v osmihodinové pracovní době mají nárok na 25 dnů dovolené a ve dvanáctihodinových směnách na 16,5 dne dovolené. Jak postupovat v našem případě v kombinaci 8a 12hodinových směn? Na kolik dnů dovolené máme nárok? Pokud budu čerpat dovolenou podle plánu služeb, vychází některým tři týdny dovolené za rok, s čímž nesouhlasíme a zdá se nám to pro nás nevýhodné. Jaké je správné řešení?
A. K.
U zaměstnanců s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou se podle § 213 zákoníku práce (zákon č. 262/2005 Sb., zákoník práce, v platném znění) provádí tzv. přepočet délky dovolené. Co to v praxi znamená?
V praxi to znamená, že těmto zaměstnancům nenáleží například 25 dní dovolené jako zaměstnancům v jednosměnném režimu, ale například 16,5 dne dovolené, jelikož na jeden týden jim v průměru připadá méně plánovaných směn. Výměru dovolené za kalendářní rok zaměstnanců upravuje zákoník práce v ustanovení § 213. Výměra dovolené za kalendářní rok u zaměstnanců činí 4 týdny, může však být prodloužena kolektivní smlouvou. Zaměstnancům, kteří jsou odměňováni platem (zaměstnanci příspěvkových organizací), náleží přímo ze zákona 5 týdnů dovolené. Tento rozsah není možné měnit. U zaměstnanců s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou je rozvrh jejich pracovní doby sestaven bez ohledu na to, kdy zaměstnanec bude čerpat dovolenou. Pro posouzení naplnění stanovené týdenní pracovní doby v průměru se i doba dovolené posuzuje jako výkon práce. Jen v případě, kdy je řádně vypracován a dodržován rozvrh pracovní doby, je možné v souladu se zákoníkem práce určit zaměstnanci rozsah čerpání dovolené a vyplatit mu náhradu mzdy/platu ve správném rozsahu.
Ustanovení § 213 odst. 4 zákoníku práce říká, že čerpá-li dovolenou zaměstnanec s pracovní dobou nerovnoměrně rozvrženou na jednotlivé týdny nebo na období celého kalendářního roku, tj. zaměstnanci, kterému byla pracovní doba rozvržena nerovnoměrně, přísluší tolik pracovních dní dovolené, kolik jich podle rozvržení pracovní doby na dobu jeho dovolené připadá v celoročním průměru. Podle citovaného ustanovení zákoníku práce je pro určení délky dovolené rozhodný průměrný počet pracovních dní (nikoli počet hodin v jednotlivých směnách), přičemž pracovní den se shoduje s pracovní směnou. Čerpá-li zaměstnanec s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou den dovolené, nepracuje jednu celou směnu (jeden pracovní den) ze svého rozvrhu směn, a to bez ohledu na to, jaká měla být délka plánované pracovní směny. Při určení celoročního průměru se vychází z plánovaných směn (pracovních dní), nikoli ze směn zaměstnancem reálně odpracovaných.
Postup při výpočtu výměry dovolené je následující: Je nutno nejprve zjistit, kolik pracovních dní (tedy plánovaných směn) celkem připadá zaměstnanci na celý kalendářní rok. Jen tak je možno následně zjistit celoroční průměr. Vychází se z plánovaných směn (pracovních dní) podle stanoveného rozvrhu pracovní doby, nikoli ze směn, které zaměstnanec odpracoval. Následně se vypočítá, kolik směn v průměru připadá na dobu dovolené. Výsledek určí rozsah doby dovolené zaměstnance s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou za kalendářní rok. Přepočet dovolené neznamená krácení délky dovolené, přestože to tak zaměstnanci mohou chápat, neboť úprava vychází z předpokladu, že na jeden týden těmto zaměstnancům připadá méně pracovních dní než zaměstnancům s rovnoměrně rozvrženou pracovní dobou.
Pro lepší pochopení lze uvést i vzoreček výpočtu:
vpdd = výsledný počet pracovních dnů dovolené ps = počet směn (tj. pracovních dnů) podle harmonogramu směn nerovnoměrného rozvržení týdenní pracovní doby pt = počet týdnů v období, na které byla pracovní doba nerovnoměrně rozvržena pd = počet týdnů dovolené, na které má zaměstnanec nárok
Zaměstnanec s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou čerpá dovolenou jen ve dnech, na které měl rozvrženu pracovní směnu, přičemž jeden den dovolené se shoduje s jednou plánovanou pracovní směnou podle harmonogramu (rozpisu) směn, a to bez ohledu na délku jejího trvání. Ve dnech, kdy podle rozvrhu směn nemá žádnou plánovanou směnu, se jedná o dobu odpočinku, jeho pracovního volna, která není pracovní dobou – § 78 odst. 1 písm. b) zákoníku práce – a tento den dovolenou nečerpá a ani čerpat nemůže. Jako příklad uvádím, že čerpá-li zaměstnanec dovolenou v týdnu, kdy měl plánované dvě pracovní směny, čerpá dva dny dovolené. Má-li zaměstnanec na příslušný týden plánovány čtyři směny, čerpá čtyři dny dovolené.
Za dobu čerpání dovolené zaměstnanci náleží podle ustanovení § 222 zákoníku práce náhrada mzdy/platu ve výši jeho průměrného výdělku. Pro určení doby čerpané dovolené není, jak bylo uvedeno výše, rozhodné, jak dlouhá je pracovní směna, která byla rozvržena na dobu, kdy zaměstnanec čerpá dovolenou. Pro poskytování náhrady mzdy/platu za čerpaný den dovolené je rozhodnou skutečností, kolik v hodinách činila délka plánované pracovní směny. Průměrný výdělek se zjišťuje jako hodinový, pak se náhrada mzdy/platu poskytuje v závislosti na délce plánované pracovní směny, místo které zaměstnanec čerpal dovolenou. Tedy pokud měl zaměstnanec plánovanou 12hodinovou směnu, náleží mu náhrada mzdy/platu za 12 hodin. Pokud měl plánovanou směnu 8 hodin, náleží mu náhrada mzdy/ platu za 8 hodin.
Jak uvádíte ve svém dotazu, zaměstnanci s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou pracují ve směnách, které nemají shodnou délku. Zde přicházejí v úvahu dvě možnosti, jak zaměstnanci dovolenou proplácet:
* První možností je, že zaměstnanci se poskytuje náhrada mzdy/platu ve výši, která přesně odpovídá délce směny plánované na den dovolené v rozvrhu (harmonogramu) směn. * Druhou možností je, že zaměstnavatel může využít možnost, kterou mu dává ustanovení § 222 odst. 1 věta druhá zákoníku práce. Náhrada mzdy/platu je pak zaměstnanci poskytována ve výši průměrného výdělku odpovídajícího průměrné délce směn, a to bez ohledu na konkrétní délku rozvržené pracovní směny. Zde je nezbytné zjistit podle rozvrhu směn průměrnou délku směn zaměstnance v celoročním průměru. V daném případě 10 hodin.
Závěrem uvádím, že i pro čerpání dovolené platí základní výkladové pravidlo stanovené zákoníkem práce, podle kterého by měl zaměstnavatel při určování doby čerpání dovolené postupovat tak, aby nedocházelo ke zvýhodňování, ale ani ke znevýhodňování zaměstnanců. I při určování doby čerpání dovolené je třeba dodržet zásadu rovnosti a zákazu diskriminace. Zaměstnavatel by tedy neměl určovat zaměstnanci čerpání dovolené pouze v týdnech, kdy má podle harmonogramu směn odpracovat větší počet dnů, anebo naopak pouze v týdnech, kdy má odpracovat menší počet dnů.