Psychiatrická péče se mimo jiné kvůli stárnutí populace stává jedním z hlavních témat. Na co se ústav duševního zdraví zaměří?
Programy pokrývají největší společenské potřeby v oblasti péče o duševní zdraví. Ta totiž tvoří vůbec největší socioekonomické břemeno z celé medicíny. Jsou sice nemoci, které jsou strašidelnější, jako je rakovina či smrtelné úrazy, ale když si spočítáte délku utrpení pacienta a jeho rodiny plus náklady na hospitalizace, léky, péči, sociální podporu a tak dále, duševní poruchy vítězí na celé zeměkouli.
Můžete uvést některé konkrétní okruhy studia?
Jednak onemocnění, která se vyskytují právě ve vyšších věkových kategoriích a kterých kvůli stárnutí populace přibývá. Dramaticky také narůstá počet chorob u mladších lidí, například úzkostné a depresivní poruchy. Ty působí značné ztráty na neschopenkách, invalidních důchodech a jsou handicapem pro postižené rodiny. Chtěli bychom se také podílet na sbírání dat – je tu volání po transformaci psychiatrické péče, ale potřebovali bychom údaje za ČR. Měli bychom znát skutečné náklady na diagnózy, vědět, kterých ubývá a kterých přibývá. Poptávka je také po sledování závislostí, a to nejen alkoholu, ale také drog, hlavně u mladistvých. To může být do budoucna časovaná bomba, protože jde o rizikové faktory pro rozvoj jiných poruch. Je tu i aspekt trestněprávní – například u řízení auta pod vlivem alkoholu a marihuany je veliký rozdíl. Proto je třeba, aby úprava byla založena na tvrdých datech, ne dojmech legislativců.
Vedle výzkumu ale budete mít i pacienty. Kolik?
Budeme mít klinickou část s asi 59 lůžky. Dále ambulanci, minimálně tři denní stacionáře a spánkovou laboratoř.
Máte ale problém s financováním. Proč?
Rozpočet je necelá miliarda s tím, že se nám podařilo cenu stavby srazit pod 400 milionů. Většina ušetřených peněz slouží na financování rozjezdu programů, než si najdou vlastní zdroje. Od roku 2016 už se pak bude muset instituce financovat sama. Tady vše běží v pořádku. Problém je financování akutní psychiatrické péče. Situace je u jiných zařízení maskována tím, že jde buď o dlouhodobou péči, která je placena jinak, nebo spadají pod velké fakultní nemocnice, které defekt vyrovnávají z lukrativních oborů. My jsme až na dřeň ukázkou, že máme od pojišťoven za bod 69 haléřů, zatímco ve zbylé medicíně je to 90 haléřů až koruna. Navíc některé úkony, které nám vůbec nehradí, doplácíme třeba na sociální pracovníky. K tomu máte potíže i s financováním zařízení jako vědeckého centra… Aby toho nebylo málo, tak kvůli chybě postihující malá výzkumná zařízení máme dnes polovinu toho, co jsme měli před čtyřmi lety. Instituce je tak škrcena k nepřežití a za těchto okolností skončí letos v červenci nebo srpnu. Přitom má ale v lednu otevřít projekt, kde mají být platy srovnatelné se Západem, abychom přitáhli mladé vědce. To je Hlava 22.
Jaká je z toho cesta ven?
Stát se musí s ministerstvem zdravotnictví a VZP vzpamatovat a říci, zda takové výzkumné zařízení chce, nebo ne.
Co se týče samofinancování od roku 2016, zvládli byste to?
Pokud by byl normálně nastaven systém placení akutní péče v psychiatrii a institucionálního hrazení výzkumné organizace, jako je tomu u Akademie věd ČR či velkých nemocnic, tak by se naše zařízení docela slušně uživilo: klinika ze zdravotního pojištění, základní provoz z peněz na rozvoj výzkumných organizací a vše ostatní, tedy výzkumné programy, si vědci musí vysoutěžit v grantových soutěžích, čehož se nebojí. Granty ale nepokrývají provozní náklady takto velké budovy, jsou to peníze na výzkum, a ne na vrátného a uklízečku. Kritizuji systémovou chybu jak v penězích na výzkumné projekty, tak na akutní psychiatrickou péči. Tato chyba jde proti duchu transformace, kterou celá Evropa prosazuje a která říká: zrušte obří léčebny, přesuňte péči na akutní či do komunitních center. Místo toho jsme v posledních letech přišli o polovinu akutních lůžek, protože systém nahrává archaickým zařízením. Vstupní parametry jsou tedy nastaveny 180 stupňů proti reformě.