Pardubice - Každé období v lidských dějinách klade obrovské nároky na psychiku člověka. Není důvod si myslet, že by tomu dnes mělo být jaksi jinak.
Psychická zátěž člověka v posledním desetiletí, jež vyplývá z tlaku společnosti orientované na výkon a zisk, jde mnohdy až za hranice jeho možností. Mnozí z nás si proto kladou otázku, zda počet duševně nemocných lidí stoupá, či nikoliv.
„K nárůstu kontaktů skutečně došlo, to ale neznamená, že by přibylo nemocných,“ říká psychiatr pardubické nemocnice Petr Hejzlar. Do ambulance sice přichází více lidí, ale spíše se jdou poradit jednorázově. Někteří se objeví i dvakrát či vícekrát.
Doba není náročnější
„Tvrzení, že je dnes doba náročnější, je pouhý mýtus,“ míní Hejzlar s tím, že psychiatrická péče je nyní pouze více dostupnější. Člověk se vždy ve svém životě musel potýkat s řadou problémů, což ostatně potvrzují dějiny lidstva. Před rokem 1989 byli lidé třeba frustrováni nesvobodou a nemožností seberealizace. Po něm se do popředí dostala existenční stránka a finanční zajištění. Ukázalo se, že stát už není ani ta pečující, ani vždy kontrolující matka.
Přesto ony nejtěžší psychické nemoci, jako je schizofrenie a maniodepresivní porucha, zůstávají a trpí jimi zhruba jedno až dvě procenta populace. Pokud jde o schizofrenii, pro muže je nejkrizovějším obdobím věk mezi patnácti až pětadvaceti lety, u žen od dvaceti do třiceti let.
„Je to obtížné období pro celou populaci, kdy se člověk odděluje od původní rodiny a přebírá odpovědnost za svůj život,“ vysvětluje psychiatr. Naopak maniodeprese se objevuje zpravidla až v plné dospělosti. Může propuknout i třeba v šedesáti letech. Na věku ale prý tolik nezáleží.
Hospitalizace je kratší
I když ze statistik vyplývá, že nejméně třicet procent lidí někdy v životě přijde do kontaktu s psychiatrem nebo psychologem, přetrvávají předsudky, že dostat se do rukou psychiatra je velká ostuda. Navíc se lidé obávají, že za nemocničními mřížemi prožijí dlouhé měsíce a třeba i roky.
„To už dávno neplatí. Například u nás činí průměrná ošetřovací doba devatenáct dnů,“ vyvrací zakořeněné názory veřejnosti psychiatr Petr Hejzlar.
Podle jeho mínění se za poslední desetiletí v české psychiatrii ledacos změnilo. Počínaje standardem vlastní hospitalizace přes nová psychofarmaka a konče možnostmi péče mimo nemocnici.
Psychické onemocnění nemusí být pro klienta trvalé.
„Stává se, že díky léčbě a rehabilitaci se vrátí do původního zaměstnání nebo si najde i nové místo,“ připomíná Petr Hejzlar. Zároveň upozorňuje na fakt, že v poslední době roste zájem rodinných příslušníků o vzájemné setkávání. Těchto schůzek se pak účastní jak ti, kteří nemocí prošli nebo právě procházejí, tak i jejich příbuzní.
„Naši pacienti přestávají být pouze pasivními příjemci toho, co jim nabízí naše občanské sdružení „Péče o duševní zdraví - region Pardubice“, ale stávají se sami hlavními aktéry pomoci pro sebe,“ vítají tuto aktivitu pardubičtí psychiatři.
„Našim klientům přináší pocit vlastní důležitosti a prospěšnosti, což je pro jejich léčbu nanejvýš pozitivní,“ dodává Petr Hejzlar.
JIŘINA MIKEŠOVÁ, Pardubické noviny, 31.7.2002