Pacienti, kteří potřebují dostat krev, se nemusí obávat. Transfuzní stanice a oddělení nemocnic v Jihočeském kraji nemají s nedostatkem krve problém.
„Zásoby krve máme dostatečné. A to i přesto, že v budějovické nemocnici je koncentrovaná péče o pacienty s mnohačetnými poraněními a provádějí se zde náročné kardiologické operace,“ uvedl primář českobudějovické transfuzní stanice Petr Biedermann. „Odběry krve musíme regulovat podle potřeb nemocnic.
Nemůžeme si dělat nadměrné zásoby, protože každý přípravek z krve má jinou životnost od několika dnů až po několik měsíců,“ objasnil Biedermann. Zatímco dřív mířili na odběry krve zejména starší lidé, v posledních letech začíná přibývat i mladých. V českobudějovické transfuzní stanici dochází k roční obměně zhruba deseti procent dárců.
„Dřív nám věkový průměr dárců omlazovali hlavně vojáci z místní posádky. Dnes cítíme výhodu, že je v Písku hodně středních škol, takže chodí dost prvodárců ve věku devatenáct a dvacet let,“ podotkla lékařka píseckého transfuzního oddělení Marie Kopřivová.
Ačkoli oficiálně mohou lidé poprvé darovat krev po dovršení osmnácti let, personál jindřichohradecké transfuzní stanice vítá drtivou většinu dárců poprvé až o rok později.
„Naši nejmladší dárci mají devatenáct let. Toto zvýšení věkové hranice požadují dětští a dorostoví lékaři s tím, že v osmnácti letech ještě mladí lidé nemají dostatečně vyzrálý organismus,“ zdůvodnil primář jindřichohradeckého transfuzního oddělení Martin Svoboda.
Dárci krve patří k nejlépe vyšetřované skupině lidí v zemi. Před každým odběrem krve procházejí orientačním vyšetřením moči a krevního obrazu, absolvují testy na žloutenku typu B a C, HIV1 a HIV2 a syfilis. Lidé tak při každém odběru krve získávají přehled o svém zdravotním stavu.
I když v zásadě platí, že muži mohou darovat krev zhruba čtyřikrát ročně a ženy se mohou pro dárcovství rozhodnout za stejnou dobu třikrát, lékaři se snaží zamezit chaotickému docházení dárců pozvánkami s konkrétním datem odběru krve.
„Zatím posíláme těchto pozvánek zhruba dvakrát až dvaapůlkrát víc, než potřebujeme udělat odběrů. Řada dárců totiž na pozvánku nereaguje ani se neozve, že se jim termín nehodí a přijde jindy. Rádi bychom se dopracovali k tomu, aby přicházeli na pozvání a nechodili sami,“ řekl primář Biedermann.
Avšak často to není tak jednoduché. Přestože podle zákona mají dobrovolní dárci krve dostat od svého zaměstnavatele v den odběru volno, řada firem to nerespektuje a své pracovníky jednoduše na transfuzní stanici nepustí.
„Poslední dva roky máme problémy s uvolňováním dárců od zaměstnavatelů. Musí přijít, když nemají směnu. Takže přijdou třeba po noční místo odpočinku. Naopak u spousty firem jsou dnes pracovníci odměňováni za to, že nestůňou. A když jdou na odběr krve místo do práce, naúčtují jim, že stonali,“ zjistil jindřichohradecký primář Svoboda.
Za dobrovolné dárcovství se neplatí
Přístup šéfů těchto firem se většinou změní až v okamžiku, když krev potřebuje někdo z jejich příbuzných. Dárcovství krve je dobrovolné, dárci dostanou za odběr většinou jenom občerstvení a poukázku na jídlo. „Občas se stává, že přijdou lidé a chtějí dávat krev za peníze, ale neuspějí. My za krev neplatíme,“ podotkla písecká lékařka Kopřivová.
Občas jsou noční můrou šéfů transfuzních stanic hromadná neštěstí, u nichž budou mít pacienti vzácnou krevní skupinu. Nejhůře se jim shánějí takzvané negativní krevní skupiny - skupiny s negativním Rh faktorem. V populaci je takových lidí asi pouze pětina.
Právo