Současný stav postgraduálního vzdělávání je velice nepřehledný. Administrativně spravuje systém vzdělávání deset center. Mladí lékaři jsou často nuceni trávit neúměrně dlouhý čas na akreditovaných pracovištích vyššího typu, kterými jsou zejména fakultní nemocnice. Tento fakt zatěžuje všechny, a to nejen po stránce profesní, ale i po té osobní a finanční. Původně velké obory se rozpadly do mnoha menších. Dřívější okresní a některé krajské nemocnice nejsou schopny v těchto nových specializacích získat akreditaci. Vzhledem k roztříštěnosti specializací klesá počet lékařů, kteří jsou schopni udržet provoz na odděleních původně základních oborů. Proto jsme svědky postupného zavírání daných oddělení.
Kvůli stoupajícím nákladům na výchovu mladých lékařů uzavírají nemocnice s lékaři tzv. kvalifikační dohody. Mladí lékaři je ale nechtějí podepisovat, neboť pro ně vzhledem k délce a náročnosti vzdělávacích programů znamenají závazek pracovat v daném zdravotnickém zařízení deset a více let nebo se zadlužit až v řádu statisíců korun.
Požadavky na počty provedených výkonů jsou často nerealistické, takže bez podvádění se lékař mnohdy nemá šanci k atestaci dopracovat. K tomu se přidává i právní nejistota způsobená častými změnami prováděcích právních předpisů, které upravují systém specializačního vzdělávání. Neutěšený systém vzdělávání je mladými lékaři uváděn jako jedna z nejčastějších příčin jejich odchodu do zahraničí, či dokonce mimo zdravotnictví.
Proč považujeme přijetí novely za nežádoucí?
Předkladatelem proklamovaná zásadní redukce oborů skončila jejich snížením ze 46 na 43. Obdobně se jeví zkrácení doby vzdělávání. V novele zákona jsou sice některé délky vzdělávacích programů formálně zkráceny o 6–12 měsíců, ovšem vzhledem k tomu, že v zákoně bylo doplněno, že se jedná o minimální dobu vzdělávání, dá se očekávat, že skutečně požadovaná doba vzdělávání zůstane prakticky nezměněna. Dokonce může být v budoucnosti i prodlužována.
Zavedením funkčních kurzů se navíc zkomplikuje i situace u již atestovaných lékařů, kteří budou postupně ztrácet kompetence ve svých oborech a budou nuceni absolvovat nekolikaměsíční stáže se zkouškou pro dovednosti, které léta rutinně provádějí. Překvalifikováním přípravy k atestaci z prohlubování na zvyšování kvalifikace se ještě zhoršuje postavení mladých lékařů při podpisu kvalifikační dohody (do dluhu vůči zaměstnavateli se nově budou moci navíc započítávat i mzdové náklady během stáží). Jejich ochota nastupovat v nemocnicích, které podpis kvalifikační dohody vyžadují, bude tedy ještě menší. Vzhledem k tomu, že se do doby vzdělávání po přijetí novely bude započítávat i studium v doktorském programu až do výše polovičního úvazku, dá se předpokládat, že fakultní nemocnice budou upřednostňovat přijímání mladých lékařů ve sníženém úvazku s podmínkou doktorandského studia, což ještě sníží ochotu mladých lékařů zůstávat v českém zdravotnictví.
Zákon neřeší problém nerealistických náplní oborů, neřeší neúměrnou finanční zátěž přenášenou na mladé lékaře a jejich zaměstnavatele, kterou nese plnění povinných součástí postgraduálního vzdělávání, a neřeší ani problém administrativní náročnosti akreditací zdravotnických zařízení. Novela neupravuje požadavek návratu k dvoustupňové-mu systému vzdělávání, kdy atestací (I. stupeň) nabývají lékaři možnosti pracovat samostatně (v souladu se Směrnicí Evropského parlamentu 2005/36/ES) a vykonávat vedoucí funkci (např. primáře) po splnění podmínek primářské licence (II. stupeň).
V novele byla také bezdůvodně prodloužena doba praxe ve společném kmeni o půl roku, což zkrátí praxi v samostatném specializačním oboru, a ve svém důsledku pak úprava pravděpodobně povede k dalšímu prodloužení doby vzdělávání.
V zákoně jsou sice obsaženy některé pozitivní změny, většina z nich je však kosmetická, jiné jsou vzhledem k neexistenci průběžné kontroly a případných sankcí za jejich neplnění spíše formálního rázu (např. definice dozoru, dohledu, stanovený počet školenců na jednoho školitele). Časté změny právních předpisů v oblasti vzdělávání lékařů jsou pro mladé lékaře demotivující a přispívají k nepřehlednosti systému. Proto by měla být přijata pouze taková norma, která vzdělávací systém zásadně zlepšuje.
Novela rozhodně nepřispívá ke zjednodušení a zpřehlednění systému vzdělávání zdravotníků. Některými ustanoveními spíše postavení mladých lékařů v systému zhoršuje, přispěje pouze ke konzervaci a prohloubení stávajícího neutěšeného stavu, se všemi jeho důsledky – odchody absolventů českých lékařských fakult do zahraničí a prohlubování personální devastace českých nemocnic.
O autorovi| MUDr. Zdeněk Mrozek, viceprezident ČLK a předseda Vědecké rady ČLK pro Tempus medicorum