Jak vzpomínáte na počátek bezpříspěvkového dárcovství krve v Jindřichově Hradci?
Na transfuzní stanici do Jindřichova Hradce jsem přišla v roce 1973, v té době se začalo bezpříspěvkové dárcovství krve prosazovat a doporučovat, většina dárců tehdy dávala krev za peníze. S tehdejším primářem Janem Čechem jsme se snažili dárce přesvědčovat k bezpříspěvkovému dárcovství.Ohodně dárců krve jsme tehdy přišli, ale osvětou a jinými mechanismy jsme získali dostačující bezpříspěvkový kádr dárců. Počet bezpříspěvkových dárců byl plně dostačující.
Proměnou prošla za ta léta také transfuzní stanice, jak vnímáte její vývoj?
Původně bylo transfuzní oddělení umístěno v občanské zástavbě v ulici Italských legií v Jindřichově Hradci.V roce 1998mimojiné také na základě kontroly Státního ústavu pro kontrolu léčiv jsme dostali k dispozici 5. patro polikliniky, které bylo přestavěno s platnými norma mi pro výstavbu transfuzních stanic. Páté patro skýtá dostatečný prostor jak pro dárce krve, plazmy, tak pro laboratoře a pacienty. Pracující tam mají dostatečné sociální zázemí, protože se tam drží služby. Dřívější transfuzní stanice fungovala v hodně malých prostorech. Dostatečně prostorná čekárna je důležitá pro komfort dárců čekající na vyšetření a na odběr.
Říká se o vás, že jste byla vždy usměvavá a nikdy jste se nemračila, je to pravda?
Svým způsobem ano, protože jiným způsobem se jedná s nemocnými a jiným se zdravými lidmi. Jde hlavně o to, abychom lidi přesvědčili k plné upřímnosti, co se týče jejich zdravotního stavu. Je tudíž nutné zodpovědně zpracovat dárce krve a plazmy.
Jste spokojená s tím, jak funguje transfuzní oddělení dál?
Ano, pořád mám známé mezi pacienty a dárci, kteří mi vyprávějí o oddělení a průběhu odběru krve.A všichni jsou při styku s jakoukoli složkou oddělení spokojeni, a myslím si, že transfuzní oddělení funguje víc než velmi dobře.