Prosím představte si se mnou… Je sedm hodin ráno a okolo sedmi resuscitačních lůžek obcházejí sestry, s úsměvem se zdraví s pacienty (kteří jsou při vědomí) a předávají si službu. Je 7,30 a každá sestra provádí toaletu u svého pacienta. Je jeho primární, nebo zástupnou sestrou. Ví o jeho problémech mnoho, někdy více než lékař. Zná jeho rodinu, pravidelně s ní komunikuje a její členové zase znají ji, dokonce i jménem. Sestra ví o pacientovi neuvěřitelně mnoho, nejen o jeho biologických potřebách, ale zná i jeho obavy ze světa za zdmi nemocnice, zná jeho nálady, ví, jak jej napolohovat, jakou dávku medikace doporučit lékaři, aby se vyspal… a pacient ví, že jeho sestra bude chránit jeho stud, že zná jeho práh bolesti a že promluví za něj, když on nemůže.
Kdybych tento text četla před 18 roky, kdy jsem u těchto lůžek poprvé stála, asi bych řekla, že je to krásný, ale neuskutečnitelný sen, sen o tom že pacient v resuscitační péči vyhlíží svoji sestru a ta je mu za dané situace blízkým člověkem. Tak to je systém primárního ošetřovatelství v péči o resuscitačního pacienta. K jeho přijetí ale vedla dlouhá cesta počínající od systému funkčního.
1. krok - pryč od funkčního systému
Funkční systém je, když:
Sestry mají rozděleny výkony, ne pacienty. (Většinou dělení sester pro výkony tzv. čisté, špinavé.)
Jedná se o systém organizace péče, kde sestra nese zodpovědnost za provedené výkony, nikoliv za pacienta.
Charakterizuje ho nízký počet ošetřujícího perzonálu.
Pro pacienta nevyhovující organizace péče i v rovině plnění biologických potřeb.
2. krok - přes pokojový systém
Dalším krokem byl přechod ze systému funkčního na pokojový. Tento krok byl uskutečněn direktivně, nařízením, ale sestry se mu nebránily.
Systém pokojové péče je, když:
Sestra má přiděleného jednoho nebo více nemocných, u kterých sice zajišťuje všechny výkony, ale nepostupuje prostřednictvím ošetřovatelského procesu.
Sestra přijímá zodpovědnost za všechny výkony u jednoho nebo více nemocných, má hlubší informace o jeho problémech, většinou však jen biologických.
Systém znamená částečné navýšení ošetřovatelského perzonálu.
Chybí znalost ošetřovatelského procesu.
Přechod ze systému pokojové péče na skupinovou péči byl pozvolným krokem, spolu se zaváděním ošetřovatelského procesu do praxe.
Systém skupinové péče - vyšší kvalita
Systém skupinové péče je, když:
Sestra má přiděleného jednoho nebo více nemocných na své směně, u nichž vypracovává ošetřovatelský plán.
V tomto systému péče sestra zajišťuje i pocit bezpečí a jistoty, uspokojuje aktuální potřeby pacienta a zvyšuje jeho informovanost,
Uplatňuje holistický (celostní) přístup k nemocnému člověku.
Je charakterizován dostatečným poč-tem perzonálu (1 sestra na 1 lůžko).
Dochází k radikálním změnám v organizaci práce ošetřovatelského perzonálu.
Je dostatečné vybavení pro provádění ošetřovatelské péče a další technické a přístrojové vybavení.
Sestra má osvojeny základy pro provádění ošetřovatelského procesu
Posledním krokem pak bylo přijetí primárního systému péče, tedy zavedení primární sestry.
Zatím u cíle - systém primárního ošetřovatelství
Systém primárního ošetřovatelství je, když:
Každá sestra má v něm určeného nemocného, u něhož aplikuje ošetřovatelskou péči prostřednictvím ošetřovatelského procesu, pečuje a spolupracuje s pacientem a jeho rodinou od jeho přijetí až po jeho propuštění.
Sestra nese zodpovědnost za pacienta.
Převzetí systému v praxi znamenalo:
zajištění podmínek pro zavedení systému
informovanost personálu
zkušební provoz
průběžné a závěrečné vyjádření sester k novému systému péče
vyhodnocení výsledků v praxi.
Zajištění podmínek pro zavedení primárního ošetřovatelství na resuscitačním oddělení
dostatečný počet sester (1 sestra na 1 lůžko)
pravidelný cyklus služeb, stálé pracovní skupiny v čele s vedoucí směny
odborná kvalifikace (65 % sester typu A, osvojené znalosti v oboru ošetřovatelství a psychologie)
vyhovující organizace práce na pracovišti (sestra musí mít dostatek času na to, aby mohla plánovat a realizovat ošetřovatelskou péči u svého pacienta)
kvalitní samostatně fungující management ošetřovatelství jak pracoviště, tak i nemocnice (musí se mít na koho obrátit pro radu - vedoucí směny, staniční a vrchní sestra, ošetřovatelské vizity, oddělení ošetřovatelské péče)
úroveň mezilidských vztahů ve zdravotnickém týmu (ne všichni lékaři rádi přijímají samostatnou práci sester a ne všechny sestry prokazují odbornou způsobilost vykonávat funkci primární sestry, což může také ovlivnit vztahy v ko-lektivu)
úroveň technických a technologických prostředků určených pro provádění ošetřovatelské péče (vybavení ADM, vyhovující lůžka, zvedák, transportní lůžko)
osobnostní profil zdravotních sester, určení primárních silných stránek sester.
Informovanost sester o novém systému
Vysvětlit podstatu systému primárního ošetřovatelství.
Jaké výsledky a zlepšení očekáváme, co se očekává od sester.
Vysvětlení postupu při zavádění (zkušební provoz = možnost vrácení se k systému skupinové péče).
Zkušební provoz
Byla určena délka zkušebního provozu 5 měsíců, tato pak byla prodloužena na celkem 7 měsíců, protože sestry se ještě nedokázaly jednoznačně rozhodnout.
V průběhu zkušební doby měly sestry možnost konzultovat problémy a vznášet námitky na poradách ošetřovatelského týmu, provozních schůzích apod.
Průběžné a závěrečné vyjádření sester k novému systému péče
Mezi nejčastější námitky patřilo:
Po zhruba 5 měsících si sestry, většinou služebně starší, stěžují, že je tento systém více vyčerpává psychicky, že se pacientovi dostávají více „pod kůži“, jsou více vtaženy do jeho soukromí a zázemí.
Problémem je i psychická zátěž primární sestry při úmrtí, třeba dvou i více pacientů po sobě.
Je odmítán návrh na pravidelné střídání se v primární péči po 10 dnech, zejména u pacientů dlouhodobě hospitalizovaných, na to však reagují další sestry, které odmítají vzdát se svého pacienta, když už o něm mají veškeré informace a „vypiplaly“ si ho z nejhoršího.
U dlouhodobě hospitalizovaných pacientů nebo u pacientů se základní terapií se práce stává více stereotypní, sestry si stěžují, že se někdy po dlouhou dobu nedostanou ke specializovaným odborným výkonům.
Sestry si stěžují na ztrátu přehledu o ostatních pacientech.
Nepopírají však nesporné a viditelné klady tohoto systému pro pacienta.
Po uplynutí zkušební doby měly sestry samy rozhodnout, zda systém primární sestry přijmou, nebo se vrátíme k péči skupinové. Pro zjištění výsledku jsme použili formu anonymního dotazníku.
Demokratické rozhodnutí
Se zavedením systému primární sestry z celkového počtu 27 sester souhlasilo 20 sester, nesouhlasila 1 sestra, nedokázalo se rozhodnout 5 sester a jedna sestra se nezúčastnila.
Vyhodnocení výsledků péče primární sestry a dopad na pacienta
ztráta anonymity (podpis primární nebo zástupné sestry na každém denním záznamu + vyznačení na pracovně sester)
faktické převzetí zodpovědnosti za pacienta po celou dobu jeho hospitalizace
širší a hlubší znalosti o pacientovu stavu v oblasti diagnostické, terapeutické a ošetřovatelské, rychlá orientace
zachování kontinuity při ošetřování - zlepšení v oblasti přenosu informací (u pacienta se střídají jen 4 sestry namísto možných 28 sester)
zajištění a zkvalitnění spolupráce, komunikace a přenosu informací rodina - pacient - sestra a ostatní ve zdravotnickém týmu
obhajování pacienta - jeho zájmů a potřeb (např. přetížení - nedostatek spánku, přemíra plánovaných vyšetření, dlouhé vyčerpávající návštěvy rodiny)
zlepšení ve vedení ošetřovatelské a ostatní dokumentace.
Výsledek? Výsledek!
Přístup primární sestry tedy vede k prohloubení vztahů mezi sestrou, pacientem a jeho rodinou, což je nesmírně pozitivní, ale na straně druhé s sebou přináší větší psychickou zátěž pro perzonál a u dlouhodobě hospitalizovaných pacientů také nezvyklý stereotyp v práci sestry na resuscitačním oddělení.
S oběma těmito aspekty je třeba počítat, nepodceňovat je a v případě potřeby, většinou na požádání, sestře vyhovět a uvolnit ji úplně, nebo jen na nějakou dobu z funkce primární sestry.
Na závěr bych ráda doplnila náš výsledek o krátký úryvek z vyhlášení Světové zdravotnické organizace“: …primární ošetřovatelství je funkční pouze za předpokladu, že sestry jsou ochotné převzít větší zodpovědnost a být samostatnější, spolupracovat v rovnocenném partnerském vztahu s pacienty, s jejich rodinami a se všemi, kdo o ně pečují.“
Moje sestry na sebe tuto zodpovědnost vzaly a já si jich za to nesmírně vážím, stejně jako všech těch, kteří již tímto systémem péče pracují nebo si budují podmínky pro jeho zavedení.
Fota archív autorky
Ilustrační foto Vladimír Brada