Je na tom pacient s rehabilitační léčbou lépe než pacient, který jen dostane doporučení, aby byl fyzicky aktivnější?
Autoři studie publikované v časopise British Medical Journal sledovali 286 pacientů s bolestmi zad. Tito pacienti byli doporučeni k odborné rehabilitační léčbě buď obvodním lékařem nebo specialistou.
Vstupními kritérii pro zařazení do studie byl věk vyšší než 18 let a bolesti bederní páteře po dobu delší než 6 týdnů.
Do studie nebyly zařazeni pacienti se systémovým revmatickým onemocněním, gynekologickými problémy, diagnózou ankoluzující spondylitidy, s nálezem nádoru, infekce a /nebo s anamnézou předchozí operace páteře.
Pacienti byli randomizováni do dvou skupin. Pacienti začleněni do první skupiny obdrželi informační brožuru a doporučení/instruktáž, aby nadále zůstali fyzicky aktivní.
Pacienti z druhé skupiny také dostali informační brožuru, ale navíc absolvovali šest léčebných kúr fyzikální léčby zaměřených na mobilizaci kloubů, manipulaci a posilňující cvičení.
Pacienti byli v rámci studie sledováni po dobu jednoho roku. Na konci dvanáctiměsíčního období zůstalo v registru studie je 70 procent pacientů. V první skupině (brožura/instruktáž) bylo analyzováno 97 procent pacientů, ve druhé skupině (brožura+ fyzikální léčba) celkem 103 pacientů.
Hlavním cílovým parametrem byla změna tzv. Oswestry disability indexu. Studie byla vyhodnocena použitím škály od 0% - pacient bez jakékoliv limitace do 100 % pacient upoután na lůžko.
Frost a kol. nenalezli žádný rozdíl mezi těmito dvěma skupinami pacientů z hlediska rozsahu jejich postižení. Rovněž nebyl nalezen žádný rozdíl v kvalitě jejich života.
Přibližně 10 procentům pacientů, kteří byli iniciálně randomizováni do první skupiny (brožura/instruktáž), se nakonec dostalo určité formy fyzikální léčby.
Pacienti jednoznačně uváděli významný přínos fyzikální léčby v průběhu prvních dvou a šesti měsíců po začlenění do této studie. Na tomto místě se však patří podotknout, že tito pacienti si byli vědomi léčby, a tak rozdíl může být způsoben placebo efektem.
K vyhodnocení léčebného efektu byla také použita hodnotící škála SF-36, kde hodnota “0” znamená nulový pozitivní efekt poskytnuté léčby a hodnota “10” představuje maximální možnou prospěšnost. Pomocí této škály byl pak stav pacientů
hodnocen v průběhu dvou, šesti a dvanácti měsíců od zařazení do studie ve více kategoriích.
Možný pozitivní efekt fyzikální léčby byl zaznamenán v kategorii celkové fyzické funkčnosti, kdy pacienti z druhé skupiny (brožura + fyzikální léčba) udávali zlepšení o více než pět bodů na škále SF-36 (p=0.06). Žádná jiná kategorie v rámci SF-36 se ani nepřiblížila statistické významnosti při porovnávání obou skupin.
Autoři dále shrnují, že téměř všichni zainteresovaní souhlasí s tím, aby pacient s bolestmi zad zůstal aktivní.
Někteří doporučují spinální manipulaci pro aktivní a subakutní bolest bederní páteře a většina doporučuje aktivní cvičení pro chronické bolesti páteře. Nevíme však, který druh cvičení a jaká intenzita cvičení je nejvíce efektivní.
Z této studie vyplývá, že rutinní rehabilitační léčba u pacientů s mírnými až středními bolestmi bederní páteře není v dlouhodobém horizontu více efektivní než jen verbální doporučení provedené specialistou v léčebné rehabilitaci.
Zdroj:
British Medical Journal: Frost H, Lamb SE, Doll HA, Carver PT, Stewart-Brown S. Randomised controlled trial of physiotherapy compared with advice for low back pain. BMJ. 2004 Sep 25;329(7468):708.
(hla), www.Zdravi.Euro.cz
| www.Zdraví.Euro.cz NA DIGITÁLNÍCH TABULÍCH V METRU: |
|---|
|
Rehabilitace bolavých zad má jen omezený účinek Bolí vás bederní páteř a uvažujete, že začnete chodit na rehabilitaci? Pokud trpíte jen mírnými bolestmi, je nejlepším lékem více pohybu. Američtí vědci totiž zjistili, že běžná rehabilitační léčba není výrazně účinnější než pouhé doporučení lékaře zvýšit fyzickou aktivitu. |