Neustále se zvyšující nárůst vrozených vývojových vad urotraktu způsobil vyčlenění dětské urologie jako samostatného oboru, který je v mnohém plný odlišností od urologie dospělých. Spočívá již ve screeningu v novorozeneckém věku, který napomáhá včasné diagnostice vrozených vad s adekvátní dlouhodobou léčbou.
Ilustrační fota Vladimír Brada
Základem jsou také rozdíly v celkovém přístupu k dětskému pacientovi, počínaje vyšetřovacími metodami, medikamentózní léčbou, operačním řešením s ohledy na anatomické rozměry a zvláště pak psychologie dítěte s jeho individualitou ve všech směrech (věk, sociální prostředí, jiná onemocnění).
Diagnostická vyšetření v dětské urologii
– Neinvazívní – základní fyzikální vyšetření, běžný odběr moči, sonografické vyšetření ledvin, močového měchýře (reziduum), vyšetření skrota, včetně dopplerometrického vyšetření, prostý rtg snímek břicha, UFM (uroflowmetrie).
– Invazívní – krevní odběry, cévkovaná moč, rtg vyšetření – VU (vylučovací urografie), MCUG (mikční cystografie), ascendentní urografie, CT, dynamická scintigrafie ledvin (DTPA, MAG3), statická scintigrafie ledvin (DMSA), dále urodynamická vyšetření – profilometrie uretry, cystometrie, PQ studie a endoskopická vyšetření – cystouretroskopie, ureteroskopie.
Většinu invazívních vyšetření provádíme ve zklidnění lokálním (EMLA krém 5 % – u krevních odběrů) nebo celkovém (DORMICUM tbl., ing. – při rtg, dynamické vyšetření) či v celkové anestézii (např. cystoskopie).
Negativa a pozitiva hospitalizace
Hospitalizace je vždy velký zásah do života dítěte. Separace od rodiny, domova, navyklého prostředí je duševním otřesem. Vliv odloučení závisí na věku – závislosti na matce (předčasné odloučení je nebezpečné), čím je dítě starší, tím je samostatnější, vazby na rodinu slábnou, vyvstávají do popředí vazby přátelské. Záleží také na konstitučních a temperamentových vlastnostech. Pobyt v nemocnici má kromě mnoha ovlivnitelných i neovlivnitelných negativ i svá pozitiva, např. přizpůsobené podmínky pro potřeby nemocných, při nefungující rodině skýtá zázemí pro dítě, možnost problém vyhledat a odborně řešit.
Zásadní je holistický přístup k člověku (ve zdraví i v nemoci), Bio-psycho-sociální jednota, dobrá znalost a uspokojování základních psychických potřeb, respekt k vývojovým zvláštnostem – dítě se specifickou potřebou (pojem pro zdravotně postižené dítě) či jiným přidruženým onemocněním. Dále volba vhodných aktivit, humanizovaná léčebná péče, znalost osobnosti dítěte a jeho životní historie (komplikované při krátkodobé hospitalizaci). Velkým přínosem je hospitalizace matky s dítětem (nebo jiného vhodného rodinného příslušníka), znalost rodinného prostředí a vztahů.
Výhodou je také možnost ambulantních výkonů. Tím se snižuje stresová a adaptační zátěž dítěte na kratší časový úsek.
Chyby v komunikaci zdravotník – dítě
Chyby zdravotníků v komunikaci s dítětem jsou bohužel časté. Je to způsobeno mnoha faktory, které závisejí na osobnosti sestry, povahových rysech, zvláště pak na vzdělanosti, zkušenostech, zájmu a zainteresovanosti. Při jednání s dítětem je dobrý oční i dotekový kontakt, úsměv, klidný, vlídný a trpělivý přístup. Hlasová intonace, volba slov, srozumitelnost. Sestra musí vysvětlit postup při vyšetření, odpovědět pravdivě na otázky dítěte s ohledem na jeho chápání a věk. Zvládat umění naslouchat, neslibovat nemožné a nelhat. Negativem je ztráta důvěry dítěte a nemožnost vzájemné spolupráce.
Dokumentace
Vzhledem k vysokým nárokům v péči o dětského pacienta vyvstává nutnost zavedení dokumentace ve smyslu objektivního zhodnocení výsledků pozorování a spolupráce s dítětem. Bohužel není zatím vyvinut systém zaznamenávání těchto informací. Proto rádi přivítáme ohlasy z pracovišť, kde již znalosti a zkušenosti jsou a chtějí se o ně podělit. n