Co je potřeba udělat
První podmínkou dobrého fungování systému je odvození příjmu veřejné pojišťovny od očekávaných nákladů jejího pojistného kmene a možnost vzájemné cenové konkurence. Od 1. 1. 2018 bude přerozdělení rozšířeno o vliv farmaceuticko-nákladových skupin, takže to máme z poloviny vyřešeno. Vedle pojistného vstupujícího do přerozdělení by měla být vybírána i nominální částka, jejíž výši si ZP sama nastaví podle své očekávané bilance. Odstraní to problém s přebytky a deficity na účtech pojišťoven a poskytne motivující informaci pojištěncům. Druhou podmínkou je samostatnost pojišťoven se svéprávnými, zainteresovanými a odpovědnými osobnostmi ve statutárních orgánech, tedy nastavení jejich správné corporate governance. Třetí oblastí je úprava způsobu, jak zdravotní pojišťovny peníze utrácejí. Tady musí být na jedné straně zákonem definován rozsah péče, kterou jsou povinny svým pojištěncům zajistit, a na straně druhé mají mít volnost v uzavírání smluvních vztahů. Úhradová vyhláška by se měla vrátit ke svému původnímu účelu, tedy roli záchranné brzdy v situaci, kdy je prokazatelně ohrožena dostupnost některého typu péče. Čtvrtým úkolem je institucionálně zajistit činnosti, které systém potřebuje ke svému fungování. Vytvořit instituci, která na základě zákonem finovaného procesu vstupu a výstupu zdravotních služeb do/z úhrady veřejného pojištění bude určovat rozsah hrazené péče a udržovat klasifikační systémy. Založit servisní organizaci zajišťující společné činnosti, kterou v Kanceláři zdravotních pojišťoven již pojišťovny mají. Stačí jen rozšířit rozsah jejich činností o několik dalších. A konečně potřebujeme účinný dohled a kontrolu, o což by se měly podělit ministerstva zdravotnictví a financí. Až budou zdravotní pojišťovny vkládat svoji energii do efektivního zajištění kvalitních zdravotních služeb místo administrace nařízených regulací, bude vyhráno. Zasaďme se o to, aby se obdobné zadání objevilo v programovém prohlášení budoucí vlády.
O autorovi| MUDr. Pavel Vepřek, Zdravotnictví 2.0