OD NAŠICH ČTENÁŘŮ
Jsem produktem těch čtyřletých škol. Studium na škole bylo výběrové, měla jsem obavy, že se tam s 5 dvojkami na vysvědčení v deváté třídě nedostanu. Střední škola byla náročná, ve druhém ročníku se k všeobecně vzdělávacím předmětům přidala i praxe (a nikoho nenapadlo, že by měla být placená!). Od třetího ročníku již v osnovách nebyly všeobecně vzdělávací předměty, to se nám lehce ulevilo!
Ale chyba, když chtěl někdo náhodou studovat dál, když chtěl pokračovat na medicíně nebo nějaké další vysoké škole! Chybělo nám klasické středoškolské vzdělání a bez náročného doučování měl pouze někdo naději, že studovat i dál bude.
To chceme naším nastávajícím sestrám udělat?! Nejenže budou studovat střední školu o rok déle než všichni ostatní, ještě budou sestry zařazeny jako středoškolský personál i s náležitým nízkým finančním, ale i profesním a společenským oceněním. Už vidím ty zástupy nadšenců, jak se na školu hlásí!
Autorka reaguje na článek Chaos jménem zdravotnictví
Zdravotničtí asistenti – byla jsem od začátku proti tomuto systému vzdělávání – absolventi mají maturitu, omezené kompetence a jsou bez možnosti dalšího profesního růstu! Původní návrhy obsahovaly pouze tříleté studium, to proto, aby ve zdravotnictví mohli pracovat takoví pracovníci, kteří sice nejsou schopni absolvovat maturitu, ale mají sociální cítění, k práci ve zdravotnictví mají vztah a mají k tomuto také uzpůsobené kompetence.
Stále chceme hovořit o multidisciplinárním týmu, tak nepotřebuji skoro sestru (zdravotnického asistenta) a sestru. Jací absolventi nám v současné době vycházejí ze středních zdravotnických škol? Jaký mají studijní průměr? Jsou schopni vůbec udělat maturitu? Mnohdy jsou přijímáni na zdravotnickou školu bez přijímacího řízení a trojky a čtyřky na výstupním vysvědčení ze základní školy nejsou výjimkou! Jak chtějí například spočítat ředění dezinfekčních roztoků? S tím se běžně v praxi setkáváme, že obyčejná trojčlenka činí problém!
Na obranu těch svědomitých a pečlivých, kteří absolvují obor zdravotnického asistenta s přehledem. Ano, v praxi nám pomůžete, ale vaše pozice musí být vedle sestry a ne místo sestry. To je práce zdravotnického managementu, aby postavil kvalitní, plnohodnotný ošetřovatelský tým. Co ale všichni víme, zde se v mnohých zařízeních právě nejvíce šetří a vyhláška o minimálních personálních normativech jde spíše proti nám a v konečném důsledku proti poskytnutí kvalitní péče pacientovi.
Máte zajímavý postřeh ze své praxe, chcete se vyjádřit k aktuálnímu dění ve zdravotnictví, rádi byste se se svými kolegy podělili o důležité informace? Pište na adresu: havlova@mf.cz
No a nyní k sestrám bakalářkám. Proč jsou neustále trnem v oku a terčem pro pisálky? Odkud to pramení? Není jedním z těch důvodů rčení: proč potřebuje sestra k vynášení mís vysokou školu? Lékař nepotřebuje vzdělanou sestru ve své ambulanci, na svém oddělení?!
Jen se podívejte selským rozumem, jak se posunula medicína i celé zdravotnictví za posledním 10–15 let, co vše musí sestra v současné době pojmout! Ano, vystuduje bakalářské studium a má stejné kompetence jako sestra po SZŠ. Ano, je to stále sestra, která má ve svých kompetencích umývání, krmení, péče o vyprazdňování pacienta, ale také řízení ošetřovatelské péče a péče o pacienta jako o celistvou lidskou bytost, ne jen například o jeho kotník!
V praxi se vyspělé osobnosti v podobě sester bakalářek daleko lépe a rychleji zapracují. A pokud jde někdo ze školy do praxe s vidinou kvalitní práce a péče o pacienta v multidisciplinárním ošetřovatelském týmu a ve skutečnosti tomu tak není, protože tam běhá jedna sestra na 30 pacientů a je ráda, že s ní slouží alespoň sanitář, tak se nemůžeme divit, že v současné době máme nedostatek sester.
Vysokoškolsky vzdělaných sester máme dostatek, chybí nám ale v multidisciplinárním systému poskytování ošetřovatelské péče pomocné profese – ošetřovatelky, sanitářky a sanitáři! Každý má v péči o pacienta své místo, své kompetence. Pak nemusíme mít ve směně dvě uhoněné sestry a neadekvátně, ve stresu, ve vypětí a s chybami odvedenou péči, ale můžeme postavit do směny jednu sestru, ošetřovatelku a sanitářku – finančně jsme na tom téměř shodně a pro koordinaci péče o pacienta jsme udělali maximum.
Proto potřebujeme kvalitní sestry, které dokáží péči naplánovat, organizovat, jsou za ní ale i odpovědné. Taková ale nebyla a nemůže být sestra ze čtyřleté zdravotnické školy!