Proč se pohlavní zneužití nemusí oznamovat zpětně?

22. 5. 2012 8:28
přidejte názor
Autor: Redakce
"Překvapilo mě, že lékař, který se zpětně dozví o trestném činu pohlavního zneužití, nemusí čin oznámit, pokud k němu došlo v minulosti. Každý trestný čin by přece měl být vyšetřen a pachatel potrestán, jenže oběti se často zdráhají promluvit a poprvé se svěří po čase až třeba právě svému lékaři… Můžete mi vysvětlit důvody, které zákonodárce vedly k takové právní úpravě?" prá se čtenář Zdraví.Euro.cz.


Na dotaz odpovídá Mgr. Radek Policar

Tento dotaz by možná umělo dobře zodpovědět Ministerstvo spravedlnosti ČR či hlavní autor současného trestního zákoníku, soudce Nejvyššího soudu prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D. Nicméně i já si dovolím tazateli odpovědět.

Státním orgánům České republiky nepochybně jde o to, aby každý trestný čin byl odhalen a jeho pachatel potrestán. Nástroje použité za tímto účelem však musí být voleny mimo jiné i ve vztahu k dalším hodnotám, které stát vyznává, ať je to lidská důstojnost, život, zdraví, svoboda, soukromí apod.

Co tím chci říct? Především to, že si nejsem jist, jak moc by se tazateli líbilo, kdyby stát za účelem toho, aby odhalil pachatele všech trestných činů, používal všech dostupných prostředků. Například bychom mohli mít všude, včetně našich domovů, kamery a jejich záznamy by byly dostupné orgánům činným v trestním řízení. Případně by při výslechu bylo lze používat prostředků středověké tortury nebo i té zcela moderní. Třeba takový waterboarding používala španělská inkvizice již v 15. století. Podle předposledního viceprezidenta USA Dicka Cheneyho je to stále „přínosný zdroj informací“.

Jen na vysvětlenou: Při waterboardingu je osoba přivázána ke stolu nebo dřevěné desce. Tazatel má pomocníka, jehož úkolem je lít vodu přes ručník či celofán na nos a ústa oběti, což ztěžuje dýchání a navozuje pocit topení se (k utopení však nedochází). Metoda waterboardingu byla v nedávné době používána na americké základně Guantánamo při výsleších teroristů.

Trestný čin nepřekažení trestného činu

Vrátím-li se k jádru otázky, pak moje odpověď zní, že v případě trestného činu pohlavní zneužití stát neuznal za vhodné použít relativně výjimečný nástroj, a to vložení tohoto činu do výčtu trestných činů, u kterých se stanoví těm, kdo se hodnověrným způsobem dozvěděli, že někdo takový trestný čin spáchal, aby byli povinni tuto skutečnost oznámit orgánům činným v trestním řízení s tím, že v opačném případě by se sami dopustili trestného činu neoznámení trestného činu. Za ten by jim hrozil trest odnětí svobody až na tři léta.

Zákonodárce však uvedl skutkovou podstatu trestného činu pohlavní zneužití podle § 187 trestního zákoníku mezi trestnými činy vyjmenovanými v § 367 trestního zákoníku. To znamená, že pokud se někdo hodnověrným způsobem dozví, že jiný připravuje nebo páchá tento trestný čin, je povinen spáchání nebo dokončení takového trestného činu překazit.

Může tak učinit mimo jiné jeho včasným oznámením státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu. Pokud tak však neučiní, dopustí se sám trestného činu nepřekažení trestného činu. Nemilým následkem může být to, že mu bude uložen trest odnětí svobody až na tři léta.

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?