Proces stárnutí a poruchy paměti

Paměť provází člověka celým životem. Díky paměti si uvědomujeme sami sebe, vědomosti, prožitky, dovednosti. Během fylogeneze se podílela na utváření mozku a též ovlivňovala jak současnost, tak budoucnost díky své schopnosti obsáhnout minulé. Paměť je schopnost uchovávat a vybavovat informace. (Friedlová, 2007, s. 59). Deklarativní paměť (explicitní) je vědomá výbavnost uložených informací, a to osobního rázu (vzpomínky, prožité události, zážitky) nebo obecného rázu (slovní zásoba, dějinné a zeměpisné znalosti). Postižení deklarativní paměti je označováno jako amnézie, což je nejčastější projev onemocnění mozku. Jedná se o ztrátu paměti jako takové. Je-li amnézie součástí postižení kognitivních funkcí, může se jednat o prvou manifestaci demence, často Alzheimerovu chorobu (ACH). Do nedeklarativní, procedurální (implicitní) paměti patří motorické dovednosti, jako je sportování. Rozdíl mezi těmito dvěma druhy paměti spočívá v tom, že procedurální paměť není vázána na řeč a vybavování není vědomé. Porušení procedurální paměti je často spojené s jinými neurologickými projevy. Subjektivně se hodnotí nikoli jako zapomnětlivost, ale jako nesoustředěnost, neobratnost a nešikovnost. Okamžitá paměť (pracovní paměť) přechovává informace po omezenou dobu (do 30 sekund). Recentní paměť umožňuje výbavnost již uložených informací s časovým odstupem. Dlouhodobá paměť umožňuje uchovávání informací, které získá