Prohlášení Svazu pacientů
Vážení zastupitelé Středočeského kraje,
snažíme se vám i touto cestou dát několik důležitých informací a doporučení k úmyslu prodat nemocnice ve správě Kraje. Činíme tak dříve, než se budete 9. května 2007 touto otázkou na svém zasedání zabývat a případně o tom hlasovat.
Stát je podle Ústavy povinen zajišťovat pro každého dostupnost zdravotní péče a k tomu potřebuje mít pod kontrolou subjekty, kde by se ta péče dala poskytnout. V oboru lůžkové péče a s ní svázané ambulantní péče stát spravoval rozhodující kapacity nemocnic ve společném vlastnictví občanů.
Nedomyšleným zákonem byla většina nemocnic svěřena krajům jako jejich vlastnictví, aniž by se výslovně uvedlo, že vlastnictví těchto nemocnic je svázáno s povinností zajišťovat dostupnost zdravotní péče, jak to garantuje Ústava.
Ústavní soud později ve svém výnosu konstatuje, že kraje jsou skutečně vlastníky těchto nemocnic, ale nezabývá se dalšími souvislostmi, které omezují v tomto případě výkon vlastnických práv. Jde především o obecné ustanovení Ústavy, že vlastnictví zavazuje, to znamená, že může být svázáno se závazky. Listina základních práv a svobod (dále LZPS), součást naší Ústavy, obsahuje článek 11, odstavec (3), který zní:
„Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy.“
Zákonem chráněným obecným zájmem je zde dostupnost zdravotní péče garantované článkem 31 LZPS.
Ústavní soud potvrdil, že kraje jsou vlastníky převedených nemocnic, ale nezrušil zákon o krajích 129/2000 Sb., který vymezuje, jak kraj musí při výkonu vlastnických práv postupovat.
Podle obecných ustanovení, konkrétně § 1 odstavec (4) „Kraj pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů“ a podle § 2 odstavec (3) „Kraj při výkonu samostatné působnosti a přenesené působnosti chrání veřejný zájem“, což je v hospodářské oblasti upřesněno takto:
Například, v § 17 odstavec (1) čteme: „Majetek kraje musí být využíván účelně a hospodárně“ a „Kraj je povinen pečovat o zachování a rozvoj svého majetku“.
V případě svěřených nemocnic rozhodně nejde o nepotřebný majetek, a odstavec (2) § 17 by měl připadat v úvahu jen v případě, kdyby nebylo ve veřejném zájmu nemocnici dále vlastnit. V každém případě však platí § 18 odstavec (2) „Při úplatném převodu majetku se cena sjednává zpravidla ve výši, která je v daném místě a čase obvyklá. Odchylka od ceny obvyklé musí být zdůvodněna.“
Podle zákona zastupitelstvo nemocnici nesmí prodat za cenu nižší, než je v místě obvyklé. Prodej nemocnice je ale tak řídký jev, že o obvyklé ceně nemocnice na trhu je těžko mluvit, mělo by tedy jít o cenu rovnocenné náhrady za takovou nemocnici.
Podívejme se ještě blíže na problém souladu s veřejným zájmem. Nechejme lhaní a přiznejme si, že nový vlastník nemocnice chce, aby mu vložený kapitál přinášel zisk, a ten lze získávat jen tak, že se ušetří na poskytované zdravotní péči a na platech zdravotníků.
Zdravotní péče proto přijde dráž i v dobře regulovaných systémech o 6 až 7 %, ale může to být o hodně více. Zatímco zdravotníci se mohou bránit stávkou nebo odchodem jinam, když je kam, tak pacienti mohou být snadno vydíráni, jakmile soukromý sektor nabude dominantního postavení.
To je důvod, proč v dobře vedených státech dbají na to, aby soukromých nemocnic nebylo více než zhruba 15 % a aby veřejné nemocnice byly kvůli stabilizačnímu účinku na ambulantní sféru rozloženy po celém území.
Českou specifikou je, že privatizace se provádí tak, že stát společný majetek občanů „de fakto“ daruje soukromému majiteli a ten potom jeho skutečnou cenu i zisk vydře z pacientů, nebo nabytý majetek s obrovským ziskem prodá. Privatizační smlouvy, nadepsané případně jako kupní smlouvy, jsou výsměchem přirozenému právu a zdravému rozumu.
Na vlastnické složení nemocnic nikdo nedbá. Do budoucna je tak ohrožena dostupnost zdravotní péče jak co do místa, tak i skladby a kapacity. To může vést k nutnosti nahradit některé subjekty a obtížně hledat investiční prostředky a nenacházet je. Občané znova zaplatí, co již vlastnili. Bylo to tak již při privatizaci v devadesátých letech.
Všechny výše uvedené vady a nezákonnosti vykazuje připravovaný prodej nemocnic ve Středočeském kraji. Pro upřesnění dodejme, že zveřejněné smluvní ceny jsou zlomkem ceny státních investic, které nezamortizované zůstávají obsaženy v majetku prodávaných nemocnic.
Zastupitelé schvalující prodej nedostali informace o velikosti dotací na investice, které ta která nemocnice dostala v posledních letech. Poukaz na protiprávní odpuštění povinnosti vrátit tyto peníze v případě prodeje nemocnice nemění nic na tom, že jde o zpronevěření veřejných peněz. Důvodová zpráva je nepravdivá skoro ve všech bodech až na přiznání, že kraj zanedbal péči o spravované nemocnice a snažil se ze své odpovědnosti všemožně vykroutit.
Ceny, za které má být prodáno, jsou hluboko pod hodnotou nemovitého a movitého majetku prodávaných nemocnic. V některých případech je celková cena nižší, než tržní cena samotného pozemku, na kterém nemocnice stojí. To je jen dalším důkazem nezákonnosti chystaného prodeje.
Závazek poskytovat i dále zdravotní péči po dobu 5 let neřeší nic. Dojde ke ztrátě nemocnic bez adekvátní náhrady a kupní smlouva dokonce umožňuje vyhnout se i placení směšné sankce za nedodržení lhůty 5 let, to je také pohrdání soudností našich občanů. Jisté je jen to, že ztráta majetku a zdražení poskytované péče budou trvalého charakteru. Následky pro dostupnost a cenu zdravotní péče nejen v lůžkovém, ale i v ambulantním sektoru budou kritické. Prakticky jde o zcizení společného majetku občanů a otevření deseti ran, kterými bude kraj vysáván.
Upozorňujeme všechny zastupitele, že v případě schválení tohoto nemravného jakoby prodeje, vstoupili byste do historie jako hrobaři veřejného zdravotnictví. Všichni, kdo budete hlasovat a nevzali jste úplatek, měli byste uvážit, zda máte důvod umožnit realizaci této transakce, která, jak doufáme, vyústí v pátrání po neznámém pachateli nebo pachatelích.
Ing. Josef Mrázek CSc., 1. viceprezident Svazu pacientů ČR