Ministr zdravotnictví Tomáš Julínek se hrozí toho, co způsobí Zákoník práce, volá po jeho odložení a líčí, jak bude nezbytné povolat do našich nemocnic doktory z Bulharska a Rumunska.
Prezident České lékařské komory Milan Kubek se děsí zase této vize a líčí, jak se s nimi pacienti nedomluví, a připomíná, že na změnu organizace práce v nemocnicích, která by zákoníku vyhovovala, bylo šest let. Exministr David Rath také kritizuje organizaci práce v nemocnicích. Pacient nejspíš musí být zděšen z toho, co všechno způsobí ten nový zákoník. Také nesrozumitelné doktory z Balkánu! No hrůza!
Jenže ve skutečnosti je všechno jinak. Není pravda, že za nadcházející problémy s pracovní dobou lékařů v nemocnicích může Zákoník práce. Ten pouze zakotvuje evropskou směrnici z roku 1993. Od té doby víme, že ji budeme muset uplatnit, a že pokud tak neučiníme, hrozí nám sankce EU. Na změnu organizace práce tedy nebylo šest, ale třináct let.
Jediný, kdo na tuto skutečnost a její důsledky celou dobu upozorňoval, byl náš odborový svaz zdravotnictví! Nezajímalo to ministry ODS ani ČSSD včetně Davida Ratha. A kolega Kubek tehdy jako odborář stál na jejich straně. Jsou tedy spoluviníky současného stavu.
Změnám v organizaci péče brání manažeři nemocnic, ale i ministerské směrnice, například o ústavní pohotovostní službě, požadavky VZP, třeba na standardy personálního vybavení, a mnohé další. S odstraňováním těchto překážek se mělo už dávno začít, ne strašením lidí.
Lékařů v ČR není málo. Nedostatek je způsoben špatným fungováním systému zdravotní péče a organizací zdravotních služeb, zejména v nemocnicích, a špatnou organizací práce. Také dr. Rath a dr. Kubek se na tom podíleli, když bránili potřebným reformám zdravotnictví.
V případě zahraničních lékařů je nutno respektovat volný pohyb pracovních sil, který od 1. ledna platí i pro nové členské země EU. Je ale třeba dodržovat národní legislativu, která klade nároky na jazykovou způsobilost. Současně je třeba řešit finanční otázku, protože vyšší počet lékařů a dalšího personálu znamená vyšší náklady poskytovatelů péče. Vláda však vyslovila souhlas se zdravotně pojistnými plány zdravotních pojišťoven, které s tím nepočítají.
Jinak řečeno, mnohé se dá vyřešit nastolením pořádku v péči a odstraněním zbytečných přesčasů. Zároveň je třeba mít k dispozici více peněz k zaplacení většího počtu lékařů i dalších zaměstnanců tam, kde budou třeba, například na záchrankách. V pojišťovnách by se daly najít možnosti, jak to zařídit, ale to pořád ještě nikoho nezajímá. Hádat se kvůli novému zákoníku je jednodušší a politicky výnosnější.
Jiří Schlanger, předseda Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR, Právo