Původní článek najdete ZDE.
Zvláštní. Před časem si liboval (Hydepark ČT24), že když lékaři odejdou, bude možno zavřít malá oddělení a nemocnice a „přesadit“ zbylé lékaře do velkých, kde budou mít více peněz a méně přesčasové práce.
Co že náhle opouští tak idylickou vyhlídku? Ale budiž. Ze samotné otázky jsem moc nepochopil, zda i já, který jsem výpověď nepodal, mám cosi zvažovat. I četl jsem dál a zjistil, že možná právě já bych měl.
Proč? Ministr píše, že nemůže zvýšit peníze ze státního rozpočtu. Ale kdo to po něm chce? Nestátní zdravotnická zařízení nemají se státním rozpočtem nic společného. Vnitřní úspory jsou co?
Zatím většina nestátních zdravotnických zařízení má vnitřní zadluženost, danou mnohaletým opomíjením investic a údržby. Možná jsou nějaké rezervy ve zdravotních pojišťovnách, ale tu výzva „hledejme“ není snad určena lékařům.
A s podivem se nesděluje „hledejme úspory na ministerstvu“, podívejme se na vývoj počtu jeho zaměstnanců – kdeže je v něm znát ona doba, kdy byly nemocnice převedeny na samosprávy. A podívejme se jak je to s tou zakázkou na informační systémy právě na ministerstvu.
A podívejme se, jak je to s úhradovou vyhláškou – kde je logika ponížení úhrad v době, kdy byla vybrána rekordní suma zdravotního pojištění a kdy roste průměrná mzda v republice a klesá nezaměstnanost a roste HDP? Ale nechť, nerozumím těm věcem, jen mne napadají.
Čemu však rozumím a co chápu, je, že prosit lze kohokoli, i slibovat komukoli. A já bych možná i vyhověl. Ale jak mám věřit slibům toho, kdo krátce před nimi avizoval potřebu svolání bezpečnostní rady státu a hledání viníků ?
Kdo jednou řekne A a podruhé B, komu jednou vyhovuje odchod lékařů a podruhé nechá bez povšimnutí anonce úmyslu protiprávního nenavázání smlouvy s lékaři, kteří podají výpověď?
Říkám si, že takový slibující třeba i počítá s tím, že až lékaři výpovědi stáhnou, klidně řekne, že vlastně vše funguje, ba lépe než o prázdninách, lékaři jsou zase na svých místech a tak už není třeba nějak zvyšovat úhrady a hledat reservy a hlavně peníze.
Říkám si, že oslovený ještě nemusí být osel a že jakkoli jsem hotov přijmout trpké skutečnosti, osla ze sebe na stará kolena dělat nenechám.
Nějakých 5,7 miliardy nemůže být problém zajistit v systému, který je naplněn nějakými 280 miliardami, když se ví, že nějakých možná až 16 % z nich se ztrácí neznámo kam. To přeci vláda, která chce skončit s korupcí, má mít za cíl aspoň pětinu z těch uniklých peněz zachránit a to bohatě stačí na splnění požadavku doktorů.
Tak kde je problém? Nebo snad se sděluje, že žádné kdovíkam uniklé peníze nebudou se zachraňovat? Takové avízo jejich příjemcům?
Proč se čeká na počet podaných výpovědí? Copak na něm záleží, zda se věc bude řešit? Kdyby ano, pak to jen a jen podpírá premisu, že bez výpovědí to nepůjde. A když si promítnu chronologicky výroky ministerstva, pak dojdu ke stejnému závěru. A když to okořením peprnými výroky některých ředitelů fakultních nemocnic (viz např. Máte slovo), pak už skoro nemám o čem pochybovat. Zvažuji a zvažuji a na misce „proti“ rychle ubývá závaží.