Když máte na krku čtyřmiliardový úvěr a byznys plán v troskách, vezmete jistě zavděk lecjakou cestou, která by mohla alespoň přibližně mířit ze šlamastyky ven. Z tohoto pohledu lze hrůzný komunikační amok, jenž s počátkem září zachvátil pražské Centrum protonové terapie, snad pochopit. V žádném případě jej ale nelze omluvit. Případ pětiletého Brita s nádorem na mozku se totiž PTC rozhodlo vytěžit daleko za limity stanovené elementárním dobrým vkusem, o nějaké profesionální lékařské zdrženlivosti ani nemluvě.
Ono je to samozřejmě lákavé. Případ Ashyi Kinga a jeho rodičů skutečně v jisté fázi zaujal celou Evropu a v britském tisku poměrně intenzivně žije dodnes. Jenže na ostrovech kauza vyvolala alespoň rozsáhlou společenskou debatu o fungování NHS, komunikaci lékařů s pacienty a úpravě předpisů, jejichž poněkud nešťastná aplikace poslala rodiče malého Brita na tři dny do španělského vězení. V Česku slouží případ jen k tomu, aby si jedno zdravotnické zařízení za pomoci primitivních útoků na první signální soustavu české veřejnosti přivlastnilo kus legitimity, kterou dosud nedokázalo získat jinak. Například tím, že by přesvědčilo plátce zdravotní péče o své potřebnosti.
Proto a pro nic jiného se dozvídáme, že „malý Ashya“ absolvoval první dávku záření „s úsměvem“, že se jeho rodičům PTC líbí a navrch že dostal plyšového krtečka. Pak se to celé ještě okoření větou o tom, že „je více než jasné, že cena pro české děti je více než výhodná pro české pojišťovny. Není tedy žádný důvod proč neposkytnout českým dětem šetrnou a účinnou nejmodernější léčbu nádorů, za kterou jezdí děti z celého světa“.
Nová úroveň dryáčnictví
Aby nevznikla mýlka - skutečně jen málokdo pochybuje o tom, že PTC je fajnovým pracovištěm se špičkovou technikou i lékaři. Stejně tak lze stěží něco vyčítat rodině, která se tváří v tvář děsivé nemoci vzepře propracovanému indikačnímu systému britské NHS a vyrazí hledat léčbu jinam. Tady prostě racionální argumenty všechnu práci nezastanou a vzhledem k tomu, že je ve hře život malého dítěte, nelze něž Kingovým i lékařům v PTC držet všechny palce. Na žádné z těchto úrovní problém není. Je ve vedení centra a v oddělení, které má na starosti komunikaci. Její dryáčnictví dosáhlo s příjezdem Ashyi Kinga další úrovně.
Přitom zdrženlivost by byla na místě. Zkušeností s protonovou léčbou zkrátka zatím není dost na to, aby bylo možné o ní vynášet zcela kategorické soudy. Mnoho lékařů v Británii tvrdí, že protonová terapie není pro léčbu meduloblastomu vhodná právě pro příliš malý prostor zásahu. Naproti tomu lékařské konzilium v Motole či kapacita typu Pavla Klenera se tváří, že jde o léčbu velmi vhodnou. Místo aby se PTC snažilo sbírku zkušeností rozšířit tím, že nějak rozumně vpluje do českého zdravotnického systému, vede se zdravotními pojišťovnami nevybíravou válku o veřejné mínění a miliardový hi-tech provoz de facto stojí.
Problém stále leží v samotných základech honosné budovy, v nichž je zabetonována špína z ministerské éry Davida Ratha. Ta vzlíná celou institucí jako prokletí. Dokud se nepodaří toto prokletí zlomit, nepomůže PTC ani deset Ashyů.
Martin Čaban