Všechny jsme registrované sestry s prací bez dohledu. Samozřejmě že vykonáváme stejnou práci. Chci se zeptat, zda je nějaká šance na zvýšení platové třídy. Po přečtení náplně práce 11. třídy jsme zjistily, že provádíme výkony, které do této třídy spadají (bronchiální laváž, péče o pacienty, kteří mají patologické změny psychického stavu vyžadující stálý dozor nebo použití omezujících prostředků). Měly bychom i nárok na dodatkovou dovolenou, když mezi pacienty máme i zmatené a agresivní? Na oddělení sestry dosáhly zvýšení z 8. na 9. třídu tím, že dostaly zpětně 3 roky doplaceno za práci, kterou neměly v náplni za 8. třídu. Takže polovina sester z JIP je placena jako sestra na oddělení. Jakou máme šanci na zvýšení platových tříd a eventuálně doplacení za práci, kterou děláme a spadá do 11. třídy? Prosím o zaslání webových stránek, kde byly kompletně rozepsány náplně ve všech třídách. Bohužel jsme našly pouze výtažky z každé třídy. My osobně nemáme v 10. platové třídě napichování flexily, přelepení flexily a CŽK, zavedení PMK u žen, krmení pacientů, monitorace FF, polohování pacientů, stlaní lůžka, celkovou hygienu pacientů, péči o agresivního pacienta, O2 terapie. Máme psanou pouze asistenci při výkonech. Přitom děláme vše každodenně. V 9. třídě nemají psanou KPCR, asistenci při inkubaci a vše s tím spojené. Děkuji za odpověď. Pavlína M.
Podle nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, zařadí zaměstnavatel podle katalogu prací do platové třídy, ve které je zařazena nejnáročnější práce, kterou zaměstnavatel po zaměstnanci požaduje. Od 1. července 2009 jsou podle nařízení vlády č. 137/2009 Sb. práce všeobecných sester (a porodních asistentek) definovány nově tímto katalogem a přílohou k němu. Pro zařazení do správné platové třídy je rozhodující, jakou péči sestra poskytuje – základní až vysoce specializovanou, jakému druhu pacientů ji poskytuje a zda péči poskytuje pod odborným dohledem nebo bez odborného dohledu.
Pojem komplexní ošetřovatelská péče je zaveden nově v nařízení vlády č. 137/2009 Sb., kterým se stanoví katalog prací ve veřejných službách a správě. Tento pojem není vysvětlen ani v tomto nařízení vlády, ani v jiném právním předpise. Ze stanoviska Ministerstva zdravotnictví ČR lze dovodit, že ošetřovatelská péče je komplexní tehdy, když sestra přebírá péči o pacienta, o veškeré jeho potřeby, které uspokojuje buď sama, popřípadě prostřednictvím dalších členů ošetřovatelského týmu. Nejde tedy o vykonávání dílčích úkonů indikovaných a vyhodnocovaných jiným zdravotnickým pracovníkem, ale o komplexní uspokojování potřeb ve všech jejich vzájemných souvislostech, tj. o určitý proces, který vyžaduje vyhodnocování stavu pacienta, realizaci jednotlivých výkonů a vyhodnocování jejich účinnosti.
Za poskytování jednotlivých výkonů ošetřovatelské péče by pak bylo možné považovat plnění jednotlivých ordinací, tedy provádění dílčích úkonů bez nutnosti vlastního zhodnocení stavu pacienta a bez posuzování vzájemných souvislostí provedených úkonů. Za poskytování „nekomplexní“ ošetřovatelské péče lze považovat práci sestry, která zajišťuje jen podávání léků nebo odběry krve pro celé oddělení. Z charakteru práce sestry u lůžka je však zřejmé, že činnost sestry na standardním oddělení nemocnice je nemyslitelná bez komplexního posuzování všech souvislostí prováděných úkonů a potřeb nemocného ve vzájemných vztazích, a je tedy komplexní ošetřovatelskou péčí ve smyslu katalogu prací.
Katalog prací tvoří přílohu k nařízení vlády č. 137/2009 Sb., které je uveřejněno v částce 41 Sbírky zákonů ročník 2009, která byla rozeslána dne 25. května 2009. Zde na stránkách 1718 až 1719 jsou uvedeny náplně práce všeobecné sestry, porodní asistentky (2.19.6) pro 8. až 12. platovou třídu. V nařízení vlády č. 137/2009 Sb. je dále stanoveno, že zaměstnavatel zařadí zaměstnance do příslušné platové třídy tehdy, splňuje-li zaměstnanec potřebné vzdělání, které je pro všeobecné sestry zařazené do 8. až 12. platové třídy stanoveno následovně:
* pro 8. platovou třídu střední vzdělání s maturitní zkouškou, * pro 9. platovou třídu vyšší odborné vzdělání nebo střední vzdělání s maturitní zkouškou, * pro 10. platovou třídu vysokoškolské vzdělání v bakalářském studijním programu nebo vyšší odborné vzdělání, * pro 11. platovou třídu vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu nebo v bakalářském studijním programu, * pro 12. platovou třídu vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu nebo v bakalářském studijním programu.
Ze zkušenosti známe, že zaměstnavatelé zpravidla nechtějí zaměstnance do vyšší platové třídy zařadit z důvodu, že nesplňují potřebné vzdělání, ale nařízení vlády č. 564/2006 Sb., ve znění pozdějších přepisů, stanoví v ustanovení § 3 odst. 3 výjimky ze vzdělání, kde pro zdravotnické pracovníky platí obecně výjimka pod písm. b), která stanoví, že zaměstnavatel může výjimečně zařadit zaměstnance do platové třídy, pro kterou nesplňuje potřebné vzdělání, jestliže zvláštní předpis vyžaduje pro výkon některých prací nižší vzdělání než potřebné vzdělání podle ustanovení § 2 odst. 1 nebo stanoví jiný kvalifikační předpoklad.
Tímto jiným zvláštním právním předpisem je v oblasti zdravotnictví zákon č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních. V tomto zákoně jsou stanoveny podmínky získání odborné a specializované způsobilosti. Pokud zdravotnický pracovník splní odbornou, respektive specializovanou způsobilost, danou zákonem č. 96/2004 Sb., může jej zaměstnavatel zařadit do příslušné platové třídy, i když nesplňuje potřebné vzdělání. Na tomto místě upozorňuji, že jediný důsledek nesplněného vzdělání je tzv. odečet let z doby praxe. Pro platovou třídu 6. až 8. činí odpočet let z praxe u dosaženého základního vzdělání 4 roky, středoškolského 2 roky a středoškolského s výučním listem 1 rok. Pro 9. platovou třídu činí odpočet let praxe u dosaženého základního vzdělání 6 let, středoškolského vzdělání 4 roky, středoškolského s výučním listem 3 roky a středoškolského s maturitou 2 roky.
Pro 10. platovou třídu činí odpočet let praxe u dosaženého základního vzdělání 7 let, středoškolského 5 let, středoškolského s výučním listem 4 roky, středoškolského s maturitou 3 roky a vyššího odborného vzdělání 1 rok. Pro 11. až 16. platovou třídu činí odpočet let praxe u dosaženého základního vzdělání 9 let, středoškolského 7 let, středoškolského s výučním listem 6 let, středoškolského s maturitou 5 roků, vyššího odborného vzdělání 3 roky a vysokoškolského bakalářského vzdělání 2 roky. Rovněž upozorňuji na stanovisko ministerstva zdravotnictví, ve kterém ministerstvo stanoví, že jestliže zdravotnický pracovník nesplňuje potřebné vzdělání, může jej zaměstnavatel zařadit do příslušné platové třídy, a to na základě výjimky stanovené v ustanovení § 3 odst. 3 písm. b) nařízení vlády č. 564/2006 Sb., a to z důvodu, že na zdravotnické pracovníky se vztahuje zákon č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických pracovnících.
Pokud se týká dodatkové dovolené, pak sděluji, že dodatková dovolená patří zaměstnancům, kteří pracují za zhoršených pracovních podmínek, ve zdravotně závadném prostředí a slouží jako určitá kompenzace pobytu zaměstnanců v tomto prostředí, a proto se také dodatková dovolená čerpá přednostně a poskytování náhrady mzdy/platu při jejím nečerpání není přípustné. Na dodatkovou dovolenou má právo, a to přímo ze zákoníku práce, jen ten zaměstnanec, který splňuje podmínky taxativně stanovené v § 215 zákoníku práce. Pokud podmínky stanovené ve výše citovaném ustanovení § 215 zákoníku práce nejsou splněny, a to zejména v oblasti zdravotnictví v písmenech a) až d), tj. na zaměstnance, kteří konají práce zvlášť obtížné, se pro účely poskytování dodatkové dovolené považují zaměstnanci, kteří mimo jiné:
* a) trvale pracují v rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby ve zdravotnických zařízeních nebo na jejich pracovištích, kde se ošetřují nemocní s nakažlivou formou tuberkulózy, * b) jsou při práci na pracovištích s infekčními materiály vystaveni přímému nebezpečí nákazy, pokud tuto práci vykonávají alespoň v rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby, * c) jsou při práci vystaveni nepříznivým účinkům ionizujícího záření, * d) pracují při přímém ošetřování nebo obsluze duševně chorých nebo mentálně postižených alespoň v rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby,
nemá zaměstnanec právo na dodatkovou dovolenou. Dodatková dovolená je zcela samostatným právem zaměstnance, které se posuzuje nezávisle na ostatních ustanoveních zákoníku práce o dovolené. Vznik práva na dodatkovou dovolenou je podmíněn splněním zcela odlišných podmínek pro vznik práva na dovolenou za kalendářní rok. Při posuzování práva na dodatkovou dovolenou je rozhodující délka výkonu práce po dobu nepřetržitého trvání pracovního poměru v kalendářním roce. Aby zaměstnanci vzniklo právo na dodatkovou dovolenou v plném rozsahu, vyžaduje se, aby stanovené podmínky byly splněny po celý kalendářní rok. V případě, že zaměstnanec pracuje za stanovených podmínek jen část kalendářního roku, přísluší mu poměrná část této dodatkové dovolené, a to za každých 21 odpracovaných dnů jedna dvanáctina dodatkové dovolené.