Klasik praví, že „provinilosti věcí se stávají řádem světa, neboť čas propůjčuje něco důstojnosti i zrůdám“. Tato letitá moudrost se osvědčuje i dnes. Příkladem mohou být poplatky ve zdravotnictví.
Když byly před časem spuštěny, vyvolaly jednotný odpor obyvatelstva, a to dokonce i ze strany voličů ODS, jež měla jejich zavedení ve volebním programu, a když byla u moci, zrealizovala jej. Odpor obyvatelstva vůči nim byl tak jednoznačný a tak masový, že především kvůli nim pravice zcela drtivě prohrála ve volbách do krajských zastupitelstev, které se konaly v roce 2010. Tento neúspěch stál i politickou kariéru jejich autora, tehdejšího ministra zdravotnictví Tomáše Julínka.
Chaos a nejistota
Další osud poplatků byl velmi pohnutý a zmatečný. Kraje vedené sociálnědemokratickými hejtmany je různě eliminovaly (v některých krajích se nevybíraly, jinde se lidem vracely, v dalších byly uzavírány jakési darovací smlouvy apod.). Jejich bojkot byl jednoznačný, avšak způsob tohoto bojkotu vnášel chaos a nejistotu do chování poskytovatelů péče i krajských úřadů a byl matoucí i pro pacienty.
Jak šel život dál, regulační poplatky začaly žít svým vlastním životem. Z původních 60 Kč za den pobytu v nemocnici se později zvýšily na 100 Kč denně, což je částka, která pro některé osoby může znamenat ekonomické ohrožení, obzvlášť nemá-li žádné časové zastropování. Na to však vláda nebrala zřetel, a tak se problém poplatků dostal až k Ústavnímu soudu, který jejich navýšení označil za protiústavní.
Žijí vlastním životem
Od nového roku se poplatky za pobyt v důsledku změny vládní garnitury nevybírají, což vychází z volebního programu vítězné ČSSD. Přestože to odpovídá i nálezu Ústavního soudu a je to zcela v souladu s názorem většiny obyvatelstva, ukazuje se, že zrušení poplatků je sice právně vcelku snadné, avšak ekonomicky mimořádně obtížné.
Poskytovatelé lůžkové zdravotní péče si na ně už zvykli, a to nejen morálně, ale i ekonomicky. Zakalkulovali příjmy z nich do svých ekonomických výhledů a nyní, po jejich zrušení, vznikla v jejich plánovaných příjmech mezera, která není nevýznamná. Vláda teď vymýšlí různá kostrbatá řešení jak především nemocnicím uvedený výpadek příjmů nahradit. Vidíme tedy, že nemrav, z něhož byla před časem většina obyvatelstva zděšena, si za několik let vytvořil vlastní podmínky pro svou nezrušitelnost. Přesně to odpovídá jednomu z Murphyho zákonů: „Vymyslete blbost, ona si už bude žít svým vlastním životem.“ Snadno se totiž zrodí, zlikvidovat ji ovšem tak snadné není.