Zdravotně postižení mohou pouze mít to štěstí, že v jejich okolí funguje natolik schopná nezisková organizace, která umí získat grant ze státního či komunálního rozpočtu právě na péči o nemohoucí.
I když ale takovou neziskovou organizaci najdou, není vyhráno. Sdružení nemusí uspět v grantovém řízení příští rok a oni o alternativní druh péče přijdou. Podle návrhu zákona o sociálních službách by měl být od roku 2007 systém nastaven jinak.
Zdravotně postižený občan se bude moci obrátit na svůj pověřený obecní úřad a požádat o příspěvek na sociální péči. Městský úředník přijme přihlášku a pošle žadatele na pracovní úřad, kde jeho státní kolega zařídí zdravotní prohlídku.
Lékař žadatele prověří podle šestatřiceti kritérií - například jestli chodí rovně či dokáže stát, zda se dokáže umýt a ustlat si, anebo dokáže manipulovat s kohoutky a se zámkem.
Podle nich pak pracovní úřad stanoví, do jaké míry je žadatel závislý na pomoci jiných. Při nejnižším stupni závislosti bude mít nárok na přípěvek ve výši 1500 korun měsíčně.
Podle předpokladu ministra práce Zdeňka Škromacha je takových lidí téměř sto tisíc. Čtvrtý stupeň závislosti a nárok na příspěvek 11 tisíc měsíčně předpovídá deseti tisícům občanů.
Lidé budou moci za peníze nakupovat služby od organizací, které dostanou licenci od státu. Paleta služeb se proti dnešku významně rozšíří. „Především je potřeba posílit terénní služby,“ říká jeden z průkopníků reformy sociálních služeb, náměstek královéhradeckého hejtmana Miloslav Plass.
Myslí tím zejména služby asistentů, které si budou moci postižení zaplatit. Dále se rozšíří i pečovatelské služby a denní stacionáře, kde mohou lidé zůstat, než se vrátí příbuzní domů z práce.
Škromach předpovídá, že se v sociálních profesích najde práce pro desetitisíce především mladých lidí. Přitom si je vědom, že pro péči o druhého člověka a pro vedení domácnosti není třeba speciálních kvalifikací a poptávka po asistentech či pečovatelích se rychle uspokojí.
Mezi státem uznané služby se dostanou i zdánlivé detaily, jakými jsou tísňové služby. Osamělý starý člověk, který ji využívá, může například po nešťastném pádu zmáčknutím tlačítka přivolat pomoc.
Podle Plasse se zřejmě omezí kapacita ústavů pro zdravotně postižené, kteří si postupně zvyknou na služby terénních pracovníků. Domovů pro staré lidi ale méně nebude: „Populace stárne. Domovy se ale začnou zaměřovat na jiné cílové skupiny. Napříště by měly přijímat jen ty skutečně nemohoucí.“
I velké ústavy se začnou měnit zevnitř. Stát jim stanoví standardy kvality, podle kterých by měly fungovat. Krajští kontroloři pak budou hlídat, jestli se plní i takové předpisy, jako vycházky do zahrady u těch nejhůře mentálně postižených.
Průzkum, který před třemi lety provedla Národní rada zdravotně postižených v Moravskoslezském kraji, ukazuje, že dvěma pětinám dotázaných by významně pomohl asistent, další dvě procenta si přála vyšší státní podporu.
„Ať si ale nikdo nemyslí, že prvním lednem 2007 bude všechno úplně jinak fungovat,“ varuje prezident rady Václav Krása. Systém se bude měnit pomalu a zvyknout si na nové poměry nemusí být lehké pro klienty, neziskové organizace, ani komunální politiky, kteří budou muset transformovat svěřené domovy důchodců a ústavy pro zdravotně postižené.
Petr Holub,
Hospodářské noviny