Opíjení přiznalo 28 procent mužů a 8,6 procenta žen. Průměrný piják spotřebuje za rok 8,6 litru čistého alkoholu. Trvale abstinuje pouze 2,5 procenta dospělých Češek a Čechů.
Jen zhruba jedno procento z 1802 dotázaných uvažovalo o tom, že vyhledá odbornou pomoc, z nich jen každý třetí to skutečně udělal. Data z průzkumu svědčí o tom, jak málo jsou si lidé vědomi rizik spojených s nadměrným pitím a jak malá je ochota vyhledat odbornou pomoc.
Lékaři si rizika nadměrného pití pro své pacienty sice uvědomují, jejich působení by ale prý bylo účinnější, kdyby byli lépe vzděláváni v tom, jak preventivně působit, případně pomoci pacientům problémy s pitím zvládat. Více než třetina dotázaných soudí, že lékaři sami mohou mít problém s alkoholem, proto se této problematice vyhýbají.
Z 294 dotázaných lékařů považovala za nejvýznamnější pro zdraví svých pacientů většina, přes 60 procent, nekouření, správné užívání předepsaných léků a vyhýbání se nelegálním drogám. Mnohem menší význam pak přikládali lékaři zvládání stresu, 43 procent, a pití alkoholu, 35 procent.
Hodnocení vlastní efektivity u lékařů kopírovalo důležitost, kterou danému druhu chování připisují. Třetina lékařů se domnívá, že vede pacienty k odpovědnému užívání předepsaných léků, u kuřáctví uvádějí 19procentní úspěšnost svého působení, u ovlivnění pití alkoholu méně než 10 procent. Řada pacientů a mnozí lékaři totiž soudí, že umírněné pití alkoholu má i příznivé zdravotní účinky.
Polovina lékařů považuje pravidelné každodenní pití jedné sklenky alkoholu u ženy za hranici, nad níž by už působení na změnu bylo na místě, u mužů souhlasí s touto hranicí 30 procent lékařů.
Jako důvody, proč se málo věnují řešení problémů s alkoholem, uváděli praktičtí lékaři nejčastěji to, že jsou zaměstnáni jinými zdravotními problémy svých pacientů, 60 procent, případně že preventivní medicína není podporována a že zdravotní pojišťovny jim tyto činnosti neuhradí.
Značná část lékařů také uvedla, že nevědí, jak poznat problémového konzumenta, nejsou školeni v poradenství. U některých lékařů vzbuzuje rozpaky, že by se měli pacientů ptát na pití, a ještě větší problémy jim působí sdělovat pacientům, že mají problém s pitím a měli by ho začít řešit.