Akné patří k nejčastějším kožním chorobám. Prevalence v průběhu života se udává téměř 100 % (Praško a kol., s. 377, 2010). Acne vulgaris je řazena do klasifikace somatických onemocnění, ale i klasifikace psychodermatóz, její průběh je ovlivňován a doprovázen emoční zátěží. Vzhled je to, nač se naše společnost zaměřuje. Stává se tedy, že se lidé s kožním onemocněním, které postihuje tvář či jiné viditelné části těla, setkávají někdy až s instinktivní averzí. Psychické problémy jako deprese, změny sebepojetí, sociální úzkost, nízké sebevědomí mohou být následkem této averze. V roce 1948 upozornily Sulzbergerová a Zaidensová (in Komendová, 2007, s. 1) na závažnost psychosociálního dopadu acne vulgaris. Byly přesvědčeny, že pravděpodobně žádné jiné onemocnění nezpůsobuje psychické trauma, nejistotu, psychické utrpení, pocit méněcennosti, nevyrovnanost mezi vztahem rodičů a dětí tak jako acne vulgaris.
Mnoho autorů se u akné zmiňuje o podílu psychiky. Akné je multifaktoriálně podmíněna. Zánětlivý průběh zesiluje stres, zejména hněv, depresi, duševní únavu (Danzer, 2001, s. 106). Emoční zátěž výrazně ovlivňuje klinický průběh onemocnění i chování pacientů (Praško a kol., s. 374, 2010). Acne excoriée se vyskytuje u mladších žen, u nichž bývají odchylky v psychosexuálním vývoji, různé nevyřešené osobní a konfliktní situace. Obvykle trpí pocitem méněcennosti, bývají emočně labilní se sklonem k sebelitování. Při pozorování demonstrativního apelativního významu u acne excoriée jsou klientky bledé, s trpitelským výrazem v obličeji a neurotickým chováním (Baštecký, 1993, s. 283).
Chronické onemocnění kůže zvyšuje sociální citlivost a vede až k tendenci vyhýbat se sociálním kontaktům. Viditelné příznaky acne vulgaris mohou být příčinou sociální stigmatizace. Mohou vést k vyhýbání se kontaktu s lidmi, mohou ovlivnit volbu povolání, vztah k opačnému pohlaví, vést k izolaci atd. (Praško a kol., s. 374, 2010). Dochází ke změně sebepojetí nemocného, a to pod vlivem nemoci samé a v důsledku jejího převážně negativního sociálního významu. Snižuje se sebeúcta a zhoršuje sebehodnocení. Ke změně identity nemocného, k pocitu ztráty její podstatné části či jejímu rozkladu může v různé míře vést postoj k vlastní nemoci. Projevuje se i v tom, zda se identifikuje s rolí nemocného, či nikoli (Vágnerová, 2004, s. 78).
Chování a reakce nemocných jsou vyvolány představou závažnosti, aktuálními potížemi a prognózou onemocnění. Celkový psychický stav je tvořen souhrnem emočních prožitků, změnami, jež souvisejí s nemocí, a jejich rozumovým hodnocením, z čehož pak vyplývají pocity a vnímání nemocného. Společenské hodnocení nemoci, z něho vyplývající chování a postoje laické veřejnosti tvoří sociální aspekt onemocnění (Vágnerová, 2004, s. 75).
Léčebným postupem acne vulgaris je vedle poučení pacienta a diety i podávání isotretinoinu, které může být spojeno s depresí, suicidálními tendencemi nebo agresí. Již samotná akné může zvýšit riziko suicidia, je nutné provést kontrolovanou studii, která by odlišila vliv samotné nemoci od vlivu léčby. K redukci akné přispívá společně s dermatologickou léčbou relaxace pomocí biofeedbacku a kognitivní imaginace (Praško a kol., s. 377, 2010).
Dále čtěte: Jak se zbavit akné
Cíle průzkumného šetření
Průzkum mapuje výskyt psychických problémů klientů s akné, dopad diagnózy acne vulgaris na sociální oblast, výskyt deprese u klientů s acne vulgaris ve srovnání s kontrolní skupinou a statistické ověření závislosti výskytu psychických problémů na délce léčby.
Cíl 1: Zmapovat dopad diagnózy acne vulgaris na sociální oblast v porovnání s kontrolní skupinou a zmapovat výskyt psychických problémů (ztráta sebedůvěry, sebepodceňování, negativní hodnocení) u klientů s acne vulgaris. Cíl 2: Zmapovat výskyt deprese u klientů s acne vulgaris ve srovnání s kontrolní skupinou.
Cíl 3: Statisticky ověřit závislost výskytu psychických problémů na délce léčby.
Metodika
K získání informací byl pro zkoumanou skupinu použit anonymní nestandardizovaný dotazník a pro skupinu kontrolní standardizovaný dotazník BDI (Beck Depression Inventory).
Zkoumanou skupinu tvořilo 44 respondentů, klientů léčených v ambulanci kožního lékaře pro acne vulgaris, ženy i muži, ve věku 15–25 let. Kontrolní skupinu tvořilo 44 respondentů, taktéž muži i ženy, ve věku 15–25 let, kteří se neléčili pro žádné kožní onemocnění.
Průzkumné šetření bylo prováděno ve 4 ambulancích kožních lékařů. Celkem bylo 60 dotazníků, návratnost byla 44 (73 %) dotazníků. Anonymita dotazníků byla zajištěna jeho vhozením do uzamčené schránky umístěné v ambulanci.
Interpretace dat k cíli č. 1
Cíl 1: Zmapovat dopad diagnózy acne vulgaris na sociální oblast v porovnání s kontrolní skupinou a zmapovat výskyt psychických problémů (ztráta sebedůvěry, sebepodceňování, negativní hodnocení) u klientů s acne vulgaris. Frekvence návštěvnosti společnosti: Z tabulky 1 vyplývá, že z celkového počtu 44 (100 %) respondentů ZS (zkoumané skupiny) 5 (11 %) navštěvuje společnost denně, 14 (32 %) respondentů 1–2krát týdně, 20 (46 %) respondentů 1–2krát měsíčně a 5 (11 %) respondentů 1–2krát ročně. Z celkového počtu 44 (100 %) respondentů KS (kontrolní skupiny) 17 (39 %) navštěvuje společnost denně, 21 (48 %) respondentů navštěvuje společnost 1–2krát týdně, 5 (12 %) respondentů 1–2krát měsíčně a 1 (2 %) respondent 1–2krát ročně.
Bylo zjištěno, že 35 (80 %) respondentů zkoumané skupiny a 8 (18 %) kontrolní skupiny cítí odpor k sobě samým, 35 (80 %) respondentů zkoumané skupiny a 15 (34 %) respondentů kontrolní skupiny se obává, že by mohlo být středem pozornosti. Pocit, že si je kolemjdoucí dlouze prohlížejí má 27 (61 %) respondentů zkoumané skupiny a 15 (34 %) respondentů kontrolní skupiny. 43 (98 %) respondentů se cítí trapně za vzhled své pokožky, 44 (100 %) respondentů závidí ostatním perfektnost kůže, pro 41 (93 %) respondentů je jednodušší komunikace s lidmi se stejnými problémy, 44 (100 %) má pocit, že tráví daleko více času péčí o pokožku, a 40 (91 %) respondentů má strach, že se jejich stav ještě zhorší.
Ztráta sebedůvěry: Z tabulky 2 vyplývá, že z celkového počtu 44 (100 %) udává 16 (36 %) respondentů s acne vulgaris stupeň 2 ztráty sebedůvěry a 28 (64 %) respondentů udává na škále stupeň 3.
Sebepodceňování: Z tabulky 3 vyplývá, že z celkového počtu 44 (100 %) udává 6 (14 %) respondentů s acne vulgaris sebepodceňování na škále stupněm 1, 29 (66 %) udává stupněm 2 a 9 (20 %) respondentů udává sebepodceňování na škále stupněm 3.
Negativní sehodnocení: Z tabulky 4 vyplývá, že 10 (23 %) respondentů s acne vulgaris udává negativní hodnocení na škále stupněm 1, 24 (54 %) respondentů stupněm 2 a 10 respondentů stupněm 3 (tj. 23 %).
Byl zmapován dopad diagnózy acne vulgaris na sociální oblast a výskyt psychických problémů (ztráta sebedůvěry, sebepodceňování, negativní hodnocení) u klientů s acne vulgaris. Na základě zjištěných výsledků je možné konstatovat, že cíl číslo 1 byl splněn.
Interpretace dat k cíli č. 2
Cíl 2: Zmapovat výskyt deprese u klientů s acne vulgaris ve srovnání s kontrolní skupinou. K naplnění tohoto cíle byl použit standardizovaný dotazník depresivity BDI.
Výskyt stupně deprese u ZS a KS: Z tabulky 5 je na první pohled patrné, že soubor respondentů má vyšší hodnoty deprese než kontrolní skupina. Pro porovnání výsledků naměřených průměrných hodnot celkových BDI skóre pro statistické srovnání skupiny zkoumané a skupiny kontrolní byl použit jednostranný t-test s rovností rozptylu. Výsledné t = 1,96. Jelikož t je větší než t = 0,05, je možné konstatovat, že rozdíl průměrů dvou výběrů je statisticky významný na hladině významnosti alfa 0,05. Zkoumaný soubor respondentů má signifikantně vyšší hodnoty deprese naměřené dotazníkem BDI než kontrolní skupina. Cíl č. 2 byl splněn.
Interpretace dat k cíli č. 3
Cíl 3: Statisticky ověřit závislost výskytu psychických problémů na délce léčby. Pro porovnání výsledků hodnot psychických potíží a délky léčby byl použit Pearsonův korelační koeficient. Výsledné r = 0,31. Jelikož r je větší než r = 0,01, je možné konstatovat, že existuje statisticky významná pozitivní korelace mezi mírou psychických potíží a délkou léčby. Čím déle se respondenti léčí, tím vyšší mají intenzitu psychických potíží. Cíl č. 3 byl splněn.
Diskuse
Na základě výsledků průzkumného šetření je možné konstatovat, že acne vulgaris má dopad na sociální oblast. Bylo zjištěno, že 80 % respondentů zkoumané skupiny cítí odpor k sobě samým, 80 % respondentů zkoumané skupiny se obává, že by mohlo být středem pozornosti, 98 % respondentů se cítí trapně za vzhled své pokožky, 100 % respondentů závidí ostatním perfektnost kůže, pro 93 % respondentů je jednodušší komunikace s lidmi se stejnými problémy, 100 % má pocit, že tráví daleko více času péčí o pokožku, a 91 % respondentů má strach, že se jejich stav ještě zhorší.
V průzkumném šetření bakalářské práce Malotové (2007) bylo zjištěno, že klienti s acne vulgaris trpí nejvíce ztrátou sebedůvěry, sebepodceňováním a negativním hodnocením. Obě průzkumná šetření poukazují na častý výskyt těchto psychických problémů u klientů s acne vulgaris.
Akné má zdlouhavý průběh, čímž se stává náročnou na psychickou oblast, často vede k depresivním stavům, rezignaci, nezájmu o léčbu až k jejímu zatracování (Rulcová, 2005, s. 13). V průzkumném šetření Hůlkové a kol. (2008) bylo zjištěno, že z celkového počtu 44 respondentů s diagnózou psoriáza trpělo 39 % respondentů depresí a s diagnózou atopický ekzém trpělo depresí 21 % respondentů. Výsledkem našeho průzkumného šetření je, že zkoumaná skupina respondentů má signifikantně vyšší hodnoty deprese naměřené dotazníkem BDI než skupina kontrolní. Z celkového počtu respondentů zkoumané skupiny trpí 41 % respondentů lehkou depresí, 18 % respondentů středně těžkou depresí a 2 % respondentů udává těžkou depresi.
Pomocí Pearsonova korelačního koeficientu bylo potvrzeno, že čím déle se respondenti léčí, tím signifikantně vyšší mají intenzitu psychických potíží. To může být způsobeno skutečností, že některé léčebné přípravky jsou nepříjemné vzhledem nebo páchnou a mohou tak negativní prožívání nemocných zesílit (Praško a kol., s. 374, 2010). Roli může hrát i skutečnost, že podání isotretinoinu v léčbě acne vulgaris může být spojeno s depresí (Praško a kol., s. 377, 2010). Důvodem může být i skutečnost, že jde o esteticky znehodnocující onemocnění s dlouhotrvající léčbou, změnami viditelnými po několika měsících a možností návratu onemocnění.
Zda má akné tak drtivý dopad na psychický stav klientů, se snaží zjistit řada psychologů, psychiatrů i dermatologů. Toto průzkumné šetření poukazuje na význam péče o psychický stav klientů léčících se s acne vulgaris.
Literatura
BAŠTECKÝ, J. a kol. Psychosomatická medicína. Praha: Grada Publishing, 1993. 363 s. ISBN 80-7169-031-7.
DANZER, G. Psychosomatika: celostný pohled na zdraví těla i duše. Přel. Holgerová, R. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 248 s. ISBN 80-7178-456-7.
HŮLKOVÁ, M. a kol. Depresivita a úzkost u vybraných kožních chorob – vliv na kvalitu života a léčbu. Psychiatriepropraxi [online]. 10. 1. 2008, [cit. 2011-1-25]. Dostupné na WWW: http://www.psychiatriepropraxi.cz/pdfs/ psy/2008/01/10.pdf.
KOMENDOVÁ, I. Zabiják sebevědomí: Akné. Portal [online]. 3. 10. 2007, č. 10 [cit. 2011-1-24]. Dostupné na WWW: http:/www.portal.cz/časopisy/pd/ukazky/zabijak-sebevedomi:akne/23469/.
MALOTOVÁ, L. Psychické problémy klientů s akné. Bakalářská práce. Olomouc: UP, Fakulta zdravotnických věd, 2007. 232 s.
PRAŠKO, J. a kol. Psychické problémy u somaticky nemocných a základy lékařské psychologie. Olomouc: UP v Olomouci. 2010. 430 s. ISBN 978-80-244-2365-4.
RULCOVÁ, J.; VANĚČKOVÁ, J. a kol. Léčba acne vulgaris. Kazuistiky pacientů léčených Roaccutanem. Praha: Maxdorf, 2001. 182 s. ISBN 80-85912-56-2.
RULCOVÁ, J. Akné. Příčiny, projevy a terapeutické možnosti. Praha: Triton, 2005. 116 s. ISBN 80-7254-661-9.
VÁGNEROVÁ, M. Psychopatol
ogie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 2004. 872 s. ISBN 80-7178-802-3.
Tabulka 1: Frekvence návštěvnosti společnosti
Frekvence Počet respondentů ZS Počet respondentů KS
Denně 5 17
1–2krát týdně 14 21
1–2krát měsíčně 20 5
1–2krát ročně 5 1
Tabulka 2: Ztráta sebedůvěry
Stupeň Počet
na škále respondentů Procenta
0 0 0
1 0 0
2 16 36
3 28 64
Tabulka 3: Sebepodceňování
na Stupeň škále respondentů Počet Procenta
0 0 0
1 6 14
2 29 66
3 9 20
Tabulka 4: Negativní sebehodnocení
Stupeň na Počet
škále respondentů Procenta
0 0 0
1 10 23
2 24 54
3 10 23
Tabulka 5: Výskyt stupně deprese u ZS a KS
Stupeň deprese Počet respondentů ZS Počet respondentů KS
Bez deprese 17 36
Lehká deprese 18 8
Středně těžká deprese 8 0
Těžká deprese 1 0
Souhrn Tématem práce je psychický stav klientů s acne vulgaris. Práce mapuje výskyt psychických problémů klientů s akné, dopad dg. acne vulgaris na sociální oblast, výskyt deprese u klientů s acne vulgaris ve srovnání s kontrolní skupinou a statistické ověření závislosti výskytu psychických problémů na délce léčby. Klíčová slova: acne vulgaris, terapie, etiologie, deprese, dermatologie, psychologie, psychosomatika
O autorovi| Mgr. Šárka Ježorská, Ph. D.1, Žaneta Němcová2 zástupce přednosty, Ústav společenských a humanitních věd, Fakulta zdravotnických věd, UP v Olomouci1, studentka, Ústav ošetřovatelství, Fakulta zdravotnických věd, UP v Olomouci2 (s.jezorska@seznam.cz, zaneta. Nemcova@seznam.cz)